Režie:
Jiří KrejčíkScénář:
Jiří MarekKamera:
Vladimír NovotnýHudba:
Jiří ŠustHrají:
Adolf Král, Soběslav Sejk, Bohuš Záhorský, Gustav Hilmar, Jaroslav Vojta, Vladimír Hlavatý, Vlasta Chramostová, Jiřina Švorcová, Andrej Bagar (více)Obsahy(1)
Český umělecký film z hornického prostředí, který na životných, rázovitých postavách havířů a důlních techniků řeší aktuální problémy našich uhelných dolů. Jeho hlavní postavou je úderník Vondra, který za pomoci politického tajemníka Diviše pochopí, že není hrdinstvím lámat tělesnou silou rekordy, a tím odrazovat ostatní havíře od překračování norem; že pravým hrdinstvím je pracovat výkonně, ale bez vypětí sil, věnovat své práci mozek i duši, využívat sovětských zkušeností, a hlavně strhávat svým příkladem ostatní k celkovému zvýšení těžby, k splnění plánu. V realistickém pohledu na soudobou hornickou problematiku a v pečlivém zpracování tkví vysoká umělecká i politická hodnota, účinnost a přesvědčivost tohoto filmu. (Filmový přehled)
(více)Recenze (27)
Otto Lackovič již v počátcích své kariéry ztvárnil roli, k níž se později vrátil v méně uvědomělé podobě v 30 případech majora Zemana. Chramostová a Švorcová jsou zde mladé a Švorcové to tady i sekne. Závěr nápadně připomíná americké vesmírné středisko v závěrech filmů o americkém vesmírném programu, tolik radosti, potlesku a slziček dojetí se jinde nevidí. Jedná se o čistokrevnou agitku, kterou nic nekazí, žádná romance, žádné komické vložky, jen práce a vztah dělníků k ní. Pokud vás z tohoto snímku nebudou bolet ruce, pravděpodobně vás příliš neurazí, leč záhy na něj zapomenete. ()
Pravděpodobně nejslabšímu filmu Jiřího Krejčíka se nedá upřít originalita v jedné věci, a to v propojení dvou naprosto odlišných žánrů: budovatelského dramatu a pohádky. Hlavní hrdina úderník Vondra totiž dokáže ve svém cikánském kolegovi Malinovi, bývalém zloději aut, probudit lásku k práci. Neuvěřitelné. Jména obou soudruhů se pak zaslouženě dostanou na desku cti nejlepších budovatelů. ()
Hm, člověk se tak nějak přestává divit Mašínům. Makat celý den v továrně a pak jít do kina na tohleto s úmyslem si odpočinout a pobavit se, z toho by prdlo v kouli i daleko méně sadistickým povahám než byli oni. Těžko vybrat scénu, která by byla alespoň v něčem malém dobrá... Možná bych ocenil Vojtu, tu poškrábanou gramodesku ("normy si rozvracet nedáme!") ztvárnil fakt skvěle. Taky se ukázalo, že naše socialistické zdravotnictví dosáhlo vysoké úrovně, protože výměna páteře za dřevěnou tyč sice člověka kapku v pohybu omezí, ale hrát se s tím dá, jak hezky prokázal Dohnal, jsem se vždycky leknul, když se ta kredenc s kuličkou nahoře pohnula nebo promluvila. Také ženské byly daleko zocelenější než dnes. Zatímco dřív správná údernice zvládla ovládat až 36 stavů najednou, ty dnešní krasotinky jsou rády, když ve zdraví přežijí dva (normální a jiný) a to ještě postupně. Možná je to tím, že se dřív ženské nerozptylovaly erotikou, jak hezky prokázala procházka těch dvou manželů za krásného letního večera, kdy místo aby zapadli do přírody někam na odlehlé místo, vylezou na kopec, ze kterého mají celou Ostravu jak na dlani, se všemi čmoudícími továrnami a těžními věžemi, a ona, místo aby nějakou vhodnou činností manžela rozptýlila a pomohla mu zapomenout na starosti, těší ho "neboj, i u vás na dole jednou zavlaje údernický prapor!". A on se na ní podívá a s údivem vyřkne nádhernou pochvalu "ty jsi vlastně dobrá ženská!". Dobrý byl také ten politický tajemník Diviš, který podle popleteného dědy Záhorského pocházel z hornické krve, kterážto se v něm projevovala tak, že se procházel v dolech se svítilnou na helmě, na práci ani nesáhl, radši držel ruce pěkně za zády a všem jenom radil. Naštěstí pro něj pracovali v dolech mimozemšťané, které jeho vejšplechty povzbuzovaly a dělaly jim dobře, protože každý normální člověk by podobného týpka hezky rychle pohřbil pod pořádnou hromadou uhlí. Poučení z filmu: Neupravená šramačka neodkopává spodky! ()
Každá svítící hvězda nad těžní věží je výmluvným svědectvím, že si horníci tohoto dolu plně uvědomili svou vysokou odpovědnost, která vyplývá z jejich velikého podílu na celkovém plnění našeho pětiletého plánu. Autoři filmu „Nad námi svítá" si předsevzali pomoci rozsvítit všechny hvězdy, které dosud nad těžními věžemi nezáří. Proto nejenom kritisují všechny nedostatky na dolech, ale také ukazují — na konkrétních lidských osudech a v ostrých, pravdivých střetnutích postav — cesty k nápravě a vítězství. Přesvědčují diváky, že vysoké úkoly plánu těžby je možno splnit jenom správnou organisací a mechanisací práce v dolech, podporou údernického a zlepšovatelského hnutí, zaváděním nových, sovětských těžebních method, spoluprací technické inteligence s havíři a správnou činností odborových a stranických organisací. Velmi dobře je ve filmu vystižena role politického tajemníka a jeho práce, která musí vycházet z hlubokých politických a odborných znalostí a z láskyplného, citlivého vztahu k lidem, z víry ve tvořivou sílu pracujících. Politická náplň filmu a její umělecké zpracování je zárukou, že film „Nad námi svítá" zapůsobí nejen na horníky, ale i na ostatní pracovníky, aby překonali dosavadní nedostatky a věnovali všechny své síly a schopnosti plnění a překračování plánu. Filmový přehled 16/1953 ()
Zajímavosti (3)
- Natáčelo se na Ostravsku a Kladensku. Místo děje sice není ve filmovém příběhu specifikováno, ale točilo se hned v několika ostravských dolech – Trojice, Zárubek, Julius Fučík, Alexander a Hedvika. (sator)
- Ve filmu zazní píseň „Jak jsou krásné květy v máji“. (sator)
- V komparzu filmu hráli skuteční horníci. (lausik)
Jeden z nejvetsich odpadu, tvarici se jako mily a dojemny film, ale opak je pravdou. Nechapu, kde nekteri vzali, ze zde propaganda nevystupuje explicitne, asi jsem videl jiny film. Krome vyslovynch hesel a obrazu me nejvice dostala postava vezne Maliny, ktery v dole prisle na to, ze pracovat je lepsi nez krast, a stava se z nej vzorny a usmevavy udernik, samozrejme s pochopenim vsech okolo. Napadla nekoho interpretace, ze skrz tuto postavu, ktera byla umistena na sachtu kopat uhli, je mozne hledat ospravedlneni komunistu nad zverstvy, ktere provadeli nepohodlnym v lagrech? Rozpaky me provazely i z rezisera Jiriho Krejcika, ktery byl hostem promitani filmu v prazskem kine Ponrepo (24.2.2010). Kazdy musi vedet, ze pozvat nekam tohoto cloveka se predem rovna organizacnimu pruseru, nebot Krejcik se rad posloucha, nevidi si pri tom do huby a jako zaslouzily duchodce na hodinky nekouka (snad jen malou omluvou je, ze toto je spise prace organizatoru, on se pochopitelne chce vykecat, kdyz uz se tam o te hulce dosprta). Ne jinak tomu bylo i pred projekci, kde tri ctvrte hodiny recnil, k samotnemu filmu se temer nedostal a kdyz si vsiml, ze jeden divak usnul, zacal tam vsechny peskovat, ze to nikoho nezajima. Ale zajima, pane Krejciku, ja bych se rad o tom filmu neco dovedel, jaka byla Vase motivace toto svinsto tocit (toho jste se alespon letmo dotknul, nevysel Cisaruv pekar a nechtel jste umrit hlady), jake bylo politicke pozadi nataceni, co na to cenzura, kolegove, jaka byla fabulace skutecnosti atd. Kdybyste se vsak po 3/4 hodine placani o vsem jinem k tomu dostal a misto toho se tam nerozciloval na nekoho, kdo si dovolil tim byt zmozen, a svuj kvazihnev neprenasel na cele publikum, nebot jako kazdy normalni clovek v neduchodovem veku mel ten dotycny jiste za sebou nelehky pracovni den a mel jste spise ocenit, ze i po nem se prisel podivat a nezustal doma u Ulice ci estrady. Bylo mi z toho opravdu ouzko a zachranilo me kousani nehtu a upreny pohled do sedadla. Ale aby to nebylo jen na Krejcikovi, kazdy organizator musi vedet, jaky reziser je (kdyz v televizi prebira nebo predava cenu, je to na pul hodiny, na Febiofestu diskutuje resp. nadava do casnych rannich hodin), a pokud ho chce pozvat a zaroven doufa, ze si divaci uziji film, zaradit jeho prednasku az nakonec nebo alespon hodinu pred zacatkem. Vazim si kina Ponrepo a lidi kolem, jsem tam castym hostem, ale toto byl opravdu kiks, kteremu slo predejit. Dalsi palec dolu je pro postarsiho divaka, ktery nepochopil, ze pozvanym hostem neni on, otazku kladl pul hodiny, aby zaroven stihl vyjevit vse, co si pamatuje a co vi. Skoda, ze nekterym neni mozne soudem ulozit trest zakaz navstevy filmovych projekci, jako je tomu treba u sportovnich utkani. Zpet k samotnemu Krejcikovi. Pres to vsechno ho alespon cti, ze na projekci takoveho filmu vubec prisel a alespon tou jedinou vetou behem sveho sahodlouheho vykladu neprimo rekl "Sorry, ale ja jsem musel" (zajimalo by me jeste, co by rekl k Frone, ale to je vedlejsi). Napr. takovy Matula se po revoluci ztratil buhvikam, neni o nem vidu ani slechu, pokud jde o Stekleho, tam je to jeste horsi, jeho zena mu po smrti sepsala nehoraznou obhajobu a kdekoliv jsou na nej nejake vzpominky, tykaji se neskodnych filmu. Nikde se vsak nedocteme, jak Stekly vzpomina na nataceni Anny proletarky, Hrocha, Za volantem nepritel, Tam kde hnizdi capi atd. Alespon neco tedy Krejcika muze lehce slechtit, to vsak nic nemeni na jeho velke komplikovanosti. Jak tedy vidno, zazitku z projekce mam vice mimo film samotny, ale nikdo nemohl cekat, ze by snimek necim pozitivne prekvapil, clovek pred kazdym takovym kouskem jen premysli, jak moc te spiny zase zhledne a jestli to bude jeste na ironicke pobaveni, anebo rovnou na znechuceni. Zde platilo to druhe, sorry, ale musel jsem se z toho vyzpovidat. () (méně) (více)