Režie:
Jindřich HonzlKamera:
Václav VíchHudba:
Jaroslav JežekHrají:
Jiří Voskovec, Jan Werich, Hana Vítová, Ljuba Hermanová, Eliška Pleyová, Theodor Pištěk, Theo Amady, Jaroslav Vojta, Jaroslav Hurt, Marie Grossová (více)Obsahy(1)
Tonda, který byl bídou dohnán ke krádeži a Pepík, který se bohatě oženil, s penězi však vyženil také nepříliš věrnou manželku a hordu příbuzných, kteří jej málem dohnali k sebevraždě. Takže jsou na tom vlastně oba stejně. Kolem jejich vztahu je navíc rozehrána divoká honička za ukradeným šperkem, který neustále podstrkávají jeden druhému. V pořadí druhý film Voskovce a Wericha byl natočen v roce 1932, rok po uvedení jejich filmové prvotiny Pudr a benzín. Děj byl jednodušší než u prvního filmu a oba tvůrci se soustředili především na vytváření mnoha komických situací a gagů. Film natočil opět režisér Jindřich Honzl a jeho důležitou součástí byla opět hudba Jaroslava Ježka. Zazní tu nejen evergreen Život je jen náhoda v podání Hany Vítové a Ljuby Hermanové, ale také valčík Rej vážek, Beguine Hydroplan a Pochod stoprocentních mužů. Dodejme, že v roli Pepíkovy nevěrné ženy se představí bývalá modelka Eliška Pleyová, vlastním jménem Plachová. Stejně jako předchozí film i tento byl kritikou přijat poměrně rozpačitě, což však nemění nic na skutečnosti, že patří do zlatého fondu naší předválečné kinematografie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Ústřednímu triu Voskovec, Werich, Honzl se narozdíl od filmové prvotiny Pudr a benzin podařilo vytvořit sevřenější a ucelenější film, který je spíš než souhrnem těch nejlepších skečů Osvobozeného divadla vyrovnanou (i když nijak osvětovou) podívanou ve stylu starých grotesek. Samozřejmě nemůže chybět několik Ježkových šlágrů a výtečných slovních hříček, ve kterých je dvojice V+W skutečně doma. Celkem překvapivá je ale i jejich suverenita v "němých" pasážích, které sice pouze kopírují zámořskou grotesku, nicméně mají šmrnc i v českém podání. Za jednoznačný zápor považuju až příliš tezovitý scénář, kterému sice nechybí poetistická láska k nízkým žánrům, ale citelně mu chybí něco vtipného a osvěžujícího... Ovšem třeba takové výstupy rodinného zvěřince jsou i po letech k popukání. Silnější ***. ()
Druhý film dvojice V+W je asi pro leckoho nestravitelný, pro mě je ale ukázkou filmových postupů, jaké se v československém filmu skoro neobjevovaly. Zápletka není vůbec důležitá, resp. je velice předvídatelná, ale jednotlivé gagy a scény (zvláště ta na jezeře) jsou kouzelné. A jako bonus je tu hudba Jaroslava Ježka. ()
Film je samozřejmě velkou klasikou, kterou by asi každý měl vidět. Sestává ze řady scének velmi nevyrovnaných kvalit, mezi nimiž ční šlágr Život je jen náhoda. Celkově však lze jen s politováním konstatovat, že těžiště tvorby V+W tkvělo na divadle, to nám bohužel filmový pás z větší části nezachytil. Úroveň divadelních her byla nepoměrně vyšší. Buďme ale vděčni, že aspoň něco nám po nich zůstalo...80% ()
Ucelenější než Pudr a benzin, ale díky tomu i trochu typičtější a předvídatelnější v žánru "filmů pro pamětníky". Film je ale zajímavý hlavně pasážemi, které nemají daleko ke klasickým groteskám (člun na vodě, bitva v muzeu) a nebo se snaží využívat možností zvuku nad rámec mluvené řeči - Voskovcova rodina vydávající zvuky zvířat nebo scéna v koupelně komponovaná na hudební doprovod. A v neposlední řadě je jedním z hlavních hudebních motivů tohoto filmu Život je jen náhoda... ()
Přepestrá filmová klauniáda vstřebávající podněty brechtovské i chaplinovské a balancující mezi němým filmem, dadaistickou divadelní hrou a muzikálem připomíná polymorfní básnické pásmo nebo receptář filmové magie. Hyperkritická zvláště vůči stojatým vodám měšťanstva (a v tomto směru nešetřící expresionisticky stylizovanými obrazy) nechává své dva hrdiny až do poslední vteřiny zvažovat dilema vložené do titulu filmu a při zkusmých rozřešeních zkoumá pravost tradičních institucí – policie, muzea, městské správy. Nepřekvapivé zjištění dutosti všeho zavedeného urychluje jejich závěrečný důsledný odvrat k životu. Pryč od atrap! ()
Galerie (8)
Zajímavosti (3)
- Filmovanie prebiehalo v Jevanoch a pri rybníku Svět v Třeboni. (dyfur)
- Hana Vítová si zazpívala filmovou píseň "Život je jen náhoda" o 54 let později v pořadu "Kavárnička dříve narozených (od r. 1985). (Zdroj: Černobílé idoly 3) (M.B)
Reklama