Polnočná omša

Už len za tie herecké výkony to je nadčasový kúsok. Nielen dielo, ale priamo tento film. Normálne človek žasne, keď vidí, hoci v čiernobielom, tak verné herecké výkony, že keď náhodou prepne na mainstreamový kanál a vidí tých našich šašov, tak to sa fakt nedá ani porovnať. A navyše sa robili takéto hodnotné diela, témy, ktoré sú silné, ale v mnohom aj nadčasové. Dnes sa riešia vo filmoch len instagramy, čo zožeriem, kde pôjdem na dovolenku a ktorá deva je ľahšieho charakteru. Proste konzum všehovšudy. Aj preto je nejaká Polnočná omša na kanáli zapadnutom prachom to najlepšie, čo môže naša televízna kanalizácia ponúknuť. Vďaka za tie archívy. (24.07.2022)

Komorní drama z okupace. 1) 44letý Jiří Krejčík ukázal své režisérské mistrovství ve výborně napsaném příběhu z okupace Slovenska nacisty. 2) Zaujal mě 38letý za stařešinu rodu namaskovaný Jozef Kroner (otec Valentin Kubiš), 27letý fešný Ivan Mistrík (partyzán Jurko Kubiš), 41letý Hannjo Hasse (německý velitel Brecker), ale všichni zúčastnění hráli skvěle. 3) Nemám věru rád uživatele, kteří bezúčelně spoilerují celý film ve svém komentáři (zde troufalka, tonho, Schlierkamp, Vesecký + další částečně). Chápu, že vlastní ego nutí některé komentátory se předvádět co nejvíce, ale měli by pochopit, že na film se díváme kvůli filmu a ne kvůli doprovodným komentářům. (16.03.2015)

Dalsi prekrasny dokaz toho, ze najlepsie filmy sa tocili v Ceskoslovensku v 60. rokoch 20. storocia. Drsny uvod do reality + stedry vecer, ktory sa asi tazko zabudne. Vyborni su najma herci : Kroner, Mystryk, Adamcikova, Vasaryova. Smeralova slovencina : no, je to usi piliaci otras, ale budem tolerantny : 89 % (21.05.2014)

Uf, to zas byl psychologický nářez a pořádně drsná výpověď o ne až tak známém tématu Slovenského národního povstání. Engelchen se mi líbil ještě o kousek víc, ale i místní popravy civilistů hned v první scéně tedy byly něco příšerného. Další parádní československý film z šedesátých let. Toto období je opravdu úžasná zásobárna. 90% (01.03.2022)

Tolik zla, hrůzy, strachu, úzkosti a napětí nacpat do příběhu, který se odehrává během Štědrého dne roku 1944 jsem musel rozdýchávat. Strašlivé zlo, boj o přežití za každou cenu a naprostá ztráta lidských hodnot, scény, u kterých tuhne krev v žilách. Nebudu rozpitvávat děj, tohle je brutální drama, které předčí snad i Krejčíkův předchozí Vyšší princip. Atmosféra by se dala krájet, herecké kreace neskutečné (tohle je vrchol, co se dá všechno zahrát a je zbytečné někoho vyzdvihovat, z těch všech výkonů mrazí), strach číhající z každého záběru. Strach, strach a zase jenom strach. A do tohoto skličujícího pekla hraje jako paradox vánoční hudba Zdeňka Lišky. Neuvěřitelná kombinace, o to více ještě umocňující krásu vánočního období v době odporného bestiálního vraždění. Lišák to prostě vždycky uměl, vzpomeňme třeba Spalovače, kde použil podobný kontrast. Polnočnou omšu jsem viděl poprvé někdy před dvaceti lety, potom asi před rokem a potřetí teď a musím říct, že každý další zážitek z filmu se pokaždé stupňuje. Jiří Krejčík byl puntičkářský režisér, který si potrpěl na sebemenším detailu, z herců vyždímal vždy maximum a proto je to ve výsledku sakra vidět. Ve svém úsilí a pečlivosti natočit věrohodný film z jakékoliv doby mě hodně připomíná Františka Vláčila, oba dva byli naši největší režiséři, nikdo netočil filmy jako oni. Klobouk dolů. Ještě bych zmínil, že se snímek natáčel na formát Cinemascope, to znamená absolutní vizuální krásu. A když si kameraman Rudolf Stahl mladší zaostřuje různé detaily a záběry, potom nezbývá tenhle klenot zařadit do kategorie filmů, kde pětihvězdičkové hodnocení nestačí. (27.04.2021)