Oči bez tváře

Zvláštně ponurý snímek (byť se většina neodehrává za tmy, ba i pohřeb je sice na mlžném hřbitově, ale scéna je v mléčných, pro oči až nepříjemných tónech) má nakročeno do více žánrů - kriminální, mysteriozní, thriller, fantastický, gotický horror, drama... Oblíbená postava černých románů - šílený lékař - experimentuje na vlastní dceři. Zaběhnutí psi k děsivým (ovšem dnes už reálným) pokusům nestačí, a tak se začnou ztrácet světlovlasé modrooké dívky. Na svou dobu poměrně krvavá operace i naturalistické zobrazení útoku rozzuřených psů (zdá se, že dablér natáčení nepřežil...). Gotický hrad představuje temná vila s labyrintem podzemních chodeb, kde číhá smrt... Obeznámený divák si jistě vybaví wallaceovky, dr.Mabuse či německé expresionistické filmy z 20.let. Přes četné postupy strašidelného žánru skrývá v sobě film i velké osobní drama dívky, která ztratila tvář a která stále balancuje mezi přijetím otcových experimentů (co přinášejí oběti) a jejich odsouzením. Snímek postupně směřuje ke zkáze a cestě do zatracení.... (29.08.2013)

„Ach, profesore...vaše přednáška byla tak vzrušující!“ - „Spíše hrůzu nahánějící, Carlo.“ - „Jakou zářivou budoucnost jste nám vyjevil!“ - „Budoucnost, madam, je něco, co už se mělo stát v minulosti…“ Až vám bude nějaká cizí přespříliš ochotná dáma nabízet lístek do divadla a následně levný podnájem, vezměte rychle nohy na ramena, ať neztratíte tvář…aneb co by papínek pro svou dcerušku neudělal! Úvodní scéna mě moc velkou důvěrou nenaplnila, umělost figuríny byla až do očí bijící. Na druhou stranu, takovou pasáží operace si tvůrci svou reputaci přece jen vylepšili a já nemám problém uvěřit, že ve své době byl film dostatečně působivý. Ovšem bráno z dnešního pohledu…ne, snímek zkrátka příliš zestárl na to, aby mohl jakkoliv šokovat. Zůstává však zvláštní, znepokojivá atmosféra, dobře zahrané ústřední trio profesora, „asistentky“ a dcery (v jisté scéně až andělsky vyhlížející Edith Scob) a konec, který i s pomocí hudby má svou sílu. Přesto jsem čekal o dost působivější, a hlavně napínavější podívanou, takže dám „jen“ lepší 3*. (09.08.2020)

„Oči bez tváre” , ktorú zakrýva iba špeciálna maska na to určená, aby totiž nebolo vidieť ten mimoriadne zohyzdený obličaj, ktorý v podstate zapríčinila vážna, dopravná nehoda, akože "váženého dr. Génessiera" , čo takto zruinoval život nielen svojej dcére Christiane, ktorá dokonca ešte predstiera i svoju smrť, čím by sa snáď natrvalo zbavila svojho doživotného, fyzického (aj bezpochyby psychického) trápenia, a tak tým pádom môže zatiaľ jej otec úplne beztrestne vo veľkom experimentovať, ako taký zvrátení šialenci - Frankenstein s Mengeleom, ktorý sa predovšetkým preslávil svojimi »slávnymi pokusmi« na Židoch, že i Génessier je na tom takmer navlas rovnako, i keď si do výsledných štatistík nezapísal toľko « pokusných králikov » , ako toto, obzvlášť zhumpľované monštrum ! Jeho lekárske metódy v tomto prípade spočívajú práve v tom, že jednak jeho nemenej scestná asistentka Louise natlačí atraktívnym vysokoškoláčkam samé kaleráby do hlavy, trebárs, niečo v tom zmysle, zabezpečenia bývania, ktoré potom náš experimentátor následne i omámi, kedy mu už vôbec nikto nebráni v tom, aby praktizoval podomácku › transplantáciu tváre › , keď si myslí, že to je ich jediné správne východisko... ? Možno na istý čas tiež svitá i na lepšie časy po vydarenom pokuse, pričom onedlho sa o slovo prihlási aj Jacques Vernon, ďalší medikus, kolega Génessiera, ktorý nielenže kontaktuje inšpektora Parota, ale zároveň vzbudzuje ďalšie podozrenie ohľadom Christiane, ktorá mu síce neustále vyvoláva, no už sa neohlási, až predsa raz áno, čo je prvotný impulz zo strany Vernona i zákona, vymyslieť daný postup, ako zhatiť nekalé ambície poprekrúcaných jedincov, a tak ponúkajú istú variantu, návnadu, ktorou sa to ale samé stopercentne nevyrieši, to jest - nakoniec musí zakročiť nikto menší, než večne všetkému prizerajúci sa, kedy jestvuje potenciálna šanca, že tie psiská v klietkach zavreté, sa postarajú o už povedzme, dlho avizovanú satisfakciu... ? / Francúzsky režisér Georges Franju, nakrútil vskutku extrémne znepokojivý snímok s depresívnou atmosférou, a s brilantnou, čiernobielou kamerou Eugena Schüfftana. Z niektorých sekvencií sa normálne zdvíha žalúdok, a tak teda nič pre slabšie povahy ! Edith Scob v úlohe znetvoreného dievčaťa náramne presvedčivo exceluje, až z nej vychádza zvláštny, zimomriavkový pocit. Počin vrelo každému iba odporúčam, ale na vlastné riziko, nemusia ho totižto všetci tak dobre stráviť, ako sa môžu na začiatku mylne domnievať. (03.12.2020)

Za prvé by někdo měl říct Louise, asistentce Dr. Génessiera, že na takovédle akce si musí brát pokaždé jiné oblečení a šperky a už vůbec ne to, co nosí běžně. Pak velice snadno hrozí odhalení známými nebo ostatními lidmi. Nečekaně! :) Jinak se jedná o moc příjemné drama, kde důvod konání Dr. Génessiera je krásný příklad pocitu viny, chtění ho napravit a lásky k dceře. Můžeme se hádat zda tak konal opravdu z důvodu, že jí chtěl pomoci a dát nový život nebo z důvodu, že chtěl ve své kariéře dosáhnout v té době něčeho jedinečného. Pravda je možná tak na půli cesty. Nečekejte ale děsuplnou atmosféru apod. Les Yeux sans visage je drama klidnějšího rázu, které klade důraz na hlavní dějovou linku a až ve stejném tempu končí. K Pierru Brasseurovi nemám v roli doktora sebemenší připomínky. Malinko mě štvala Christiane, ale vzhledem k její roli se to dá pochopil. Les Yeux sans visage se asi jeví některým jako průměrný snímek, ale pro mě má jakési kouzlo. (04.05.2013)

(1001) Ó můj bože, tak na tuto pohádku jsem nebyla v žádném případě připravena. (Hudba!) Během sledování jsem myslela na Spoorloos, další takový z kategorie filmů, které mi stačí vidět jednou a potom už se k nim nikdy nevrátit a přesto o nich navždy budu prohlašovat, že jsou moje nejoblíbenější. Oba filmy mají společné to, že navzdory svému "žánrovému zařazení" nijak nepoužívají zažité konvence a postupy, které jsou s danými žánry vědomě i podvědomě spojované. Vzniká tak výsostně nadskutečný, nadpozemský, nadčasový zážitek. A nakonec ještě musím zmínit Holy Motors, další ze slovy úplně nepopsatelných zážitků, protože teď zjišťuji, že žena s maskou tam odsud (jeden z mých nejoblíbenějších filmových konců vůbec) je právě zdejší žena s maskou Edith Scob. (03.10.2022)