Kráva

Začátek Krávy je hrozně zdlouhavý. Celý příběh je obyčejný, rutinní a zkrátka co možná nejsmutnější a nejbeznadějnější. Neměl jsem z něj pocit autentičnosti. Jednak kvůli hudbě, tak kvůli celkovému dojmu umělosti, tak kvůli opětovnému užívání snových částí Karla Kachyni, které mi už zevšedněly. Ke konci přesto Kráva poměrně zaujme. Vadilo mi ale nejvíc něco jiného. Nejbeznadějnějším prvkem filmu jsou postavy. Já vím, že vykreslit jakousi vesnickou demenci bylo záměrem, když však přeji všem postavám co nejbrzčí smrt, je něco špatně. Buď se mnou, nebo s filmem. Nebo obojí. Obzvláště dvě hlavní postavy jednají naprosto zmatkovitě, debilně, pokaždé jinak, jsou dokonale vygumované, mají tupý pohled a nemají ani špetku sympatičnosti. Nemám nic proti filmům s dementy. V momentě, kdy ale ve filmu chybí jakýsi objektivizující hlas, který by upozorňoval, že toto je dement a autor to ví, v momentě, kdy ve filmu chybí kdokoliv, ke komu bych se mohl upnout jako k ostrůvku inteligence a rozumu, pak takové dílo bezchybně funguje jako frustrační nástroj plný beznaděje. Vůbec se mi ale nebude líbit. (19.12.2011)

Na začiatku jedna nie nepodstatná postava filmu hovorí, že je vôl, pretože si kúpil kravu za stovku. Myslím, že to je čisto príroda, ak chce kravu vôl. Inak z filmu dosť cítiť knižný pôvod a zároveň som mal dojem, že kniha bude myšlienkovo obsiahlejšia a precítenejšia. Kachyňovi sa ale podarilo diváka zaujať minimálne vizuálne. Film by som si kľudne pozrel v multiplexe niekde v centre mesta, prostredie Krávy by tu pôsobilo ako vysnená oáza v strede vyprahnutej púšte bez života. (02.09.2016)

Jeden z nemnoha českých polistopadových filmů, který nejen beru na milost, ale který shledávám přímo skvostným. Asi hlavně proto, že na rozdíl od většinových českých šaškáren, frašek a skopičin, se jedná o film vážný, syrový, zemitý, s prostým a silným venkovským příběhem, který se mi nesmazatelně vepsal do paměti, i když jsem ho donedávna viděl jen jednou, a to už hodně dávno. Excelentní Radek Holub i Alena Mihulová. (07.09.2014)

Žánrově čistý snímek o tom, jak drsný býval před mnoha lety vesnický život. Jednoduše (o to však geniálněji) natočený. Pro mě to bylo první setkání na plátně s Radkem Holubem a už tehdy mě zaujal. A pro Alenu Mihulovou to byla (podle mého) zatím nejlepší role. A hudba Petra Hapky (tehdy ještě celkem nápaditá) byla taky dobře použita. Jeden z lepších českých porevolučních filmů. (09.02.2006)

Nádherný příběh podle Procházkovy předlohy zfilmoval Karel Kachyňa nezapomenutelným způsobem. Příběh (nejenom) o smyslu života, boji s nepřízněmi osudu, drsnou přírodou vás od samého počátku vtáhne a nepustí až do samotného konce. Výborní Radek Holub a Alena Mihulová, hudba Petra Hapky a poetické (ale realistické) znázornění nelehkého života "na kraji světa" , kde radostí je minimum a bohužel převažují ty "rány osudu". Zdánlivě jednoduchý příběh ale Karel Kachyňa převedl na filmové plátno nesmírně krásným a emotivním způsobem, takže najednou zjistíte, že hrdinům v tomto nelehkém a někdy i dost nespravedlivém boji s osudem, začínáte i fandit. Opravdu geniální filmové dílo, myslím že patří i v nelehké konkurenci mnoha Kachyňových filmových skvostů k těm úplně nejlepším. (22.11.2018)