Bláhový sen

V době stále ještě rezonující druhé heydrichiády natáčený snímek se zcela oprostil od toho ošklivého vně a vytvořil si svůj vlastní svět. Aristotelovské pojetí duše jako neoddělitelné součásti těla je zde pro nefilozofující většinu návštěvníků biografů zahalen do hávu mentorující červené knihovny. Funkcionalismus je přítomen nejen jako nosná myšlenka filmu, ale také ve všech exteriérových scénách. Nataša Gollová zde dostala příležitost poodstoupit ze své škatulky rozjívených dívek a stříhla si zasněnou romantickou žábu, která musela dostat pár řádných štulců od života, aby konečně nalezla sama sebe. Marvan je v roli laskavého otce opět navýsost přesvědčivý. (07.10.2023)

Celá tehdejší doba připadala filmařům jako něco neskutečného. Jako zlý sen, z něhož se vynořovaly střípky soustředěné práce oklešťované strachem a nejistotou. Často převládaly obavy, zda rozpracované dílo, jež stálo spoustu námahy a peněz, bude vůbec dokončeno. Tvůrci, kteří v této atmosféře dokázali zůstat věrní českému filmu a nepodlehli pracovní malověrnosti a beznaději, měli obrovské zásluhy na pozdější poválečné životaschopnosti barrandovských ateliérů. Režisér Holman se snažil vycházet z tvůrčího prostoru, který měl přinášet východiska především pro nastupující mladou generaci. Ta podle jeho přesvědčení měla být upřednostňována z hlediska pohledu filmového tvůrce, protože právě ona byla nejvíc ohrožena bezvýchodností, nebo co horšího, lživým nacistickým programem a jeho zrůdným optimismem. Povídka Anny Sokolové-Podpěrové, přepracovaná do podoby filmového scénáře spisovatelem Josefem Trojanem a režisérem Holmanem, musela ve fázi příprav získat jiný název. Neslavná sláva byl titul, který v období postalingradských událostí na východní frontě zaváněl šibenicí. Populární Nataše Gollové se tu po sérii bláznivých veseloher nabízela zase jiná, závažnější příležitost stvořit na plátně výjimečnou charakterní roli, naopak Eduard Kohout pozdvihl jinak poněkud čitelnou figurku záletného vedoucího kadeřnického salonu v ironicky shozenou karikaturu. Co má vlastně společného příběh jedné bláznivé dívky, která touží stát se filmovou hvězdou, se situací v okupované republice? Hodně. Především byl projekt Nationalfilmu tak rozsáhlý, že zaměstnával mnoho českých herců a přiváděl před kameru, i když spíše jen v malých rolích, řadu nových tváří, např. Jaromíra Spala anebo teprve dvacetiletou posluchačku pražské konzervatoře Antonii Hegerlíkovou. V neposlední řadě pak bez falešných iluzí nechal v ústřední postavě zahynout jeden dívčí sen, aby se naopak uskutečnil sen ženy, která bude vytvářet rodinu a vzkřísí naději na nový život. A to bylo v té době velmi mnoho. (04.10.2008)

Myslenka filmu neni uplne spatna, ale to zpracovani, zpusob vypraveni, dialogy a koneckoncu i herecke vykony nejsou nijak dobre. Gollova na me vzdy pusobi strasne sympaticky, ale jeji herectvi me malokdy presvedci. Jinak strasne nerad vidavam Mandlovou v malych rolich.-). I pres nelehkou dobu, kdy se tento film natacel, ho vnimam jako nepovedeny. (27.05.2017)

Mám ráda staré filmy, ale tento se mi až tak nelíbil. Nebylo to v obsazení. Řada kvalitních herců, třeba Marvan nebo Mandlová se ve svých podřadných rolích ztrácela a Nataša Gollová to sama neutáhla. Představovala živelnou temperamentní moderní dívku snící o herecké kariéře, aby se ve chvíli, kdy ji díky soudnímu procesu a tím vzniklé popularitě dosáhne, změnila v leklou rybu. Těžko uvěřitelné. Za zmínku stojí výchovné ponaučení, že člověk se nemá cpát tam, kam nepatří. (02.03.2016)

Holmanova Velká přehrada stavěla práci nad spekulantství, zde je v opozici proti "bláhovému" snění. Motiv obyčejné dívky, která se díky soudnímu procesu stane na chvíli celebritou, může připomenout muzikál Chicago, Antonín "Strýček" Jedlička zde prožije vrchol své umělecké kariéry jako čistič bot držící nohu A.Mandlové. A starý šatnář nakonec práskne v poznámce " kdepak ta vaše slečinka, to von měl jiný gusto", že pěvec Helbich byl zřejmě homosexuál. (08.09.2011)