21 gramů

Až budete mít pocit, že vše kolem je úžasné a nic vám nechybí a budete to chtít trochu vyvážit, pusťte si tento film. Jednak vnesete kus pořádné deprese do svého prosluněného života a jednak uvidíte opravdu skvělý film. Příběh je skutečně dost temný, smutný, depresivní, ale na druhou stranu také poměrně jedoduchý - nicméně... Nicméně je natočen tak originálním způsobem, že se z něj stává jeden z nejzajímavějších filmařských počinů za poslední dobu. Ano mám na mysli to časové zpřeházení scén. Režisér tvrdil, že nestříhal jednotlivé scény chronologicky, ale podle momentální nálady, která je v té které části filmu. A ono to sedí celkem přesně. To nejsou hrátky s časem a la Pulp Fiction, kdy se souvisle odvyprávěl jednotlivý příběh a pak jen tyto celé povídky byly poskládány nechronologickým způsobem. Zde skutečně vidíte jednotlivé SCÉNY zpřeházené - je to sled střípků, mozaika, kterou teprve musíte pozorně ve své mysli složit. Není to ovšem žádný logický hlavolam a la Memento, jde tu především o pocity, stačí jen film sledovat a scény začnou postupně dostávat nové významy a alespoň u mě to fungovalo na sto procent. Vždy byl naznačen kousek, který dostal smysl později a zároveň byl vodítkem pro příští vývoj. Svědčí o velkém talentu režiséra, scénáristy, střihače, že poskládali ty kousíčky příběhu tak, že to nakonec funguje. Další výrazným bodem tohoto filmu jsou herecké výkony, které jsou začasté vynášeny do nebes a v zásadě zaslouženě. I ony mají velkou zásluhu na silném vyznění mnoha scén. A jelikož byl film v tom, co vyprávěl tak silný, měl jsem na konci pocit naprostého emocionálního "vyždímání" a deprese, že jsem si pro zklidnění mé mysli musel bezprostředně poté pustit jakýsi primitivní výmaz mozku ve formě bezduchého akčního filmu. :)) (To nevím, jestli je tedy dobré doporučení, ale pokud jste trochu silnější povahy, pak neváhejte) (20.09.2005)

Pokud už bych měl někde použít spojení "bez chybičky", tak rozhodně u Ińárrituova majstrštyku. Úžasný scénář, který je geniálně vygradovaný a jednotlivě promíchaný s takovou dávkou emocí, že při závěrečném monologu o 21 gramech jenom čučíte na obraz a nevěříte, že něco tak fantastického a komorního je někdo schopný natočit. (04.03.2007)

Příliš pozdě na omluvu Ińárrituovi, že jsem si tenhle jeho masterpiece nechal až na počátek listopadu roku 2006. Spletitá mozaika několika lidských životů, jejíž chaotičnost a nepředvídatelnost jakoby kopírovala složitá forma podání, je tak poutavá a oslovující, až nutí k upřímným slzám. Velmi intimní film s naprosto fenomenálními hereckými výkony. Nádherný epilog… (05.11.2006)

filmy, který každý hodnotí spoustou hvězd, mě přitahují. proto jsem zhlédl i tento ponurý snímek. prvně musím napsat, že nesourodé řazení scén mám rád a tady jsem byl nad míru spokojen. bohužel spokojenost menší panovala s pomalejším rozjezdem, protože do ,, tragédie" je to vše takové neurovnané a lidi, kteří nemají trpělivost a chuť zhlédnout něco zvláštního odpadnou. to se málem stalo i mě, ale nelituji, že jsem vydržel. supr B.D.Toro, S.Penn, N.Watts a samo že režie, mě drželi v neustálé pozornosti. a třeba myšlenky - PEKLO, TO SI KAŽDÝ PROŽÍVÁ VE SVÉ HLAVĚ! jsou v kontextu tohoto filmu více než slova. (22.12.2005)

Nevím jestli to je nějaká zvláštní úchylka současných scénáristů, že si libují v lidských mozaikách spojených autohavárii. Třeba je to vzrušuje stejně jako hrdiny Cronenbergova Crashe, možná jim to přijde jako ta nejpravděpodobnější možnost střetu několika rozdílných povah, každopádně po Magnólii, po Amores Perros a před Haggisovým Crashem vznikl další film, jehož hrdiny spojuje srážka aut. Alejandro González Iňárritu mnohé oslnil svým debutem tudíž od něj mnozí očekávali mnoho, příliš mnoho. A mnoho toho také dostali. Iňárritu se nespokojil se třemi důležitými postavami prožívajícími nejtěžší chvíle svých životů, rozhodl se navíc nerespektovat základní narativní postupy a děj rozkouskoval do úctyhodného množství dílků, které následně poslepoval v co možná nejefektivnější celek. Ač to není vyprávění chronologické, film nepostrádá relativně stabilní dramatický oblouk, i když je otázkou, zda k 21 gramům přistupovat jako k obyčejnému dramatu a vnímat jej tak, jak běží, nebo jako k jednoduchému puzzle, které teprve dosazením posledního dílku nabývá na smysluplnosti. Možné je obojí, každopádně mě zklamala plytkost ve finále poskládaného příběhu o neměnné hmotnosti duše, rozmělněná navíc melodramatičností čouhající z každého záběru. Obsah je příliš rozmělněn formou. Pokud to režisér dokáže obrátit ve svůj prospěch jako Gaspar Noé ve Zvráceném, pak fajn, ale melodramatická love story si podobné zpracování nezaslouží. 80% Zajímavé komentáře: Lima, Anthony, Marigold, Arius, Jordan, reypal, Alexis (12.08.2006)