Kráva

Karel Kachyňa a a Alena MIhulová, to v té době prostě dávalo smysl. Kráva je výborné dobové drama, které nabízí perfektní příběh, melancholickou náladu a herecké výkony, na které jen tak nezapomenete. Na rok 1992 jednoznačně film, který si zaslouží pozornost všech, kteří ocení kvalitní český kousek. (22.10.2020)

Kachyňa je jedna z největších postav českého filmu. Má na kontě několik lahůdek a Kráva je jednou z nich. Škoda že dnes už Česká televize netočí tak kvalitní televizní filmy jako dřív. Kráva je totiž plnohodnotným partnerem kinosnímků. Vypráví obyčejný příběh sedláka a to scénáristicky úsporně, ale o to více přesvědčivě. Kachyňa zvolil tehdy málo známé herce, ale měl rozhodně šťastnou ruku. (22.05.2007)

„Jako každý den, jako vždycky, jako celý život…“ Život na horské samotě mohl být v minulosti sám o sobě těžký. Pro Adama, „divného patrona“, který slova téměř nepromluví, život nachystal obzvlášť těžký osud. Jednou jde dolů do vesnice prodat kravku, aby získal lék pro nemocnou matku, která se k němu přitom v dětství zrovna moc hezky nechovala, podruhé udělá to samé pro svou nemocnou ženu. Smutné věci se opakují, Adamova chuť porvat se s oním těžkých osudem však zůstává… Radka Holuba normálně moc nemusím. Zde ale dostal od Karla Kachyni velkou, patrně asi životní roli a ujal se ji skvěle. Zahrát srozumitelně a věrohodně někoho tak málomluvného, jako byl Adam, nebylo asi vůbec jednoduché, jemu se to však povedlo. Moc se mi samozřejmě líbila i Alena Mihulová. Poetika tohoto filmu mě napoprvé moc neoslovila. Pamatuji si, že mi to před léty přišlo takové nedějové (proto původně jen 3 hvězdičky). Zejména mám na mysli ty opakující se záběry na Adamovu cestu dolů a nahoru. Tentokrát jsem si ale přesně toto docela užíval a říkal jsem si, že i v tomto filmu nezapře Kachyňa sám sebe. Proto musím minimálně jednu hvězdičku přidat. (09.03.2021)

Krava je tak prostá ako znie. Napriek všetkému však flegmaticky existujúc, žujúc trávu a nesúc vemená s ťažkými litrami mlieka dokáže byť zdrojom nie len potravy, ale aj všakovakých aktivít spájajúcich sa s jej živiteľmi a spotrebiteľmi v jednom. Adamovo meno si už akosi automaticky pýta k sebe niečo " evoidné" , a teda podľa literárneho vzoru Jana Procházku a technického Kachyňovho oka v príbehu kvalitne žena mieša nálady a je premenlivým ročným obdobím v Adamovom jednoduchom fungovaní na báze prírody. (05.12.2014)

Pan režisér mne tímto filmem dost překvapil. Byl jsem zvyklý na jeho rozevláté příběhy ze života , filmy se míhala spousta výřečných mudrců a mudrlantů, a najednou toto. Takový tichý samotářský snímek. Celé vytržené z reality a hozené kamsi do hor, oloupané až na dřeň. Proč ale? Úplně si nejsem jistý, že jsem pochopil. Marně hledám něco, čeho se chytit. Je to takové hrozně schematické, třeba ta matka a ty prostřihy z minulosti. Divné. Jasně, že to měl těžké a proto má potíže se ženskýma. A že nosí tu nůši je symbol kontinuity. Dohromady to ale moc smysl nedává. Na můj vkus je to asi moc intelektuální. Když už intošárna, tak Vojnárova Cesta pustým lesem....65% (17.02.2015)