Zahradnictví: Dezertér

Za mě o stupínek lepší než předchozí Rodinný přítel. Film se má točit kolem postavy holiče, která si naštěstí prostor nekrade jen pro sebe a opět divák prožívá rodinné drama se starými známými v poválečné době. Počátek plyne v lehkém, úsměvném tempu a k mému překvapení se Dezertér mění v docela silné, hutné drama. Rozum zůstává stát nad samotnou postavou Dezertéra a občas to chtělo větší ucelenost děje. Naopak, proti předchozímu dílu se daří vystihnout dobu mnohem drsnějším způsobem a z praktik socialismu běží místy mráz po zádech. Závěr, předávání štafety novým hercům mile překvapí.....8/10 (28.09.2017)

Druhý diel Hřebejkovej trilógie "Zahradnictví: Dezertér" je rozhodne krok vpred oproti prvému filmu, ktorý ma skutočne nebavil. Hoci v prvej polke ma celkom držal, tak potom sa to rozsypalo do absolútneho zúfalstva a tragédie. Tentokrát sa sústredíme na strýka Ota, manžela Ely. A musím povedať, že jeho postava bola podľa mňa veľmi zaujímavá. A čo sa týka toho posteru, myslím si, že to hovorí úplne všetko. Po dopozeraní filmu som mu porozumel. Oto si prejde hold rôznymi obdobiami a každé bude niečím príznačné. Je to v reálne aj vtipný aj smutný film. Najmä keď si človek uvedomí, aké veci sa tu diali počas obdobia po vojne. A najviac to asi vystihuje Jindřichova veta: "Je to ako rakovina. Rozkladá nás to zvnútra." A najmä vojna trvala 6 rokov, toto obdobie tu bolo 41 rokov. Dlhých rokov. Ja som ich síce osobne neprežil, ale vrátiť by som sa k nim asi nikdy nechcel. V závere to dostane tú horkosť, ktorá nejako prichádzala aj v prvom filme. Tam to ale akosi nefungovalo. Tu je to spracované dobre. Herci podľa mňa podávajú dobré výkony, príbehy sú podľa mňa spracované dostatočne dobre na to, aby ma zaujali a bol som zvedavý kam sa posunú a ako to celkovo dopadne. Dúfam, že v tomto štýle budeme aj pokračovať. Jindřich tu ukáže viac ako naposledy a som tomu rád. Tu mi jeho postava aj celkom sedela. A jeho hlášky tu boli dobre vypracované. Sú tu silné momentky, ktoré ma dostali a najmä si človek uvedomí z filmu ešte jednu vec. Peniaze človeku šťastie neprinesú. Som rád, že som film videl. Hodnotenie. B (05.09.2018)

Kouzlo prvního dílu se rozpustilo. Dezertér je možná tak akorát velký podvod, ohledně kampaně a slepá ulička, která nikam nevede. Film osud Otty sleduje jen velmi ztraktovitě a stručně. Což je ohromná škoda, protože když si občas chaotický scénář na ten příběh vzpomene, film ukáže, že v sobě měl potenciál a duo Hřebejk+Jarchovský furt umí. U scény s klavírem mi třeba vážně zamrazilo. Ale ta je zde praktický jediná svého typu . Jinak se o Ottovi dozvíme většinou jen skrz další postavy. Vůbec ho nesledujeme detailně.. Většinu času je film spíš takový křečovitý prvoplánový pokus imitaci Pelíšků. V hodně okamžicích, je totiž snaha vytvořit nějáký vtip. Občas jsem se upřímně zasmál, ale většina rádoby vtipů jen suše odkazuje na Pelíšky a vyzní do prázdna. Stejně jako prakticky všechny scény, protože je film taky dost nenápaditě, mdle (a občas vyloženě nevhodně.) sestříhaný. A zatímco u jedničky byl závěr dojemný, zde mi zakončení s duchem Jiřího připadalo kýčovité. Prostě tohleto se Jarchovskému nepovedlo. Já tedy zatím budu jen vzpomínat na užasného Rodinného přítele a budu doufat, že se povede třetí díl Nápadník. (04.10.2017)

Funguje to asi 50 minut, nějak. Pak se to nečekaně a nepochopitelně zhroutí do sebe. Nefunkční model, který předpokládá velkou znalost dobových souvislostí, aby člověk věděl, o co právě jde (i když se většnou nedá v ději zorientovat, v jakém roce konkrétně se nacházme, pokud se zrovna někdo nezmíní, že umřel Stalin), ale zároveň k tomuto holému konstatování nejtypičtějších projevů popisované doby nepřináší žádnou přidanou hodnotu. Scéna s ruským vojákem a vojákyněmi je sama o sobě skvělá jako groteska, ale v celku filmu působí nevěrohodně a přepáleně. (spoiler) A nikdy u žádného jiného filmu mi nebylo tak nekonečně ukradné, že hlavní postava spáchá sebevraždu - protože prostě není funkčně vykreslená, což se týká scénáře i jejího hereckého představitele. Jen o něco málo lepší než Rodinný přítel. (01.11.2017)

Jen další čekání na kompati(de)bilitu a unikátní propojení s Pelíšky. Pelíškovská prequel trilogie tímto vstupuje do své prostřední fáze. Válečné období střídá nástup komunismu, udávání, vyvlastnění majetku a persekuce osob, které s režimem nekorespondují. A tak největší negativní sílu pocítí Otto Bock, majitel kadeřnického salonu, současně i švagr Jindřicha Krause, na jehož přerod do cholerického nerudy Jiřího Kodeta je každý zvědavý. A stále se tak neděje. Až na pár ráznějších výstupů, je Martin Finger ve své "kodetovské" transformaci stále nervově umírněný. Už se ale divák dočká jeho druhé dcery, Jindry, s níž v Pelíškách vedl pozdější spor o noky. Film je natočen technicky kvalitně, kamera, výprava i ostatní si drží vysokou úroveň. Ne už tak střih, respektive střihová skladba. Děj je totiž větší měrou roztříštěný, návaznost některých scén je hodně slabá, mnohdy ani nebylo zřejmé, co chtěl režisér danou sekvencí vyjádřit, neb častá podivná, debilní a zmatená ukončení různých scén, které nikam nevedly, vyvolávala nemalé divácké rozpaky. Film určitě není humorný. Jedinou humornou scénku představuje ta z kadeřnictví, kdy nešikovným kadeřnickým zásahem dojde ke ztrátě vlasů na palici ruské komunistky. A dál už je film takový různě polohovatelný, přičemž nejvíc působil neradostně, melancholicky až hodně smutně, občas ale i hodně sterilně. Jan Hřebejk nezapomněl na svého hereckého oblíbence Jiřího Macháčka, toho postavil do popředí příběhu. Ani tentokrát se druhý prequel neocitne v kolonkách divácké obliby. Pořád je to jen vláčné přemostění k závěrečnému vyvrcholení jménem "Nápadník", v němž bude dokončena transformace Martina Fingera na šíleně nesnesitelného tyrana Jiřího Kodeta, přičemž zvítězí humorné pojetí, které bude mít k Pelíškům nejblíže. 6/10 (02.02.2018)