Modré stíny

30% — Divný a dosti nelogický příběh, kterému určitě uškodil fakt, že byl rozdělen (nebo spíše natažen) do čtyř dílů. Kdyby se jednalo o jeden devadesáti až stominutový, nebo maximálně dvoudílný film, nezbylo by tolik času na výplňovou vatu a hloupý manýrismus režiséra, který místy sklouzal až do trapnosti. Příběh samotný by to nejspíš nezachránilo, protože to vypadá, že taková zmatená byla už předloha, ale knihu jsem nečetl, tak to nemůžu zodpovědně posoudit. Skoro všechny hlavní postavy se chovaly jako totální pitomci, a to především vyšetřovatelé. Myslím, že za to jejich chování je měli všechny vyrazit, snad až na Mráze. První rozhodně měla letět Výrová. Takže když to shrnu — příběh samotný se mi nelíbil, zpracování taky moc ne, takže tohle moje hodnocení lze považovat vlastně za luxusní. (20.03.2016)

30% — Já nevím. Osobně mi nikdy moc nevoněly kriminální filmy, které odkazovaly do vyšších sfér, mezi politiky, mafiány a podobné. Neumím to úplně srozumitelně vysvětlit. Snad mi na tom vadí to, že protivníci vyšetřovatele jsou v tomto případě až příliš silní, všehomožní a všehoschopní. Často tyto filmy končily do ztracena, sice divák zjistil, kdo byl pachatelem, ale taky se ukázalo, že vyšetřovatel a spravedlnost je na něj krátká. Radši mám příběhy, kde vražda je výsledkem nějakých osobních, dost často rodinných pnutí. Proto zatím na Modré stíny hledím se značnou nedůvěrou. Navíc mě první díl nepřesvědčil ani kvalitativně. Ačkoliv Případ pro exorcistu taky nebyl žádné veledílo, zatím na mě působil sympatičtějším dojmem. Tady jsme na začátku byli poctěni detailem na pleš a uši poctivého, později zavražděného docenta, kterému navíc téměř nebylo rozumět slovo. Nějak moc se do toho taky začaly montovat osobní vztahy vyšetřovatelů, teď mám na mysli především Kristýnu Horovou v podání Terezy Voříškové. A celkově je to zatím takové nepřehledné. Dívat dál se tedy budu, ale moc od toho neočekávám, tak snad mohu být jenom příjemně překvapený. (07.03.2016)

30% — Nene, druhý díl naznačil, že se seriál stáčí stále více z kurzu, který mě baví. Tady mi přišla naprosto trapná hysterická scéna výslechu postavy Martina Pechláta, ve které se odhalí estébácká minulost majora Vitouše. Vůbec mi tento díl přišel jako taková výplňová vata, nic moc nového k případu jsme se nedozvěděli. Škoda, že se to muselo roztáhnout do čtyř dílů. Jak to tak vypadá, tři by stačily bohatě, možná i dva, bude záležet na tom, jak bude vyšetřování odsýpat dál. Navíc postava kapitána Barana v podání Davida Novotného je taky divně ujetá — ačkoliv chápu, že byl dosazen shora, přesto je mi divné, že při jeho chování s ním už dávno nevyrazili dveře. A nechápu ani jeho, že se takhle chová. Vždyť má-li být tím, na co vypadá, tedy tím, kdo bude vyšetřování směrovat někým požadovaným směrem a zajistí správný výsledek, měl by se naopak chovat nenápadně, ochotně a úslužně a nikoliv tak okatě nesympaticky a protivně. Je to voľaké čudné, uvidíme, co se z toho vyvine. (07.03.2016)

30% — Jít s hodnocením ještě níž, anebo nejít? To je, oč tu běží. Zatím zůstanu. Ale třetí díl jednoznačně ukázal, že tvůrci to se způsobem vyprávění myslí opravdu vážně. Na začátku jsme museli přetrpět opět nastavovanou trapnou scénu na téma svědomí bývalého estébáka. Další trapárna přišla s domácím násilím Martina Pechláta a jeho následným oplodňovacím pokusem na Tereze Voříškové. Jinak z případu se zde událo snad ještě méně, než v díle předchozím. I sympatický záporák David Novotný se nějak upozadil. Stále ještě čekám, že snad na nás tvůrci mají pro poslední díl připravené nějaké velké překvapení, se kterým přijde „wow-efekt“, ale podvědomě tuším, že nic překvapivého už nepřijde, protože karty jsou nejspíš rozdány už od začátku. Nebo že by se schylovalo ke grandióznímu finále? (14.03.2016)

30% — Tak i po posledním dílu zůstanu na dvou hvězdách a třiceti procentech. Obsahoval sice podle mého názoru méně hluchých a vyloženě trapných míst, ale úplně se jich nevyvaroval. Pointa sice v sobě nesla jisté překvapení, ale to bohužel nestačilo, aby to hodnocení zvedlo. Zůstal divný, nepřehledný pocit a hlavně nepochopitelná motivace jednotlivých postav, především pak kapitána Barana. Ale nebyl v tom sám. Jsem rád, že už to máme za sebou. (20.03.2016)