Sedím na konári a je mi dobre

Príbeh je celkom zaujímavo podfarbení, má svoju dejovú ľahkosť, dobrých hercov čo príbeh v niektorých slabších vetvách povytiahnú a z prevažne jednotvárneho príbehu vykresajú príjemnú poetickú komédiu, svoje tu spraví vykreslenie doby začínajúceho socializmu a regresie, dotvorí to pozadie príbehu a urobí z neho pri blížiacom sa závere menšiu drámu z niekoľkými silnými momentkami. Jakubisko film solídne zvládol, bez toho aby to nejak zbytočne preplácal. /70%/ (18.11.2009)

Scénář: Juraj Jakubisko .. Zrovna dvakrát se mi nelíbí typická Jakubiskova výtvarná stylizace, ale tady zas až tolik nevadila. Příběh byl mnohem poutavější a překryl i tento neduh. Poválečný zmatek, nástup socialismu a tím vším proplouvají dva kamarádi, které dohromady svedla náhoda. Překrásné podobenství z tak podivné doby. V mnoha směrech zajímavé, hořce vtipné, zkrátka reálné. Přesná role pro Boleslava Polívku. 90%. (27.04.2006)

Ideálny film pre stredoškolákov. Vysvetľuje všetko polopate a pritom sa tvári artovo, snovo a symbolisticky. Následky vojny na tele aj duši, nádej v nový život spečená do perníkovej Stalinovej busty. Možno sa na niečo odhodlá generácia zrodená ako následok neveselých čias. Instantné narážky na totalitu sa mi nezdali nejako extra odvážne ani v čase premiéry. Veď ak ktosi pozná niektoré oficiálne vydávané tlačoviny spred novembra 1989 (na Slovensku napr. Literárny týždenník) tak zároveň vie, že opraty povolili už dávnejšie a umiernená kritika stalinizmu mohla byť pustená aj do predprevratového filmu. V čase, keď mi končil teenagerský vek som film aj so všetkými berouskovskými hláškami o hrdzavých a podobne žral všetkými desiatimi. S odstupom sa mi celok vidí skôr ako definitívne nabehnutie kedysi progresívneho režiséra na vlnu všeobecnej prijateľnosti. Aj keď si, viacmenej zo sentimentu, vždy s odstupom pár rokov sadnem na konár znova, zdá sa mi byť pohľad z neho len jemne nadpriemernou, poeticko-realistickou výpoveďou o povojnovej dobe. (30.04.2013)

"Sedím na konári a je mi dobre" je velice zvláštní snímek. Ze začátku zde máme cynickou válečnou komedii o dvou vysloužilcích, pak válečný film a na konec psychologické rodinné drama. Juraj Jakubisko mezi těmito žánry nepřechází násilně, naopak. Jemně, až láskyplně je kombinuje a proplétá. Bolek Polívka a Ondřej Pavelka byli skutečně dokonalí. Možná jejich nejlepší role (Pavelkova na sto procent). Rovněž potěší i Deana Horváthová coby uvedomelá súdružka a Štefan Kvietik v úloze jedné z obětí komunistické mašinérie. Markéta Hrubešová je sice herečka trochu jiné kategorie, ovšem pro svou roli má jiné přednosti. Při sledování filmu mi bylo hodněkrát do smíchu, hodněkrát do pláče. A to je nejspíš účel tohoto nádherného filmu. (28.10.2007)

Nádhera. Zatím nejlepší slovenský film co jsem kdy viděl. Poetika protkáná bohémstvím, bezstarostností a svobodou ve který vždy v pravou chvíli v podobě jedné měnší scény udeří krutost reálného světa. Vynikající závěrečná scéna. Ondra Pavelka s Bolkem Polívkou předvádějí absolutní hereckou topku. Markéta Hruběšová je tady ztělsněním, ženské křehkosti a krásy, ale především Juraj Jakubisko v životní formě. (02.04.2024)