Muzzikanti

Za první hodinu bych dal odpad ( málem jsem to ani nedokoukal ) - stupidní dějová linka, zpracování jak telenovela , dialogy jako by je psal desetiletej bambula, nemluvím o retardované zbytečné roli Koháka ... no ale v polovině to chytilo dech a já si našel jako fanda československého filmu pár věcí, za které přišly čtyři hvězdy: 1) závěrečný song Cvorik vs. Nohavica ( když to doznělo tak jsem nějak si řekl, že to nebylo špatný) 2) téma hudebního filmu tady dlouho nebylo, takže oceňuji ( nejvíc Kollárovce, které jsem neznal) 3) příroda 4) sentimentální obsazení - Kříž, Kramár, Lichý, Vejmělková... 5) hezký holky ( Sara Sandeva a hlavně Michalina Olszanska, která se jako jediná ukáže úplně nahá ( frajerka oproti českým kolegyním), ale je úplně debilně nadabovaná, že slova neladí s pohybem úst) (23.09.2017)

Už delší dobu se nemůžu zbavit dojmu, že když se někde objeví jméno Petr Šiška, tak půjde o průšvih. Zase se mi to potvrdilo. Jsem velmi tolerantní a trpělivý člověk, ale tohle bylo přes čáru i pro mně. Tady bylo špatně úplně všechno, od scénáře přes herce a písničky. Pravda, herci za to asi tak úplně nemohli. Pavel Kříž se do role postaršího zamrzlého rockera vůbec nehodil, pořád je tím Štěpánkem.Stejně tak Martin Dejdar. Dejdar byl fakt trapný. To měla být parodie na Michala Davida? Co tady dělal Jaromír Nohavica, to mi taky hlava nějak nebere. Působil na mně jako kouzelný dědeček z pohádky. No, hlavně,že si pan Šiška splnil svůj sen, ale ať se raději vrátí k Peterkovi na TV Šlágr. Tam patří a může tam oblbovat seniory i nadále. Měl tenhle film vůbec nějaký příběh? Mně to přišlo jako slepenec videoklipů. Nebo se mi to jenom zdálo. Bohužel nezdálo. Je to holý fakt. (03.11.2017)

Dušan Rapoš nás týral už několikrát, naposledy nás i jeho draka bolela hlava. Ale zkouší to dál. Za scénářem tentokrát stojí Petr Šiška, který je podepsaný pod několika pochybnými televizními projekty, psal texty, pomáhal několika hudebníkům a fušovat scenáristicky do filmu zkusil poprvé. A je to znát. Příběh je o ničem, Patrik Děrgel chce udržet rozpadající se kapelu, pomoct mu má vyžilá hvězda Martin Dejdar, okolo se motá několik dalších jalových postav, pak přijde zbytečné cameo Jarka Nohavici, který ale aspoň zazpívá. A je konec. Palec dolů. (07.04.2020)

Kvůli jedné písničce, duetu Nohavici a Cmoríka, jsme s mužem vyzkoušeli tento amatérský pokus o film. Je zajímavé, že když je něco moc špatné, může to být zároveň i zvláštním až zvráceným způsobem zábavné. Ačkoli obvykle dávám jednu hvězdu ve zlosti a rozčarování, tak tohle je taková rozjuchaná a pobavená hvězdička - celou dobu jsem totiž jenom nevěřícně žasla. (09.01.2018)

Ještě větší blbost, než jsme doufali, mohl by znít podtitulek tohoto českého filmového průšvihu, natočeného v režii Dušana Rapoše, nechvalně proslulého filmem Když draka bolí hlava. Nu, ve filmu „Muzzikanti“ nebolí hlava draka, ale diváka – od toho jak celý film nevěřícně kroutí hlavou. Jak by také ne – jde o podobný „odpadový“ level jako Léto s gentlemanem či Perfektní polibek. Nutno ale přiznat, že v případě tohoto filmu, prošpikovaného vizuálem karvinské kapely obstarožních rockerů, vystupujících přes 30 let pod názvem DOGA, jde o obdivuhodný počin. Obdivuhodný v tom smyslu, že je třeba obdivovat troufalost autorů této v podstatě celovečerní reklamy na pánské obleky a slivovici, požádat si ještě o příspěvek z peněz daňových poplatníků (takto Fondu české kinematografie) a - světě div se! - ty ministerské tetky jim ho přiklepnou. Inu, jak se říká: drzé čelo je lepší než poplužní dvůr; v tomto případě jde ovšem o drzost hraničící s nestydatostí. Z filmu má divák neodbytný pocit, že scénář (pokud vůbec něco takového existovalo) byl psán za pochodu někým, kdo po předchozím natáčecím dni stačil vystřízlivět a byl ještě schopen udržet propisku – již ne ovšem myšlenku. Jinak si neumím vysvětlit ten galimatyáš, obsahující kromě rádoby-rockových i folklórních „muzzikantů“ a zařazení thajského boxu, i druhdy snesitelného básníka Pavla Kříže, nyní hrajícího doslova tragicky s permanentním výrazem překvapeného lenochoda, dále zpívajícího šéfa kapely v podání Martina Dejdara s charismatem kreslené postavičky, kterou celá léta dabuje, pak Jarka Nohavicu (propána PROČ???), z něhož se ve filmu místo trubadúra s tahací harmonikou stane druhý Satriani se slabostí pro sólové elektrické kytary, a last but not least: jako deus ex machina z nebe se snášejícího, německy hovořícího(?) Jákoba Koháka... Pardon, ještě jsem zapomněl na Duo Jamaha – tahouny TV Šlágr (tedy pokud tato obskurní televize stále ještě existuje). Vlastně si to vysvětlit umím: pod scénářem (jakož i mj. pod texty kapely Doga – sic!) je podepsán fanda thajského boxu (sic!), Petr Šiška (sic!) - a to, myslím, hovoří za vše. Dokonce si napsal roličku i sám pro sebe. Člověk se až zdráhá označit tuto slátaninu za film – podobně jako u kosteleckých „špekáčků“, obsahujících místo masa jen 60% kuřecího separátu. Ostuda to nabízet, hanba to kupovat. Čistokrevný odpad. (09.07.2023)