Legenda pekelného domu

„I don't know you people. Why are you here? It does no good. Nothing changes. Nothing.“ Takže z tohto filmu použili Orbital sample do svojho songu I don't know you people. A tá scéna je výborná, rovnako ako zvádzania modelky Gayle Hunnicutt v nočnej košeli. Scenár mal na starosti známy novelista Richard Matheson (Duel, What Dreams May Come, Stir of Echoes, I Am Legend, The Box). (27.11.2009)

Není žádným tajemstvím, že osobně preferuji starší kousky před těmi novějšími a to hlavně z několika důvodů. V té době se filmaři museli spoléhat na své šikovné ruce a ne na mnohdy hnusné a otřesné digitální efekty, mnoho scénáristů přišlo s originálními náměty, často si museli vystačit s nepříliš velkým rozpočtem, a přesto dokázali vytvořit nezapomenutelnou atmosféru i příběh. Legendu pekelného domu sice nepovažuji za úplný TOP ve svém subžánru, ale i tak jde o lehce nadprůměrnou duchařinu, která rozhodně není žádnou ztrátou času. Diváky jistě okouzlí především ponurost samotného sídla, které již samo vzbuzuje hrůzu a to ještě nepřišel na řadu zlý duch, který ho již řadu let obývá a nechce být nikým rušen. Je pravdou, že dost velká část filmu je ukecaná, ale mluví se zde hlavně o pochmurné minulosti tohoto místa a jeho divném majiteli. Což mě samotného docela zaujalo a má představivost začala pracovat na plné obrátky (orgie, dvě desítky mrtvol, pohřešovaný majitel). O něco horší už to bylo s dialogy mezi jednotlivými postavami, kteří si dost často něco vyčítali a na své hádky dostávali na můj vkus až zbytečně moc prostoru. Páč to mě zas až tolik nezajímalo. Já se těšil vždy na chvíle, kdy se ke slovu přihlásil samotný dům a temné síly, které jej obývaly. Tu práskly dveře, tu zazněli podivné zvuky, tu se zas duch mihl pod peřinou, předměty létali přes celou místnost, děvčata odhazovala svršky proti své vůli…Nu co si budeme povídat, tohle už byla ta zajímavější část. Stejně jako útok a osud černé kočky v konfrontaci s Pamelou Franklin. Největší smůlou však je, až moc zbrklý a lehce nepovedený závěr, který jak vidno dle ohlasů diváků nezklamal jen mně. (09.08.2018)

Kvalitni ducharina o strasidelnem dome se vsim, co k tomu patri. Dostatecne ponure sidlo, zavoje mlhy, vydeseni a tajemni navstevnici, podivne zvuky a samovolne se pohybujici predmety. Proste idealni. Navic je to cele natoceno opravdu uchvatne, kamera je vyborna a herci naprosto presni, skvela je hlavne Pamela Franklin jako mlade medium. To vse by ukazovalo na jednoho z nejlepsich zastupcu subzanru, bohuzel konec je tak podivnej, ze jsem se neubranil smichu. Nektere repliky proste zneji smesne, byt by je herci pronaseli se sebevaznejsi tvari. Skoda toho, ale holt je to tak nejspis i v Mathesonove predloze. I tak jde o hodne silny nadprumer. (20.10.2005)

HAHA prej Mt. Everest strašidelnejch domů. Za mě je to spíš dům naivity a trapnosti. A konec filmu je toho jen důkazem. Tohle mi teda vůbec nesedlo. Dlouho jsem tenhle film odkládal a kdybych věděl co z toho vyleze mohl jsem to klidně odkládat dál.  V roce 1973 to MOŽNÁ mohlo být něco. Dnes už je to ale absolutně nefunkční duchařina. (08.11.2021)

Po celou dobu jsem ve filmu tušila ten potenciál, ale.. nezúročili ho úplně, škoda! Strašidelné domy, do kterých zavítá skupinka jak vědců, tak médií, jsou zajímavé samy o sobě, člověk tu přijde k nehodě ani nemrkne (mrk mrk) a vůbec se tu dějí zajímavé věci. Kdybych to měla v pařátkách já, tak určitě přidám na plynu a v závěru bych ještě přitvrdila (řekla ta jemná slečna za pultem ;-), takhle se do té čtvrté hvězdy skoro nutím. (27.04.2015)