MOST!

„DYCKY MOST!...“ /// Chlast, rasismus, sexualita, chlast, rasismus, chlast, chlast, Most. Jsem překvapenej, že seriál se soustředí spíš na příběh, než aby chrlil stupidní ftipy. Navíc ten humor vylejzá tak nějak z těch scén, který jsou ze života. A jestli je to celý na hraně nebo za ní... jděte do prdele. Dyť to má bejt zábava! Navíc voceňuju, jakou si dali práci se soundtrackem. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem z Mostu. 2.) Chlastám v Severce. 3.) Jsem transka. 4.) Můj brácha je ségra. 5.) Musím držet úhel. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (10.03.2019)

Ano, u nás na severu je malebně. A že Most není jen město, ale i životní styl, o tom něco jako buranka z Mostu vím. Přijeďte někdy k nám, garantuju vám, že tu za den potkáte minimálně pět Luďků. Prušinovský, Kolečko a Hofmann v nejlepší formě, taková nekorektní podívaná tu v televizi dlouho nebyla. Citlivky to pohorší, hovada (jako já) se zasmějou. V horším případě to urazí všechny, co se v tom uvidí jak ve vlastním zrcadle. PS: Komu nedošlo, o čem že to celé bylo, doporučuji si ještě jednou pustit závěrečnou řeč. "On ty sny měl, na rozdíl od nás..." A ty pondělky mi budou chybět, díky za ně! (15.01.2019)

Zatímco v půli světa se dnes žilo předáváním přehnaně korektních Oscarů, celé Česko žije posledním dílem MOSTU!, svěžího seriálu, který vtipně a trefně reflektuje českou náturu a do poslední kapky dojí v této době právě potřebný nekorektní humor toho nejhlubšího zrna. Díru do světa (nebo do české kinematografie) bych v tom nehledal, nicméně za vysokou sledovanost jsem rád a je fajn vidět jednou za čas dílo, které se díky silnému tvůrčímu vedení zkrátka trefí do černého. (25.02.2019)

KOHO SI ASI TOM CRUISE MŮŽE VZÍT JINÝHO, NEŽ HEREČKU? KNIHOVNICI? Kvůli různým zprávám, které unikly před premiérou, jsem tušil, že se mi MOST! bude líbit, ale takovou smršť jsem nečekal. Tandem Kolečko & Prušinovský dospěli, neobávám se to napsat, do evropského standardu televizní komediální produkce, od Okresního přeboru skutečně urazili velký kus cesty. Pokud přežijete přiblblé komentáře ohledně představ tvůrců intelektuálů o buranském humoru, nebo o propagandě ("hodní Romové, zlí Češi"), bráno od CSFD, přes Fejs až po politiky, dostanete se zkrátka a dobře k tomu, že tenhle seriál je prostě prdel. Vtipný i vážný, pracující se stereotypy i karikaturami (JE TO KOMEDIE) a zároveň o něčem vypovídající, protože evidentně zasáhl mnoho lidí od Severky až po Prahu. A já už dávno věděl, že Martin Hofmann je supr herec. A za návrat Cyrila Drozdy megadík. 90%. (26.02.2019)

Jestli existoval seriál, který jsem už z principu nechtěl nikdy vidět, byl to právě příběh z mého rodiště. Ještě dřív, než jsem jeho existenci zaregistroval, se totiž usadil snad v každém českém obýváku, na ulici se v úterý ráno mohutně hláškovalo ze včerejší epizody a když se člověk osmělil ozvat, že zatím Luďana a spol. nesleduje, odpovědí mu byl zaražený a nechápavý pohled. V okamžiku, kdy jsem získal dojem, že budu nejspíš opravdu ta poslední osoba, která ještě do Severky nezavítala, jsem tedy sebral odvahu - a zavítal. A jak se rozjezd překvapivě dravě daří salvou více či méně vtipných situací (a druhý díl to nadšení zase brzdí neutuchající snahou udělat z hlavní postavy nesnesitelného blba), musel jsem být chtě nechtě zvědavý, jak se z relativně nesourodé podívané dá vybruslit. Prušinovského zručnou ruku totiž většinou blokuje neustálé cílení na echt sociálno, ve kterém se sice silné malé příběhy hledají snadno, ale žánrové vybočování v jejich rámci často kvůli nutné nadsazenosti nefunguje. Tady tomu tak není a v první i poslední řadě za to vděčí hercům. Bez dokonale padnoucího obsazení by totiž skoky do romantiky, do existenciality a sporadicky až téměř do akce nemohly fungovat. Jenže jak nejoslavovanější Hofmann, tak fatální objev Stárková a můj osobní favorit Michal Isteník si uhrají jak prvoplánové grimasy, tak překvapivě nosné glosy, které nemohly než zlidovět a konečně i tu nejvážnější stránku. Za všudypřítomným "Dycky Most" nebo vulgaritou v každém vyhrocenějším dialogu se totiž skrývá překvapivě trefné poselství, které k mému šoku v mnoha bodech odpovídá mému náhledu na svět. V kombinaci se zvážněním posledních epizod rád odpustím úvodní rozevlátost a nesoudržnost a když se na samém konci rozezní první tóny jedné z nejoblíbenějších písní mého života, zapadne do sebe už úplně všechno. Na pár sekund jsem tak zvažoval i nejvyšší hodnocení, ve kterém mi brání jen ona nemilá upocenost českých počinů, které se pořád ne a ne zbavit ani v prvotřídních kouscích. Most! ale přesto k této skupině patří a i když bych před měsícem nevěřil, že to někdy napíšu, kultovní status mu přísluší plným právem. (13.04.2019)