Mise

Na první podívání kdysi před lety pětihvězdičkový dojem: silný, dojemný příběh s velkorysou výpravou, krásnou hudbou a skvělými hereckými výkony. Zánik přirozeného, svobodného života jihoamerických indiánů vlivem nenažraných bílých kolonizátorů (cholera je měla poskákat!). Podruhé - nedávno - už to nebyla taková síla, ale značnou roli v tom mohl sehrát můj nudící se spoludivák, balvan jeden, který přes veškeré vzdělání a serióznost asi nezvládne sledovat nic inteligentního v pomalejším tempu. K dovršení celého neštěstí je natolik zarytý ateista, že se mu náboženské (především tedy křesťanské) motivy naprosto hnusí, ikdyž mu nejsou podsouvány a jen dokumentují nějakou dobu a místo. Taky nejsem věřící, ale averzí netrpím (aspoň ne tak často), "Mission" považuji za krásný, kvalitní film, byť jej v nejbližších letech znovu vidět nehodlám (a s balvanem never more). 88% (30.06.2010)

Příběh inspirovaný nejryzejším lidským zm*dstvím s překrásnou výpravou a s ještě překrásnější hudbou (prohru na Oscarech v téhle kategorii asi nikdy nepochopím). Příjemný Irons, ještě o chlup příjemnější De Niro a jako bonus naprosto brilantní McAnally, jehož postavu nelze nenávidět, protože dané rozhodnutí bylo nevyhnutelné. "Nebylo by pro indiány lepší, kdybychom k nim vůbec nepřišli?" P.S.: Záměrně jsem v úvodu nepoužila spojení "Krásný příběh", protože i na té kráse, na tom ráji, který vytvořili, je stín odpornosti, a to touha / potřeba vše měnit k obrazu vlastní víry. To, že z ní domorodcům chvilkově plynuly i nějaké benefity, to je věc druhá. (23.10.2023)

Retro /// A TAK SE STALO, ŽE KMEN GUARANI BYL NAKONEC PŘIVEDEN K VĚČNÉMU BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ A K CHVILKOVÉMU MILOSRDENSTVÍ ČLOVĚKA....... /// Jak pořád říkám: (některý) ,,filmy stárnou“. A nic na tom nezmění ani fantastický prostředí ,,zahrady ráje“. Jezuité jsou tu ,,ti dobří“ a Bůh má rozhodnout, jestli z indiánů budou otroci. Hovno Bůh.... Zajímavej historickej film o skutečných věcech s perfektními rolemi pro J. Ironse a R. de Nira. A jednou pro vždy: RÁJ NA ZEMI – Vaše Svatosti, jedině bez asistence církve! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám rád filmy podle reálných historických událostí. 2.) Zajímá mě, jak církev v 18tém století bojovala proti přemnožení planety. 3.) Thx za titule ,,freedom75“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (20.10.2011)

První a druhá půle filmu spolu souvisí jen úzce, obě jsou však úžasné. Ta první ukazuje osobní příběh viny a pokání, cestu ze tmy do světla, která jako by ztělesňovala samu esenci Duchovních cvičení sv. Ignáce Loyoly. Druhá polovina se odehrává v širším plánu a věrně líčí skutečné osudy jezuitských misií v Paraguayi, jež se staly obětí mocenských her evropské politiky. Postoje představitelů církve k tomuto bezpráví jsou ukázány komplexně a mají zde svá zosobnění: od biskupa, který ví, že bude muset obětovat misie ve jménu přežití řádu a udržení moci Vatikánu, ale zároveň trpí pod tíhou zodpovědnosti, přes idealistického kněze, který odmítne poslušnost představeným i otevřený boj proti mocnostem tohoto světa (věda, že by se tak zpronevěřil svému povolání) až po jezuity, kteří nakonec vezmou ve jménu spravedlnosti pušku do ruky. Je to film, o němž se dá nejen dlouho přemýšlet, ale který je díky výtečné hudbě, kameře a výpravě pastvou i pro smysly. (06.05.2006)

Diametrální odlišnost obou polovin tříští v konečném efektu celkový výsledek na ještě menší kousíčky. Ta první je dokonalá. Naprosto uchvacující zachycení proměny jednoho člověka pod vlivem tíhy vlastního svědomí a křesťanské nauky, které je navíc podpořeno mistrným hereckým výkonem „seňora“ Roberta de Nira, bere dech. Zvláště při započtení výtečného kontrastu mezi domorodými indiány a evropskými osadníky. Jenomže druhá polovina radikálně změní úhel pohledu. Politický souboj koloniálních mocností na území Jižní Ameriky, Španělska a Portugalska, mezi něž se samozřejmě dere i samotná římskokatolická církev, jde úplně proti proudu předchozího vyprávění a celé to začne ztrácet na výmluvnosti, spádu a vlastně to začne být nepříjemná nuda. Vše navíc začne směřovat k nepřekvapivé závěrečné bitvě, která i přesto, že má „něco do sebe“, nedokáže popřít vlastní samoúčelnost. Bohužel, i nádherných obrázků jihoamerické džungle hraničících s kýčem, se zde taktéž nedostává, což částečně vynahrazuje působivá Morriconeho hudba. Jenomže zavřít oči a poslouchat? Vzhledem k první polovině je mi mého hodnocení i líto, ale s přihlédnutím k té druhé s tím nemůžu bohužel nic dělat. (30.09.2005)