Two Men from Another World
Režie:
Miloš MakovecScénář:
Vratislav BlažekKamera:
Jan RothHrají:
Oldřich Nový, Dana Medřická, Helga Čočková, Jan Tříska, Rudolf Deyl ml., Miloš Kopecký, Josef Beyvl, Jarmila Smejkalová, Anne Herendeen, Eleonora Leffová (více)Obsahy(1)
Ačkoliv název této komedie zní podivně, vystihuje zápletku děje. Dvojčata - bratři Pavel a Petr Fořtovi žijí každý úplně jiným způsobem života: Petr se živí jazzovou hudbou v Americe, Pavel je profesorem klasické hudby v Praze. Právě pro rozdílné názory na muziku Pavel v Čechách nechá bratra "zemřít" a obráceně do Ameriky falešně oznámí, že on i rodina zemřela. Ovšem Petr i se svým dospělým synem přijíždějí do Československa a po určitých zmatcích a zápletkách je rodina najednou pohromadě. Rozdíl v životním stylu i postojích obou bratrů je zjevný, takže je jen otázkou času, kdy si záměrně vymění role a začnou se dít věci... Důležitou složkou filmu je hudba, jejímiž autory jsou Vlastimil Hála a Jiří Baur. Skladby nahrál Orchestr Karla Vlacha a písně, které se staly všeobecně velmi oblíbenými, nazpívali Oldřich Nový, Helga Čočková, Jan Tříska aj. (Filmexport)
(více)Recenze (34)
Nie moc podarené. Miloš Makovec chcel nadviazať na veľkú popularitu O.Nového. Ale ani výborný herec akým O.Nový určite bol, keď má tak slabý scenár, nemôže urobiť z ničoho bič!!! Film sa celkom dobre rozbehol, celkom dobrý nápad , keď američan je na brigáde... nechápem prečo si riaditeľ školy privyrába lopatou? ... no neskôr film upadol do neskonalej propagácie krásneho života v socializme... škoda 40%. ()
Jedině kouzlo a osobnost Oldřicha Nového tento film pro mladé plný propagandy snesitelným (opravdu nemohu uvěřit , že do něčeho takového vlezl a to, že se to dnes ještě dává i do televizního programu). Příběh je plákatovou ukázkou rudé výchovy mládeže-to co je ze západu je jen faleš, to u nás v socialismu je opravdový ráj. Jen u oficiálního textu distributora nechápu názor o odvážném motivu navracejícího se emigranta se synem z USA-vždyť scénaristé to velice politicky využili v propagandistickém duchu. ()
Když ten film dávali po dlouhých letech poprvé v televizi, viděl jsem hlavně Oldřicha Nového v dvojroli a dobré písničky. Když jsem dnes s otcem sledoval "Dva z onoho světa" (1962) znovu, nevěděl jsem, jestli se smát nebo brečet. Tak schizofrenní film aby člověk pohledal, vyrovnají se tomu jen výslechy Vladimíra Brabce aka majora Zemana, v nichž klade diverzantům otázky, na něž zná odpověď každý normální člověk, ale ten v televizi je říct nemůže, protože mu je nenapsal opatrný scénárista. Oldřich Nový tu hraje koženého učitele hudby, zvaného "Chopin budovatel", který neustále na své žáky (včetně své dcery) hudrá, aby dali pokoj s dixielandem, neb jest to hudební podžánr a odpudivý brak (v tom se komunisté nevzácně shodovali s nacisty) - a jeho bratra, úspěšného Čechoamerikána, který si naopak jazzem vydělává, a proto svému bratru posílá do Československa aranžované fotky s jachtami a domečky (oblíbený to motiv bolševické propagandy, tentokrát schizofrenně propojený: emigrant si sprostě vydělává - a zároveň nemá ani na mizernou jachtu). Dětičky z Oldřichovy třídy (včetně Ondřeje Suchého zcela u dveří v červeném svetru) zatím dixielandují tehdy zcela povolený dixieland, zatímco se celé okolí tváří, jakoby podvraceli stát a "Chopin budovatel" se k nim chová jako esenbáci k máničkám, bez pochopení a s pohrdáním. Když se bráši po čase sejdou (co asi musel udělat americký bratr, aby dostal vízum?), strašlivě se opijí, což Amerikánec zneužije k tomu, aby zpitého socialistického bratra nahradil ve výuce a zamořil duše žáčků a dozorujícího soudruha ředitele sprostým dixie s názvem "Já vám lidi mám tetu". Tím se rozjede kolotoč šílených scén, v nichž se zároveň chválí a kritizuje socialismus, přičemž největší nálož kritiky (a to i od mládeže, která jej před chvílí ještě obdivovala) schytá americký bratr, protože se opovážil přijet do Československa bolševiků, kteří popravili Píku, Horákovou a stovky bezejmenných odsoudili na tisíce let, jen na zkoušku, na čumendu, jestli se tam už dá žít... Takříkajíc hvězdička za herce, hvězdička za hudbu. Jinak ten film poravdu za nic nestojí. ()
Veselý budovatelský snímek s písničkami a na svůj věk se stále vitálním Oldřichem Novým, dokonce ve dvojroli. Některé scény dnes už budí úsměv a to ne pro svůj humor, ale pro své typické vyznění. Socialistické smýšlení je i zde velmi patrné a narážky na Ameriku na svou dobu velmi impozantní. Ale i přes to všechno to češství a radost ze života, byť toho socialistického, doslova září. Buď jak buď. I dnes dokáže rozveselit a to je hlavní účel tohoto počinu, který vůbec nestárne. ()
Taky mohli zrovna pro Oldřicha Nového, který je zde ještě ve velmi dobré formě, vymyslet něco jiného než politický film o brigádách, schůzích, socialistických referátech, o tom jestli se smí anebo nesmí hrát jazz a o emigrantech. Sice už se psal rok 62, ale dýchne na nás atmosféra budovatelského nadšení 50. let jak vyšitá. Aktualizace 2022: z 20 % zvyšuji na 60 %!! 27:47 – Nový – devilhorns; Nový: „Novinám už nevěřím dávno.“ Skvělé hlášky Američana na socialismus. Některé písně ujdou. Celkem zábavné až na posledních deset minut, kdy studentská kapela nejednou přepne na nevázané budovatelské nadšení. Ale v rytmu jazzu. No slátanina k pohledání. ()
Jak napsal o svých juvenáliích sám autor tohoto filmu p. Blažek: "Do strany jsem vstoupil a prodával, jak jsem koupil. Psal jsem Katky, Třetí přání, blbosti až pámbů brání: od rána až do noci chtěl jsem lidu pomoci." Psal tato slova sice jen pár let po vzniku tohoto filmu, ale já bych ho do sebekritiky rozhodně pojal. Dva z onoho světa je bezpochyby blbost, jejíž trapnost je místy na hranici snesitelnosti, ale má hodně exteriérů: půlka filmu se odehrává na Bella Vistě nad Hradem. Závěrečný průvod - si myslím - stoupá i po schodech na Letnou. S ohledem na rok natočení jsem celou dobu čekal, jestli bude vidět pomník p. Džugašviliho, který byl toho roku likvidován (ale až na konci roku, takže v době natáčení ještě musel stát). Přestože se opakovaně ve filmu někdo kochá pražským panoramatem, z p. Džugašviliho tam není vidět ani centimetr. Je mimochodem minimum filmů, kde by byl tento pomník zachycen. Abych skončil něčím pozitivnějším, tak Dva z ono světa se sice nepovedli, ale je zcela zřejmě, že v nich kvasily myšlenky na lepší následující práce p. Blažka: muzikálové scény mladých lidí předznamenávají jeho následující Starce na chmelu (které já osobně rád nemám, ale asi se považují za slušný muzikál) a práci s p. Novým (včetně motivu, že pan Nový pozoruje socialistické Československo tak trochu jako mimozemšťan nebo aspoň návštěvník z jiné doby) pak završil geniální nejlepší českou komedií všech dob Světáci. ()
Nechápu, že hodnocení je na ČSFD o dost nižší než na podobných serverech. Oč je tato "agitka" horší než dejme tomu Dovolená s Andělem? Přistupovala jsem k filmu a priori skepticky, ale hlavně zpočátku jsem byla příjemně překvapená. Konec pravda sklouzl do klasické agitky, ale přesto má nesporné klady, ať už herecké (O. Nový, H. Čočková) hudební (píseň Páni rodičové posléze nazpívala profesionální zpěvačka Jana Petrů, i když poněkud unyleji než Helga Čočková. Známá byla i píseň Kdybych potkal Ginu Lollobrigidu, ale srovnávat Milana Chladila s Janem Třískou nelze. Tříska se kupodivu příliš nevytáhl ani po herecké stránce, jeho projev byl toporný a nepřesvědčivý. Kopecký svým psychiatrem mi připomínal Rupperta von Kratzmara z Adély, která ještě nevečeřela. Dalším plusem jsou samozřejmě pražské reálie, ale i nejednoznačný název, pravděpodobně módní dobová záležitost (viz např. Zámek pro Barborku). ()
Orchestru Karla Vlacha který složil hudbu k tomuto filmu bych dala oskara. Skutečně, jedna z nejpovedenějších hudeb k filmu. Z celého filmu mě však nejvíce zaujal moučník, který ležel na stole když přijel synovec Nového. :D Ten moučník totiž vypadal velmi chutně. ()
Kupodivu, nebýt tam ta, mi přímo odporná, „muzika“, tak by se dalo jako agitka docela akceptovat. Některé scény stály skutečně za to, hlavně ke konci filmu, kdy socializmus tluče kapitalizmus. Navíc, já mám záměnky vcelku rád. Takže mé hodnocení snižuje to, co jsem již napsal, celkový koncept, a občas trošku nuda. ()
Poslední "normální" agitační komedie svého druhu, jaké se točili od roku 1948 jak na běžícím pásu, která ale vznikla minimálně 6 let po funuse tohohle žánru. V té době byla česká komedie už dávno jinde. Dnes ovšem slušná podívaná pro ty, kteří umí filmy sledovat s nadhledem a ocení film jako výpověď doby. Některé narážky na západ jsou pro nás dnes docela úsměvné, ale film hlavně stojí za zhlednutí díky dvojroli O.Nového. Jinak mě dost zarazilo, že bratranec sbalil natvrdo sestřenici, naplánoval manželství a nikomu to nepřišlo divný... :) ()
Oldřich Nový v trenkách a s krumpáčem! Neuvěřitelné! ()
První půlka filmu je za 4 hvězdičky, pak ale přijde šíleně trapná scéna v putyce a film už je v háji. V první půlce Oldřich září, je to velký návrat ke starým hudebním komediím založeném na principu záměny postav, ve kterých Oldřich Nový kdysi exceloval (např. Kristián, Eva tropí hlouposti ). Druhá půlka je přehled trapnosti a propaganda o novém socialistickém člověku (ta je i v první půlce, ale funguje poměrně vtipně viz. referát o socialistické morálce). Úplně zbytečné jsou postavy ztvárněné Janem Třískou a Milošem Kopeckým. Filmu se daří rehabilitovat západní hudební kulturu jako jazz a rock and roll a za cenu obrovské trapnosti dokazuje, že popěvky v rychlém rytmu nemohou u mladého člověka oslabit jeho víru v socialismus. ()
Šialený nápad dať Novému do úst žuvačku...! Pasovala mu ako Karkuľke fľaša fernetu :D Ale ten boj dvoch strán stál za to! Výroky ako "...statisíce lidí kteří jsou tisickrat vzácnější než ty, protože stavějí Něco..!" ... "musíš chodit uvolněně, jinak mi neuvěří že jsi američan!" ... "ale já jsem Šopén, Šopén budovatel" :D tvoria líniu filmu :) Pán Herec O.Nový, Pani Herečka D.Medřická, vkusné scény, krásne exteriéry dokumentujúce vtedajšiu Prahu, ulice plné "veteránov" a nádherná "nedokonalá" krásna farebnosť filmov z tej doby. Akurát som sa miestami strácal v tom, ktorý Nový je ktorý Nový...... ;) ()
Film je dosť poznačený antagonizmom a rivalitou dvoch svetov v dobe nakrútenia: socializmus vs. kapitalizmus. socialistický Chopen budovateľ, ktorý pre svoj režim dokáže obetovať sám seba a na druhej strane američan, ktorý hľadí iba na to, že každá vec mu musí niečo priniesť. Možno pre mladých vhodné, aby pochopili v akej propagande vyrasta generácia ich rodičov a starých rodičov. Inak ma to moc nenadchlo. ()