Velká cesta

Velká cesta je zneužitím životních osudů Jaroslava Haška a zručným znásilněním Steklého Švejka k propagandistickému manifestu ideového uvědomění. Pod chytrým sovětským dohledem Jurije Ozerova se demonstruje upřímnost slovanského bratrství na věčné časy, se škodolibou jízlivostí se znevažuje monarchie a kapitalismus, v euforickém opojení a v radostné rozpustilosti nechává herce opakovat jejich dřívější repliky a ve štědré náruči bodré ruské duše se připíjí na velikost krásy života, bujaře se zpívá a zvrací pod stolem. Pokud se divák dokáže povznést nad propagandistické určení filmu a nechá se strhnout proudem nezbedně skotačivého veselí, může si dovolit vychutnat uvolněné Abrhámovo herectví dychtivého předsevzetí. Základním bodem stranického ideového poselství je Jaroslav Hašek (vynikající Josef Abrhám), hochštapler, spisovatel a společenský provokatér v soukromém křižáckém tažení na důstojnost rakouské monarchie. Revoluce nabízí možnosti vzestupu i splnění osobního poslání. Život se raduje a dychtivě křepčí. Důležitým prostředkem škádlení je Josef Strašlipka (velmi příjemný Rudolf Hrušínský), prostoduchý vojín rakouské armády a věrný Haškův druh na ruské frontě i v zajetí. Historie právě zde vyrábí osudové mezníky a nesmrtelné hrdiny. Hlavní ženskou ozdobou je Šura (zajímavá Inna Gulaja), uvědomělá bojovnice lidové revoluce a Haškova životní partnerka v jeho bugulmském rudém vládnutí. Z dalších rolí: loajální, důvěřivý a na malou chvilku také důvěrný rakouský i československý generál (Jaroslav Marvan), nerudný a slabošský rakouský hejtman i československý kapitán (František Filipovský), bezstarostně se přizpůsobující bělogvardějec Polivanov (Jurij Jakovlev), spravedlivý a jeden z nejvyšších bolševických funkcionářů v Moskvě Jakov Sverdlov (Alexandr Kutěpov), nového bugulmského rudého ochránce jmenující velitel brigády (Nikolaj Griňko), bujarý povýšenec, bugulmský starosta (Sergej Filippov), spolehlivý tajný rakouský a též řádný československý policajt (Josef Kemr), brumlavě opatrný hostinský Palivec (Josef Hlinomaz), důstojně zasloužilý rakouský i československý policejní inspektor (František Hanus), oslavně v Praze vítaný rakouský arcivévoda Ferdinand (Karel Effa), či jeho bojácná ženuška (Míla Myslíková). Film Velká cesta je levicově uvědomělou demonstrací přirozeného výběru slovanského sepětí. Švejk a Hašek jsou vychytrale využiti pro stranické potřeby lidové komedie a ideového přesvědčení. Přesto dokáže pobavit. (25.01.2020)

Velmi zajímavé vyprávění o možných Haškových patáliích v Rusku a hlavně o jeho inspiraci, díky které napsal mistrovské dílo: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Je to vlastně životopisný film pojatý stylem Haškovského vyprávění o sobě samém. Obrovským bonusem je obsazení, které je téměř totožné s vynikajícími filmy Dobrý voják Švejk a Poslušně hlásím , autoři si na tom tedy dali opravdu záležet a tak postavu Františka Strašlipky hraje Rudolf Hrušínský. Jak všichni jistě víme, tak osoba Františka Strašlipky byla prokazatelně inspirací Haška k sepsání postavy Švejka. Chápu, že v tom je i politický kontext a film se tak mohl stát silnou zbraní propagandy, jenže on Hašek nejspíš skutečně byl přesně takový, jak ho zde vykreslují. Pak je otázka, nakolik toho o osobě Haška věděli samotní herci, protože vidět, jak Abrhám a Hrušinský mluví rusky, to je opravdu silné kafe. Kolik z toho oni sami asi věděli o Haškovi a proč natočili tento snímek? Stála za tím politická angažovanost, nebo nadšení z toho, že můžou vytvořit tento velmi pravděpodobný snímek ze života Haška ve spolupráci s nejlepšími herci, kteří kdy zfilmovali jeho knihy? Kdo ví..... (10.05.2023)

Chudák Hašek, tohle si fakt nezasloužil... Je to podobné veledílo jako Poslední bohém. Nevím, proč si scénárista honí triko nesmyslnými, nelogickými a bůhví odkud vycucanými příhodami, když skutečný Haškův příběh by byl tisíckrát zajímavější a hlavně zábavnější. Škoda, že dnes je už Hašek pasé, málokoho zajímá, takže realistický film o něm už nikdo nenatočí. Kdo si chce udělat představu o jeho skutečném životě, ať si přečte Longenovu knihu Můj přítel Hašek. (01.05.2012)

Hašek byl v podstatě takovej zmrdík, co chlastal a dělal bordel, ničeho si nevážil a všemu se vysmíval. Když přišlo do tuhého začalo "švejkovat" a nějak se z toho vyzul. A jelikož mu to šlo ceý život, tak celý život prochlastal a vždycky se našel někdo, kdo mu ten chlast zaplatil. No a tenhle film je příběh jeho pobytu na Rusi, v době kdy jiní Češi to brali sakra vážně, stříleli jeden do druhého, leželi v zákopech proti sobě, bratr proti bratru. On chlastal vodku a zakládal si konkubinát. Dnes milujeme Švejka a říkáme si, že Hašek nemohl být špatný člověk. Ale mohl! Ale je to taky dnes už úplně jedno. Sovětským tvůrcům se obdivuhodně podařilo natočit skvělý film, podchytit myšlenku a přístup odpovídající vkusu mému (ale i švejkovskému). Film je protkaný jemným humorem, po celou stopáž příjemně odlehčujícím téma válečné a hlavně politické. Politiku není nutno rozebírat, všichni víme, co si tvůrci v té době mohli a nemohli dovolit. Na tu dobu mi to přijde odvážné až až. Shrnuto tedy- příjemné překvapení, perfektní zábava a zase jeden Švejk navíc, o němž jsem neměl ani tušení. 90% (26.08.2012)

Nemám rád vychcané švejkovství, symptom a diagnózu toho, co je s námi špatně, ale je tak nešťastně oslavováno, že to lúza bere jako vzor. Nesnáším osobnost Haška, který se z neuvěřitelně talentovaného mládence prochlastal životem v duševní trosku, a který své přátele a lidi, kteří s ním sympatizovali, pouze vyžíral a vychlastával (znáte historku, jak bydlel u A. V. Friče?). Hnusí se mi Haškův osobní postoj za světové války, kdy dělal z toho, jaká byl krysa, něco oslavyhodného. No a tenhle film jej zlehčuje a komedizuje (nebo jak to napsat)... vůbec celý humbuk kolem Haška nafoukl komunistický režim v obrovský nástroj, jak zlehčit a otočit hrdinství českých vojáků, kteří po stovkách tisíc padli za Rakouskou říši (viz pomníčky v každé vesnici) a speciálně díky Haškově "kariéře" rudého komisaře tiše zažehlit to, že čeští legionáři drželi v období bordelu kolem ustavování Sovětského svazu půlku Sibiře... P.S. od Haška jsem toho četl fakt dost. (02.05.2012)