Sedím na konári a je mi dobre

Nikdy mu neprídem na chuť. A nepovažujem to za chybu. Pre mňa je Jakubisko vrchol neatraktívnosti. Celá tá jeho veľkolepá freska bláznovstva, priateľstva a lásky na pozadí nejakých zlých situácií a časov mi jednoducho lezie na nervy. Jeho postavy kvákajú, kecajú, tancujú, utekajú, hulákajú, ale spraviť niečo poriadne nespravia. Vždy nad nimi vysí ten hnusný fatalizmus, tá predzvesť smrti a oni do toho tancujú. Nemál som to rád ani keď to spravil v Siedmej pečati Bergman a to bolo diametrálne odlišný režisér, ktorý síce hľadal Boha, keď mal hľadať radšej niečo iné, ale koniec koncov stroskotali na tom mnohý. Jakubisko miesi všetko so všetkým a vzniká nesúrodý guláš. Vtipné je že prvá polovica sa mi aj celkom páčila - Polívka je Polívka. Potom to už začalo byť prešpekulované. A okej, beriem doba bola zlá, zároveň ak končila, trebalo jej povedať nejakým spôsobom dovidenia. Ale okrem tých pŕs a vagín a Polívku a Kvietika a možno aj toho krásneho domčeka na samote mi to strašne liezlo na nervy. Som rád že ten prdiaci poštár zomrel. Doslova som sa usmial, takým tým sadistickým úsmevom, lebo mi neuveriteľne liezol na nervy. Myslím si, že veľa ľudí sa na film bude pozerať inak aj ocenia jeho kvality, ktoré ja oceniť nedokážem. Ale pre mňa je Jakubisko jedna veľká maska a všetko od neho mi príde strašne neúprimné, pritom sa tam o tej úprimnosti o stošesť kecá. (18.05.2013)

(90/2023) / Jakubisko vládne scéne, ale ako vždy sa stráca v príbehu, ktorý je nemá ako je typické žiadnu výraznú štruktúru. Ono, ja to možno ani nemyslím v zlom, toto je on, toto je jeho trademark. Tlieskam výbornému Polívkovi, bez ktorého by film ozaj nebol tým čím naozaj je. Film je veľmi pekný na pohľad, hrá farbami a niektoré scény by aspon v 1,85:1 vynikli podstatne viac, tentokrát tomu ten "oklieštený" obraz trochu ubral. Keďže mám za sebou majstrove prvotiny a vedel som čo čakať, som spokojný. Z tej plejády "povtáčikových" filmov je možno aj ten najlepší. (8/10) (05.12.2023)

Ideálny film pre stredoškolákov. Vysvetľuje všetko polopate a pritom sa tvári artovo, snovo a symbolisticky. Následky vojny na tele aj duši, nádej v nový život spečená do perníkovej Stalinovej busty. Možno sa na niečo odhodlá generácia zrodená ako následok neveselých čias. Instantné narážky na totalitu sa mi nezdali nejako extra odvážne ani v čase premiéry. Veď ak ktosi pozná niektoré oficiálne vydávané tlačoviny spred novembra 1989 (na Slovensku napr. Literárny týždenník) tak zároveň vie, že opraty povolili už dávnejšie a umiernená kritika stalinizmu mohla byť pustená aj do predprevratového filmu. V čase, keď mi končil teenagerský vek som film aj so všetkými berouskovskými hláškami o hrdzavých a podobne žral všetkými desiatimi. S odstupom sa mi celok vidí skôr ako definitívne nabehnutie kedysi progresívneho režiséra na vlnu všeobecnej prijateľnosti. Aj keď si, viacmenej zo sentimentu, vždy s odstupom pár rokov sadnem na konár znova, zdá sa mi byť pohľad z neho len jemne nadpriemernou, poeticko-realistickou výpoveďou o povojnovej dobe. (30.04.2013)

Sedím na konári a je mi nějak šoufl... Když jsem v roce 69 četl v lidové knihovně scénář Jakubiskova filmu "Vtáčkovia, siroty a blázni", litoval jsem, že ho asi ještě dlouho neuvidím. "Sedím na konári..." se mu zdánlivě podobá, ale za 20 let se hodně změnilo. Polívkovu dikci (jakési pitvoření jazykem), grimasy (pitvoření tváří) a prostocviky (pitovření tělem), které jsme obdivovali v divadle Na Provázku, se už přejedly, a stejně tak ani Jakubisko nedokázal znovu vstoupit do stejné vody. Vznikl tak jakýsi (pa)tvar - pojem "magický realismus" bych raději vyhradil Jihoameričanům, ti to mají v krvi -, jakási pohádka pro dospělé, či lépe dospívající... Snad nejpodnětnější mi přišlo několikeré zobrazení nášlapné miny, divák mohl uhadoval, kdo na ni šlápne (dle železného zákona: když se ve filmu ukáže mina, musí na ni někdo šlápnout). Správně jsem tipoval Macháčka, protože to patří k jeho rolím... A tak zas sedím na konári a je mi trochu líp. (08.03.2016)

Myslím si, že je třeba danou dobu zažít, aby se mi snímek mohl alespoň trošičku líbit. Já, naštěstí, v dané době nebyl ještě ani v plánu, a to zdaleka ne. Bolka Polívku mám jako herce neskutečně rád. V tomhle snímku mi ale nepopsatelně vadil. Film mi vůbec nesedl. Měl takovou prazvláštní atmosféru, jako kdyby byl pan režisér během natáčení poprvé na hříbkách, nevzal si s sebou houbového průvodce a jen odhadoval, jak hříbek vypadá. Úplně mi tam neseděl ani zvuk. Přišlo mi to, jako by se dodával později, ale to může být pouze můj prazvláštní pocit. Příběh je hrozně zmatený. Dvě hrozně nesympatické postavy, jako by bez cíle pajdají světem. Tenhle film bych nedoporučil vidět ani svému potenciálnímu nepříteli. Šílené, nudné a celkově neuvěřitelně debilní. Jestli tohle bylo vážně cílem, tak potom je pan Jakubisko opravdu genius. (07.07.2014)