Povídky z New Yorku

Jedno město. Tři režiséři zvučných jmen, tři povídky ze života místních obyvatel. První příběh (Martin Scorsese - Životní lekce / Life Lessons) vypráví o slavném malíři, který až fanaticky miluje svoji mladou asistentku a múzu v jedné osobě. Jejich vztah je však nevyvážení a oba protagonisté trpí. Ve druhé povídce (Francis Ford Coppola - Život bez Zoe / Life without Zoe) se ocitáme v až fantastickém světě malé dívky, kterou její bohatí rodiče doslova nechali na pospas sobě samé. Mladá slečna má doslova vše, na co si vzpomene, ale to co jí opravdu chybí, jsou její vlastní rodiče, kteří na ni nemají čas a jsou stále na cestách. Poslední kousek (Woody Allen - Oidipus dnes / Oedipus Wrecks) je o vztahu dospělého muže a jeho matky, jež ho neustále pronásleduje. Při kouzelnickém vystoupení záhadně zmizí a jestli si syn myslí, že se jí konečně zbavil - velký duch (či co to je) jeho matky se stejně záhadně objevuje na newyorském nebi. Tři slavní režiséři se podíleli na tomto nesourodém dílku. A ač jsou to jména, která by měla zaručovat přinejmenším dobrou podívanou, tak se někde něco muselo pokazit. Pravda, při první povídce mě ke konci již lehce začalo hrabat na mozek, druhou jsem si myslela, že už mi hráblo úplně, ještě, že poslední přinesla kýžené odlehčení a zahojení rozdrásaných nervů. Vztah malíře a mladé holky je divný, nechápu, jak by ve skutečnosti mohl někdo tohle všechno vydržet, naopak mi přišel celý příběh zbytečně dlouhý a bez většího nápadu. Druhý příběh se mi už vůbec nelíbil a to, že končí v Římě odporuje názvu celé téhle maškarády (konkrétně v této jedné povídce). Pošramocenou reputaci tady velice skvostně napravuje Woody Allen, který je zárověň i v hlavní roli syna naprosto vynikající, vtipný. Jakoby věděl, že po tom všem, co předvedli kolegové, musí přijít s něčím bombastickým. I když je příběh lehce fantastický a nereálný, vše dohání svou odlehčeností, humorem a naprosto dokonalou obří matkou na obloze. Za to třikrát díky a zbytek už nikdy více. (09.09.2012)

Martin Scorsese, FF Coppola a Woody Allen nejsou zrovna mi oblibenci, ale kazdy z nich mel ve sve kariere alespon 1 svetly moment - Scorsese - Taxi Driver, Coppola - Apocalypse Now, Woody - Love & Death, mohlo byt tedy zajimave jak se poperou s reziserskou ulohou ve spolecnem NY projektu. Scorseseho part dopadl dost nudne, prestoze byl z umeleckeho prostredi, takze total fail. Coppola zde predvedl holcici detskou pohadku, na ktere je az prilis znat, ze scenar psala Sofia. Woody Allen, ktery je z teto trojice obecne nejslabsim reziserem se paradoxne predvedl nejlepe, protoze jeho povidka byla, kdyz uz nic, tak alespon relativne vtipna. "Your mother calls me strange names - What does kurva mean?" 3/10 (14.04.2010)

Tři povídky, z nichž každá má něco do sebe, ale ani jedna nevyčnívá nad průměr. Navíc mi v nich chybí pořádná, nebo dokonce jakákoli pointa. Plusové body za skvělou Rosannu Arquette a za hodně vtipnou scénku Woodyho maminky s iluzionistou. Extra pomyslný bod za Debbie Harry v první povídce, která JEN dělá křoví mezi hosty na večírku (musela jsem si to třikrát přetočit, jestli se mi to nezdá a teď čučím, že je dokonce uvedená v Castu). (30.10.2011)

Povídka Martina Scorseseho není zhuštěným příběhem, jak se u podobných projektů sluší. Ubíhá volným tempem celovečerního filmu a po 45 minutách skončí přesně tam, kde mě začalo zajímat, jak bude pokračovat. ;o) 60% Povídka Sofie a Francise Coppolových působí jako dětský film a nepochopil jsem, čím je tak spjatá zrovna s New Yorkem. Jistěže příběh zazobaných dětiček se nemohl odehrávat někde v Iowě, kde není nic než obilí a ty věci, co ho sklízejí, ale v kterékoli - třeba i evropské - metropoli úplně klidně. 50% Povídka Woodyho Allena se mi ovšem líbila moc. Má správné tempo, vtip, je naprosto originální a krásně nerealistická. Příběh právníka, jehož matka vykukuje z oblaků nad Manhattanem a informuje kolemjdoucí, do kolika let se její syn pomočoval, prostě nemá chybu a předchozí povídky převyšuje rozdílem dvou tříd. 100% Takže celkově to vychází na 70% (07.02.2007)