Povídky z New Yorku

Popravdě - chtělo by to každou povídku hodnotit zvlášť. Je hodně obtížné hodnotit povídkové filmy, je jasné, že každá je něčím jiná a hlavní rozdíl je v kvalitě. Já bych chtěl především vyzdvihnout povídku Lekce od Martina Scorseseho. Je naprosto úžasná a dokonalá. Právě díky této povídce, která je oslovující, zajímavá, a člověka donutí u ní přemýšlet a snažit se pochopit mysl umělcovu. Nick Nolte je jako rozumově nevyvážený umělec, kterého nad vodou drží pouze jeho múza, naprosto úžasný a brilantní. Nebojím se přiznat, že právě tato povídka ovlivnila celé hodnocení filmu jako celku. Coppolova povídka mě ničím nezaujala, dalo by se napsat, že dokonce nudila a to je v jeho případě velmi překvapující. Woody Allen natočil povídku, kterou kdyby rozvedl, tak máme jeho další typickou allenovku. (07.06.2006)

Tak, vezmu to popořadě - Scorseseho Life Lessons byly z herecké stránky ucházející, obzvlášť Nolte to zahrál dobře a Roseana Arquette zas skvěle vypadala. Ale to umělecké cosi, co se tam furt motalo, ty čmáranice štětcem, to asi nikdy nepochopím, co je v tom za umění. A stejně tak jsem nepochopil, co touhle povídkou chtěl Scorsese říct. Bylo to dost o ničem - vidím tady tu podobnost mezi obrazy a tím příběhem - že to nemůžu pokládat za umění. Ale aspoň to nebyla taková sračka, jaká následovala potom. Coppola natočil takovou jakousi podivnou kravinu, kde jakási rozmazlená zbohatlická spratek vymejšlí kraviny, je hrozně rozumná a chová se jak dospělá. Takhle trapnou a divnou si představuju Sofiu Coppola, která k tomu spolupsala scénář. Jinak ty kostýmy, mám takovej dojem, že v tom taky měla Sofia Coppola prsty, protože to je přesně její styl. Bohužel zde trapnej. Nakonec docela pobavil Woody Allen, jehož povídka byla nejlepší. Tím neříkám, že to bylo bůhvíco, ale aspoň jsem se zasmál. Ještě že to vše bylo tak krátké, ale v podstatě zbytečnej počin. Za Scorseseho 1*, za Coppolu 0, za Allena 2, takže výsledná 1 hvězda... (20.06.2018)

Na Coppolově povídce je prostě vidět, že to je výtvor teenagerky. Tenhle otravnej příběh rozmazlený, zbohatlický dcerky vypadá spíše než film o New Yorku jako adaptace nějakýho brakovýho románu o buržoazii z 19. století (otec slavným a bohatým flétnistou / kamarád synovec šejka). Rozhodně je o dvě třídy slabší než ostatní dvě povídky. (14.07.2015)

Zpod slupky bájného, opájivého Velkého jablka. Z kořenky rozličných vůní a chutí. 1. Šťavnatá póza před zanícenými smysly "týrá" jitra, noci gró těla Othellova. 2. Vyhraná, sladěná v pastelkových barvách sladkého župánku. 3. V jádru "prokletá", pro syny, historka, uložená do chládku, žel z úst matek neustále za tepla vyklápěná. Plác, zamilované plácky na tácky. Nevídané, nebeské vúdú divadlo, zabaleno netradičně, dle tradic Woodyho a... bubáků jeho. (24.11.2020)

Jedna hvezdicka dolu je za ne moc povedenou Coppolovu povidku. Jeji myslenka sice nebyla spatna, ale scenar a zpracovani melo do idealu daleko. Odted jiz nemohu prohlasovat, ze jsem od nej nevidel slaby kus. Za to zbyle dve povidky zaslouzi absolutorium. Skvela freudovska vztahova studie ve Scorseseho prispevku doplnena u nej tradicnim pouzitim popularni hudby umoznuje jednoduche vciteni se do postav pribehu, divak se s nimi bez problemu identifikuje a patra, kdeze uz nekdy neco podobneho v zivote videl ci snad dokonce zazil. Woody Allen se zase dokazal drzet sveho modelu, ktery je v podstate ve vetsine jeho filmech stejny, ale nikdy nenudi a neprijde stereotypni. Jeho pribeh zkraceny na polovinu obvykle delky je stejne uplny jako by byl celovecerni, nic nechybi ani neprebyva. Navic zivotni pribeh, ktery nekteri urcite osobne taky znaji, opet koreni obvyklym, mne velmi blizkym sarkastickym humorem. (14.05.2006)