Únos

Uvažujem, či by som filmu tú tretiu hviezdu vôbec dal, keby som nemal poňatia o pozadí kauzy. Únos ako keby príliš nepočítal s tým, že ho bude pozerať niekto mimo Slovenska, čo môže svedčiť o jeho nízkych ambíciách, alebo teda nenáležitému spracovaniu. Snímka sa častokrát snaží tváriť príliš vážne na to aká je vo svojej podstate jednoduchá. Ale aby som iba nekritizoval, určite na filme oceňujem herecké výkony Milana Mikulčíka a Rebeky Polákovej a taktiež palec hore dávam za miestami veľmi slušnú atmosféru.. P.S. tie prehovory na kameru od Ingrid Timkovej boli hrôza. Snaha o dojatie či autentické vyjadrenia Robovej matky nepôsobili teda absolútne dôveryhodne. (05.09.2017)

60-70% ... Keby tento film nerozprával o jednej z najtemnejších etáp samostatného Slovenska, tak by zapadol prachom zabudnutia veľmi, veľmi rýchlo. Sám o sebe bol film len priemerný, s hrozným zvukom - niekedy som ani nerozumel, čo postavy rozprávajú. Aj keď pár scén bolo nadpriemerných a nenechali ma chladným. Je však neuveriteľne pozitívne, že vzniklo niečo, čo by bolo ešte pred pár rokmi nepredstaviteľné. (28.10.2017)

Po vizuální stránce špička, ze který by se většina českejch neumětelů měla hodně co učit... solidní hudba (jen ta inspirace Interstellarem je místy až příliš zjevná), ale jinak? Dost zmatená koláž, v níž běhá snad 20 postav, jejichž vztahy nejsou nikterak definovaný a výsledkem je tak spíš překombinovanej maglajs, ze kterýho jde hlava kolem, byť se na něj celkem obstojně kouká... (10.08.2017)

„Priveľa demokracie môže byť na škodu.“ – „Pre koho konkrétne?“ Najväčší humus je, že toto svinstvo bolo v 90. rokoch len špičkou ľadovca. Niektoré slávne tváre sú tu skôr navyše a paradoxne najlepší sú menej známi herci. Ale zas aj Ady Hajdu bol fajn, aj Tomáš Hanák bol fajn. Juraj Hrčka a Ján Greššo neboli správne typovo obsadení, brali to príliš... divadelne? Dano Heriban OK, nadávky šťavnaté, chalan, ale človek ti proste moc drastického mafiána (vytvoreného štátom v rámci neuveriteľnej filozofie, že náš mafián je lepší, ako balkánsky) neveril, hoci si sa snažil byť patrične nepredvídateľne diabolský, o to pokoj. Bizarné je, že niektorým hercom nie je rozumieť (Milan Ondrík, Rebeka Poláková), no iným je, čiže nejde o technický problém počas nakrúcania, ale dotyční herci proste nevedia rozprávať. Čo je u herca skutočne wtf. Pritom Ondrík je ako Ivan Lexa fakt dobrý, ale skrátka mu nie je rozumieť ani hov*o a ak to bol nebodaj nejaký skrytý umelecký zámer, tak potom by som bol rád, ak by ma slovenskí tvorcovia v budúcnosti podobných umeleckých zámerov ušetrili. Ďakujem. Najlepší bol Milan Mikulčík ako policajt. Retro atmosféra si myslím, že mohla byť vyobrazená (po vizuálnej stránke) presvedčivejšie, takto mi to moc deväťdesiatkovo, až na pár detailov, nepripadalo. Občas som sa strácal v deji, zvratoch a postavách a vyložene strhnúť ma to strhlo len asi v jednej scéne (zato kľúčovej – výbuch). (05.09.2018)

Ponurá detektivka z dob, kdy do boje o moc zatáhla politická reprezentace tajné služby, státní správu i zločinecké podsvětí. Vychází se ze skutečného, nikdy nedořešeného případu, ale aby obešel riziko, že bude nařčen z jednostranné interpretace, vynechá konkrétní jména a připíše ženskou hrdinku. Samozřejmě tu nejobehranější, statečnou mladou novinářku, která nejprve hledá vraha svého bratra a posléze oživí hříchy vlastního dospívání mezi kolotoči. Propojení její postavy s politickou aférou je značně kostrbaté a zejména v melodramatickém závěru – či přesněji v jednom z mnoha konců – ubírá filmu dosud nastřádané body. Ale to u nás také dobře známe: slabá dramaturgie podléhající úsloví „proč to dělat jednoduše, když to jde složitě“. Realizačně se Únos dá přijmout i na velkém plátně, třebaže typem vyprávění má blíže k televizi a titulní akci vlastně odbude. Co se týče mafiánských praktik od vražd po mučení psa i hrdinky, tuzemská Expozitura, ba i brutální italská Gomora představují vedle slovenského příběhu neškodný bylinkový odvar. Svébytně slovenský je náboženský motiv a vůbec sklon k symbolice velkých gest ve finále, naopak světácké vzory se najdou v protivném hudebním podkresu i v pohádkově krystalickém zlu, které se buďto okázale prohýbá pod náklady zlatých řetězů, nebo rafinovaněji trousí úvahy typu „příliš mnoho svobody může být na škodu“. Slušné obrázky, přepjatá osudovost a jako jediná divácká emoce neodbytný dojem z přehlídky babralů na obou stranách barikády, to je Únos v kostce. Kdyby se nedržel odkazů k reálným událostem, řeklo by se prostě krimithriller. Ale lze chápat, že Bratislava v něm má svou obdobu Gangstera Ka. (23.05.2020)