Hádej, kdo přijde na večeři

Já vám nevím. Je to slušný film, to ano. Ale odvázaný z něj nejsem. Myslel jsem si, že když rodiče, kteří se vyrovnávají s černošským zeťem, hrají Tracy a Hepburnová, bude to jaksi živější, konfliktnější, chytřejší podívaná. Celé mi to spíš připadá jako instruktážní video pro potenciální rasisty. "Jak se správně chovat k afroamerickým spoluobčanům" nebo tak něco. Zajímavější je, že si autoři vůbec dovolili naznačit možnost rasismu z druhé, černošské strany. V šedesátých letech, době velkých rasových nepokojů! To je jistě odvaha, ale zdá se mi, že se tím sami tak nadchli, že zapomněli na jiné věci, jako třeba ujasnit si žánr. 60% (26.01.2006)

Takhle s pětačtyřicetiletým zpožděním je to spíše úsměvné. Ale nutno říci, že to bylo výborně napsané a ještě lépe zahrané. Sidney Poitier byl zřejmě jediným pro bělochy přijatelným černochem a z postavy služebné Tillie museli všichni černošští bojovníci za rovnoprávnost vzteky mlátit hlavou o sedadlo před sebou. Úspěch zaručen. ;-) (23.10.2012)

Rozhodně nemám nic proti humanistickém poselství tohoto filmu, přestože víc po lopatě to snad ani nešlo, a už vůbec nic proti herecké kanonádě Hepburnové a Tracyho. Jenže "Hádej, kdo přijde na večeři" je až příliš divadelně upjatý a po celou dobu se film plácá na mělčině naprostých banalit, čímž opravdu nechci zlehčovat rasovou situaci ve Spojených státech. Dnes už je to jenom bezzubým reliktem bouřlivé doby, což je poněkud málo. (16.01.2009)

Nádherný, vřelý a proklatě moralistický snímek o chlapské tvrdohlavosti, rasismu a o síle ženské vůle. Má-li každý film, který je prostě totálně maximálně jeho, pak pro mě je to tento 42 let starý klenot americké kinematografie. Je v něm spousta pocitů, které jsem mnohokrát cítil, ale nikdy nikde nijak neprezentoval. Všichni se tam chovají tak idylicky a přesto tak typicky reálně - americky. Inteligentnější milostný příběh si nedokážu snad ani představit. Kam se hrabe Láska nebeská. Tohle je to pravé ořechové, co mi v tomto žánru až dodnes tolik chybělo. (15.11.2009)

Konečně vím, podle čeho byla natočena překvapivě vtipná komedie Guess Who (2005) s Ashtonem Kutcherem, která mi byla chápáním bližší. Nemám ponětí, jaké byly v roce 1967 předsudky vůči černochům, marně vzpomínám, kdy měl Martin Luther King svůj známý projev. A o to cennější je pro mě tahle konverzační komedie, která se tehdejší situaci snaží nastínit. Nechybí v ní vážnost ani inteligentní humor, takže u mě spokojenost. Jen tak mimochodem jsem tu slyšel patrně nejdelší filmový monolog, co znám. Bohužel jeho autor Spencer Tracy se premiéry filmu nedožil. (10.06.2009)