Papírové hlavy

Proložení nadšeneckých filmových týdeníků z doby budování ráje na zemi civilními svědectvími těch, kdo byli z budovaného ráje vyloučeni, zavíráni a mučeni vytváří z filmu téměr absurdní komedii. Smát se u ní však nedá, jen šklebit. Dechberoucí, děsuplné. Také těžce sarkastické - ta jízlivost však není výsměchem cynika, nýbrž voláním muže zraňovaného pohledem na to, jak je pošlapávána pravda a mediálně hlásán klam. (17.02.2013)

Tento účelovy a zmanipulovaný film obhajuje posluhovačov fašizmu a neskôr príživnikov a parazitov. Smiešne je, že všetci hovoria aký boli mučení a vystavovní uránu a iným vplivom škodiacim zdraviu, avšak práve oni majú vysoký vek a su celkom zdraví a vitálni. Dnes ludia umieraju podstatne mladší na rakoviny a choroby z povolania a je to v poriadku. Smiešná je aj obhajoba cirkevných hodnostárov a celej katolíckej cirkvi, ktorá mala zmluvy s fašistickým Nemeckom a podielala sa, a schvalovala hromadné vyvraždovanie. Mám pocit, že autor filmu je fašistický kapitalista. Úmyselne strieda socialistické klipi a výpovede tiranov + príživnikov, aby to vyznelo dojemne. Moralistický a zároveň pokritecký film v ktorom objektivita zdochla. Mám oplakávať kriminálnikov a jednotlivcov, keď je okolo nás hromada bezdomovcov, nezamestnaných, hladujúcich a cirkev sedí na bilionoch káže chleba a vodu a topí sa v luxuse. Jediná demokracia čo dnes je sa meria množstvom majetkov a peniazmi. Kto nemá peniaze nie je ani slobodný a nepocituje ani demokraciu. Skupinka ludí vytrhnutá z kontextu a na ích výpovediach očiernený celý systém - odpad!! (25.03.2012)

Výborně strukturovaný dokument, který mixuje výpovědi lidí postihnutých komunistickými represemi a hrané pitoreskní pasáže, které metaforicky ilustrují zobrazovanou dobu, s úryvky z projevů funkcionářů a dobových týdeníků, čímž se vytváří až tragikomický kontrapunkt. Toto funguje dokonale. Slabinou Papírových hlav je fakt, že příčiny a okolnosti některých důležitých momentů (rok 68, Charta 77) vůbec nevysvětluje a zůstává u nich pouze na povrchu. Nejpůsobivější jsou určitě padesátá léta a rok 89. V prvním případě je ponecháno hodně prostoru autentické a emotivní výpovědi dobových svědků. V druhém případě je naopak velmi výmluvný obraz sám o sobě. Smutnou tečkou je pak konec, který reflektuje mínění lidí v prvních letech demokracie. (17.11.2010)

Střípky událostí československé historie mezi lety 1945 a 1989, nahrané scénky i dobové záznamy, výpovědi účastníků a miliony myšlenek - nahlas vyslovených i těch skrytých. Ano, režisér musí mít opravdu veliký talent, aby tohle všechno skloubil, udržel si určitou stálou linii vyprávění a zároveň vystihl tolik rozlišných okamžiků, emocí, zážitků. Ovšem Dušan Hanák je očividně hodně zkušený a nadaný dokumentarista, protože nic z toho snímek opravdu nepostrádá. (24.02.2012)

Perfektní dokument. Je to dobový výlet strojem času do období komunismu. Není to však jen tuctový a nudný dokument. Dobové budovatelské záběry na šťastné dělníky plnící plán na 280% střídají záběry na soudy se sedláky, bití chartistů atd... Vždy je to v ostrém kontrapunktu. V jednom obraze nadšený budovatel chválí úrodu obilí a do kamery říká, že mlátí ve dne i v noci, střihem pak sledujeme bývalého politického vězně který také mluví o mlácení ve dne a v noci... Tak je to celý film a o to více si člověk uvědomuje sílu propagandy bez které by se komunismus neobešel. Naštěstí po 96 min. se strojem času opět vrátíme do svobodné doby, s úlevou a uvědomíme si krásu života ve svobodě. (29.04.2011)