Sedím na konári a je mi dobre

"Sedím na konári a je mi dobre" je velice zvláštní snímek. Ze začátku zde máme cynickou válečnou komedii o dvou vysloužilcích, pak válečný film a na konec psychologické rodinné drama. Juraj Jakubisko mezi těmito žánry nepřechází násilně, naopak. Jemně, až láskyplně je kombinuje a proplétá. Bolek Polívka a Ondřej Pavelka byli skutečně dokonalí. Možná jejich nejlepší role (Pavelkova na sto procent). Rovněž potěší i Deana Horváthová coby uvedomelá súdružka a Štefan Kvietik v úloze jedné z obětí komunistické mašinérie. Markéta Hrubešová je sice herečka trochu jiné kategorie, ovšem pro svou roli má jiné přednosti. Při sledování filmu mi bylo hodněkrát do smíchu, hodněkrát do pláče. A to je nejspíš účel tohoto nádherného filmu. (28.10.2007)

Musel jsem se podívat do slovníku, co přesně je "feérie" a dozvěděl jsem se, že jde o výjev téměř pohádkový s fantastickými ději a postavami. Je pravda, že Markéta Hrubešová tady fantastickou postavu má, ale takhle to asi myšleno není... :-) Obecně tu s postavami ani herci problém nemám. Atmosféru doby dokonce chválím, ale nechválím režii. Na poetický příběh mi přišla až moc tvrdá a konkrétní. Nezbývá tu moc prostoru na fantazii. Nakonec dávám vyšší hodnocení, než jsem původně chtěl, asi za to, že tento film je opravdu nezapomenutelný. (29.10.2007)

Nejvyzrálejší Jakubiskovo epické dílo. Tento poetický opus začíná po skončení druhé světové války, kdy se za jistých okolností setkávají dvě zcela odlišné lidské povahy, které osud svedl dohromady a z nichž se stávají přátelé na život a na smrt. Protloukají se tímto epickým vyprávěním až do roku 1957 a vše se točí kolem zlata, které po válce našli a kolem tajemné dívky Ester, která přichází do jejich domu. Pro Boleslava Polívku to je jednoznačně životní role, jeho komediant Pepé Alberti posouvá snímek o třídu výš, jeho výroky, myšlenky a poznámky neustále chrlí v každém záběru. Krásná a podmanivá hudba jako by vypadla z pera Petra Hapky, ale znamenitě jeho styl napodobil Jiří Bulis. Normálně bych to vůbec nepoznal, kdyby nebyl v titulcích a byl bych skálopevně přesvědčen, že se jedná o další kouzlení Petra Hapky. Film jsem po delší době shlédnul na Čt 2 v HD rozlišení a úplně mě spadla čelist! Ty překrásné barvy a ostrost vyladila promítání k absolutnímu filmovému zážitku. Kdo tak ještě neviděl, opravdu vřele doporučuji! Jediné, co trošku kazí zážitek jsou postsynchrony, ale na to už jsem si u Jakubiskových filmů jakž takž zvykl. (01.05.2018)

uzasne zachytenie zivota dvoch tragikomickych postav, poplatne jakubiskovmu stylu z konca sesdesiatych rokov.... v porovnani s vtacikmi, sirotami a blaznami tu najdeme mnoho podobnosti, iba celkove vyznenie nie je az tak dezolatne a beznadejne, ba naopak - vykuzli usmev na tvari a pohladi po dusi.Skvela mizanscena, nezna a nenutena komika, prirodzene herecke vykony a skvele zuctovanie s jakubiskovou komunistickou minulostou sa tiez pocita.... keby juraj neostal pri zopar fantastickych filmoch a cele jeho dielo by bolo vyrovnanejsie, mohli sme sa radovat ze tu zije jedna z velkych osobnosti svetoveho filmu. I tak vsak mozeme byt pysny, i ked uz to akosi nie je to co to byvalo... (11.10.2011)

Myslím, že jsem odhalil, v čem tkví umělecké principy (tropy) tohoto filmu. 1, Klíčové je, že pro většinu akcí se využívá jen jedna kamera. A když nastane střih, odehrává se scéna zas trochu někde jinde. To má za následek velice svižný a jakoby zrychlený umělecký dojem a dopad na diváka. Žádná scéna není rozměňována přes více záběrování a pokud přece jen, další pohledy kamery jsou z míst, kde byste je věru nečekali. 2, Film je chronologický, ovšem umělecký vklad tkví v tom, že scény začínají i končí nenadále a neočekávaně, ve stylu balkánské vznětlivosti Kusturici. 3, Film si vypůjčuje styl sovětské montáže. Konkrétně střih z jednoho obrazu na stejný obraz, který je ale zrcadlově obrácen (viz třeba filmy Muž s kinoaparátem, Křižník Potěmkin). To lze pozorovat u minimálně pěti případů. ____ Zajímavé je, jak film vytěsňuje čas a chod dějin na pozadí a zavádí to zpět přes různé znaky a „okolní“ události. Ty ale nesouvisí s hlavními hrdiny. Protože Jakubisko natočil umělecký film, nikoliv však o umění a eskapismu, ale o denním plahočení a paradoxně o zevšednění. (26.08.2008)