Už zase skáču přes kaluže

Narozdíl od knihy není tento film zase taková pecka.Ovšem pro ty kdož jí nečetli to bude jistě skvělý zážitek....film je totiž natočen velice působivě....jeho téma nezestárne a silně zasáhne i dnes...osobně mě film naučil vážit si svého zdraví....nekecám.Kolik filmů tohle dovede?Takže plný počet..."Nohy...kde mám nohy?Nohy máš přece tady...Já s nima nemůžu ale hejbat "... (03.07.2008)

Herecký debut Vladimíra Dlouhého v spolupráci s jedným z najlepších režisérov Českej kinematografie. Značne melodramatický príbeh , ktorý však vďaka svojej kamerovej a režijnej jedinečnosti má okrem popudivého príbehu i čaro pôsobivej mizanscény . Príbeh o chlapcovi s odvahou a vytrvalosťou väčšou , než mnohí dospelí. (06.09.2013)

Pro mě snad nejdojemnější Kachyňa. Rozhodně jeden z nejlidštějších filmů, který si můžu kdykoli dopřát. Pohlazení po duši dětské i dospělé a naprosto originální a nenapodobitelný způsob vyprávění i klasicky precizní prolínání snové, vzpomínkové i fantazijní reality. Vše završuje excelentní práce s herci a jejich postavami (Adamovy "němé" sestry jsou laděny skoro až Bergmanovsky) a pochopitelně geniálně podchycená hudba. Jeden z filmů, který vždy a rád propláču. (01.01.2012)

V rámci školního projektu vybrali pedagogové českého jazyka právě toto filmové zpracování "povinné četby" od A. Marshalla. Čekal jsem u žáků 7. tříd úplný propad tohoto filmu. Ani jsem se na ten film nechtěl podívat dopředu, říkal jsem si, že mi bude stačit, až to uvidím ve škole. A viděl jsem... a zíral jsem a vlhly mi oči, a fandil jsem tomu "usmrkanci" a byl na něj hrdý jako kdyby to byl můj vlastní kluk... Získal si mne nejen ohromě milý a přesvědčivý výkon Vládi Dlouhého, ale i vše kolem toho: střih, kamera, scénář, režie. Smutný přííběh se silným akcentem na osobní statečnost a houževnatost, to vše prosycené nadějnými vyhlídkami. A ještě k hodnocení: moc se to líbilo i žákům, žádný propadák to nebyl, naopak. Učitelé mohli být spokojení, že děcka viděli něco z povinné četby, co se povedlo a přijali ji. Glosa na závěr: zamrazilo mne, když Vláďův filmový táta, poté, co ho vyhodili z práce kvůli závislosti na alkoholu, dával synkovi dobrou radu, aby on nepil jako táta... To se Vláďovi v tom reálném životě naplnit nepodařilo. A není to soud, ani mravokárně zdvižený prst, je to jen povzdechnutí. Sám jsem na alkoholu byl závislý, a nesnažil jsem se o to. Byl to jen vedlejší produkt toho, co jsem žil, a jak jsem situace řešil. (21.03.2011)

Jednou z nezpochybnitelných schopností génia Kachyni bylo úchvatné převedení obyčejného venkovského života v ojedinělý filmový zážitek. Vladimír Dlouhý sklízí stejné sympatie jako Tomáš Holý a jeho nezlomného dětského ducha mu divák věří v každém pohledu. Kachyňa zbytečně netlačí na pilu, co se týče emocí a uvolňuje je ze samotného jádra věci, díky čemuž není toto vitální drama sentimentální, ale upřímné, láskyplné a každý, kdo jej viděl má možná nutkání přehodnotit své postoje k životu a být o něco více nebojácný a houževnatý. Skutečně přínosné dílo, které ani po tolika letech neztratilo nic ze svého půvabu a výpovědní hodnoty. 80% (08.12.2013)