Místenka bez návratu

Další zapomenutý film československé filmové vlny šedesátých let přináší neotřelý pohled na československo - německé vztahy poválečného období. Vše umocňuje čarovná kamera, nečernobílý scénář postupně nabíhajícího Pražského jara a špičkové herecké výkony, jimž zřetelně dominuje Jiřina Šejbalová. Naši předkové se tehdy zbavovali černobílého pohledu a dopracovávali se lidských souvislostí v pohledu na tyto palčivě bolestné body. (31.05.2021)

Dušan Klein tedy začínal v době rozkvětu České nové vlny! A tenhle film je jí plně poplatný a musím říci, že pro mě mnohem stravitelnější než některé klasiky tohoto období. Typické je prolínání několika dějových osnov. Kromě té základní, tj. chystání paní Vláčilové na proces do západního Německa, kde má svědčit proti válečnému zločinci, se zde objevují vzpomínky na minulost, která se jí hrůzně a různě vybavuje - na ono esesácké kápo v táboře na konci války, na setkání se svou dcerou, která byla dána na převýchovu do německé rodiny, zároveň také pouhé snové představy o tom, jak se této dceři, která se z Německa nevrátila ze Světového festivalu mládeže (jak odlišný pohled od Zítra se bude tančit všude), asi daří a jaké by bylo setkání po letech... Za jádro filmu považuji právě ono odcizení, k němuž odtržením matky a dcery za okupace, došlo, aniž byly obě ženy schopné najít k sobě znovu cestu. A jako druhé "já" zde proti paní Vláčilové vystupuje její lékař, který ji zbavuje iluzí, které si o své dceři vysnila... Jednoduchá, zpravidla jednohlasá hudba (flétna?), jednoduché, někdy až do surrealismu (starý sad s ořezanými větvemi) použité kulisy, které měly blízko i k tehdejšímu výtvarnému projevu, to všechno dává filmu vysokou hodnotu, přestože herecké výkony nijak neoslnily. (28.06.2016)

Tak tohle pro mne bylo těžké zklamání. Poněkud vyděračský a nebál bych se říct agitační film (pohledem na zlé německé kapitalisty, kteří nechtějí převzít vinu za nacismus, aby mohli nerušeně v soudovém NSR podnikat), který snoubí dvě naprosto protikladné filmové roviny - a to snové pasáže a představy proti naprosté a až ubíjející doslovnosti. Chybí tomu soudržnost, zaujetí, celé je to jak skládanka nahodilých obrazů z různých filmů, celé je to chladné jak psí čumák. (06.01.2021)

Snímek popisuje příběh staré nemocné ženy, která zvažuje zdá má svědčit jako hlavní svědek proti válečnému zločinci nebo má radši nechat minulost minulosti a tím pádem se vyhnout zlobě obžalovaného, který je dnes vlivným občanem poválečného Německa. Neméně důležité jsou vzpomínky, která paní Vláčilovou ( Šejbalová ) ovlivňují - návrat dcery, která byla převychována v německé rodině. Tento film určitě není nějak napínavý a dnešního diváka bude asi nudit, ale svou naučnou hodnotu určitě má (hlavně ty vzpomínky - osud Pavly ). Navíc pointa se dle mého docela povedla. P.S. Jelikož je film poněkud starší, zvuková a obrazová kvalita není stoprocentní. 65% (02.08.2011)

Film sleduje příběh ženy se kterou se život zrovna nemazlil. Marie přežila jeden ze zajateckých táborů, manžel jí zemřel a dcera byla dána na převýchovu do říše. Nyní má být Marie korunním svědkem jenž může usvědčit zločiny minulosti. Zároveň to ale může ovlivnit život její dcery žijící v Německu. Depresivní, tisnivý, psychologický drama, který se zaryje pod kůži. Slabší 4 hvězdy. (03.03.2023)