Duhová kulička

Příjemná vzpomínka (i) na (mé) dětství. Ovšem Kachyňa umí vyprávět mnohem lépe a obvykle mívá i cit pro lepší herce. Příjemný film s několika hezkými nenucenými moudry na jedno zhlédnutí. Oceňuji místy jemný, úderný a nenucený humor od strýce (Kohuth). I v postatě primitiv se dá zahrát s lehkostí která neotravuje. 65% (16.01.2015)

Laskavý humor vynikajícího režiséra a vypravěče Karla Kachyni. Úchavatný herecký výkon Lubora Tokoše. Jeho dědeček je uvěřitelný, laskavý, vnímající, ale především lidský. Takových dědečků kolem nás je hodně, ale často je nevnímáme, bereme je jako samozřejmost a často nejsme schopni je docenit. O to víc je snímek poutavý a čiší z něj pohoda, kdy i všední den je svátkem díky takovým lidem, jako je dědeček Tokoš. (04.03.2012)

V dětství mě to teda nezaujalo, tak jsem byl zvědavý, co teď. A musím říct, že překvapení se konalo. Krásný lidský film o rovnocenném přátelství malého kluka a jeho dědy. Malý kluk nebyl otravný, děda byl skvělý, ale asi nejvíc se mi líbila role jeho strýce - to byl takový kliďas, zahraný pěkně civilně. (03.07.2015)

Mezi haldou filmů o střetnutí mladého chlapce se starým, klukovským dědečkem má Duhová kulička naprosto výjimečné postavení. Chtě, nechtě na nás zapůsobí svoji přirozeností, nevykalkulovaností, otevřeností a přívětivým pohledem jak na dospívání, tak na stárnutí a smrt. U Kachyni se rozdíl mezi televizním a klasickým filmem, co se týče obsahu, dost stírá. (07.03.2005)

Běželo to v neděli odpoledne na jedničce, jméno mi nic neříkalo ale po několika minutách jsem poznal Kachyňův nezaměnitelný rukopis. Vůbec to není lehký film na nedělní odpoledne, je plný stáří a smrti, ale i pozitivní nálady a životní energie. Lubor Tokoš je vynikající a i ostatní nejsou špatní, až na nejnesympatičtějšího herce světové historie Petra Pospíchala... (10.03.2019)