Mise

Oslavy 500. výročí objevení Ameriky pochopili Indiáni také ne neprávem jako výročí svého zotročení a zubožení. A také etnocidy. Složitosti a klikatosti tohoto vývoje ovšem nebyly ani černé, ani bílé. Příběh, zachycený filmem, se mohl i nemusel stát. Co je jisté, je skutečnost silného námětu, brilantní režie, přesného zachycení, ale i přesvědčivá rekonstrukce prostředí takřka čtvrt tisíciletí starého. A neskutečně dobré zvládnutí indiánského prostředí, toho, které uvěřilo, a pokusilo se, jako později Čerokíové, o smír s bílým mužem. Neúprosná kamera usvědčuje. A ti, kteří chtějí přemýšlet, mohou. Zda to, co křesťanská civilizace nabízí, je skutečně přínosem. Jak už jsem předeslal, Indiáni před šestnácti lety neměli pocit, že Kolumbus a to, co s sebou přinesl, bylo opravdu to nejlepší, co mohli potkat. Poznání, že určitá představa dobra - to je ten lepší závěr - nemusí být všeobecně sdílena, může i obohatit. Především ty, které tento slib dokázal oslovit už tím, že byli ochotni ho shlédnout. Určitě jich nebylo a nebude málo. Nepřišli a nepřijdou zkrátka. (28.08.2007)

Veľký ľudský Príbeh z čias kolonizácie a kristianizácie Južnej Ameriky. Životné osudy dvoch hlavých postáv Rodriga Mendozu (De Niro) a otca Gabriela (Irons) sú ako dve rieky, jedna divoká a nespútaná, druhá tichá, ale rovnako nekompromisná, ktoré sa spoja v mohutný veľtok, aby sa vzápätí spoločne zrútili do priepasti ako hučiaci vodopád... Plus nezabudnuteľne krásna hudba. (04.04.2005)

Někdy je královnám souzen úděl Popelek a největším skvostům přiděleno místo na nejzapadlejší a nejzaprášenější polici, kde je potenciální pátrač objeví pouhou náhodou, pokud vůbec. Náhoda mi během brouzdání po obchodě postavila do cesty regál, kde se za spoustou jiných věcí krčil stříbrný disk v nenápadném obalu s nápadnými jmény. Udiveně jsem se ho chopila a ještě udiveněji si ho prohlížela, protože přes všechna jména zvučící slávou a ocenění zvučící drahými kovy mi titul nic neříkal. Nedoneslo se k mému sluchu, že Robert De Niro, kterého bych si nikdy předtím nedokázala představit v historickém kostýmu a s kordem v ruce, si kdysi střihl roli koloniálního Kaina, který se vydal cestou pokání dávno před Briony Tallisovou. Nebylo mi známo, že Jeremy Irons svého času ztvárnil nejlidštějšího následovníka Ignáce z Loyoly, jakého jsem kdy poznala. Nebyla jsem obeznámena s tím, že Liam Neeson v intermezzu mezi Bounty a Schindlerovým seznamem hrál chlápka s kněžským kolárkem na krku a s kuráží v srdci. Neměla jsem ponětí, že Cherie Lunghi si po Guineveře v Excaliburu ještě jednou zopakovala roli ženy, pro kterou osudově ztratí hlavu hned dva chlapi. Nevěděla jsem, že v onom roce, kdy z nebe padaly trosky Challengeru a černobylský spad, nechal Roland Joffé spadnout tělo ukřižovaného misionáře z vodopádů Iguaců a postaral se tak o jeden z nejpůsobivějších filmových začátků, jaké jsem zatím viděla. Netušila jsem, že jeden z mnoha majstrštyků Ennia Morriconeho zní při scénách z nezkrocené rajské zahrady, zvané brazilská příroda. Nepředvídala jsem, že ve mně bezkonkurenční kamera zanechá pocit, že je to moje tvář, kterou třísní bahno jihoamerické džungle, chladí tříšť z divoké řeky a spalují plameny zapálené misie, že budu držet palce až k frakturám dvěma zcela odlišně a zcela pochopitelně jednajícím chlapům, z nichž jeden proti těm, kteří mají "in God we trust" napsáno leda na bankovkách, bojuje mečem a mušketou, a druhý vírou, láskou a nadějí, že mi životní postoje a osudy Rodriga a Gabriela potvrdí mnou vyznávanou zásadu, že když padneš na hubu, znamená to, že jdeš kupředu, a že se místo dalšího z mnoha snímků na téma "ušlechtilý divoch versus zkažená civilizace" dočkám filmu s mamutí silou a olověnou tíží, při jehož závěrečných minutách se mi potečou největší slzy za dlouhou dobu. Teď už to vím a vzdávám díky náhodě či osudu, kteří přivedli klikatými cestičkami Misi až do mého přehrávače a umožnili mi sledovat, jak nešťastní Indiáni kmene Guaraní "poznali nekonečnou milost Boží a krátkodobou milost lidskou." (29.04.2008)

Těžko se hledají slova, která by Misii vystihla a přitom se neopakovala po jiných..Veliký příběh, který si na nic nehraje, nesnaží se vykřičet nějaké poselství do světa, ale nechává jej vyplynout, a čím více se blíží ke konci, tím nezapomenutelnější se stává. Pozorný divák zde může nalézt tolik hlubokých myšlenek, že to vydá za pět jiných snímků. Přitom jsou zde podána naprosto nevtíravým způsobem a za doprovodu fenomenální hudby mistra Ennia Morriconeho, výborných hereckých výkonů a úchvatných scenérií, se vám dostanou pod kůži samy. Misie je počin, o kterém se dá po zhlédnutí hodiny debatovat a odpovídat na otázky, které vyvstávají při sledování na mysli. Některé scény jsou tu dost emotivní a přitom tak nenuceně ztvárněny, že každý, kdo jen trochu nechá své smysly vnímat tento film, si okamžitě uvědomí, o jak nevšední práci se jedná. (10.12.2011)

Roland Joffé za pomoci brilantní Mengesovi kamery ( oscar nemohl být v lepších rukou ), nádherné Morriconeho hudby a EXCELENTNÍCH hereckých výkonů Roberta De Nira a Jeremy Ironse rozehrává příběh EPICKÝCH rozměrů. Film o vině, pokání, odpuštění ( v podobě De Nira ) a v druhé části o střetu dvou světů, POLITIKY na straně jedné a náboženské víry a svobody na straně druhé. Joffé nikam nespěchá a tak si můžeme v klidu vychutnávat tento velký příběh protknutý nádhernými scenériemi jihoamerické džungle za zvuků božské Morriconeho hudby. HODNĚ SILNÝ ZÁŽITEK! (15.10.2009)