Kde řeky mají slunce

Vzpoura proti selskému nevolnictví v předvečer první světové války. Vzpoura proti pokornému údělu ženy ve společnosti národů. A především překvapující Krškova vzpoura proti navyklým zvyklostem obecného vnímání českého venkova v jeho krojované zidealizovanosti, která se ocitá v přímém rozporu s nicotnými charaktery hlavních protagonistů. Záměrné diegetické narušení lyrického slohu je v několika okamžicích vystupňováno do podoby sociálního thrilleru, přičemž zachovává tradiční mrštíkovské motivy. Herecky excelují především Zuzana Fišárková, Míla Myslíková a Jaroslava Tichá v rolích mlynářských sester, hledajících spásu i útěchu v sobě nerovných útěcích. K víře, k manželství, ke svobodě. Přestože je dnes Marie Majerová, jedna z nejvlivnějších českých ženských literátek dvacátého století, vnímána z ryze subjektivních důvodů jako přízrak minulosti, hrdinky jejích novel i románů nikdy nepatřily k těm, které se tak snadno vzdávají života. V tomto ohledu ustupuje do pozadí i jakákoli lidská nespravedlnost. (09.02.2015)

70% Nenechte se zmást zde uvedeným obsahem (beztak obsaným z Březinova Lexikonu), o socialismus zde jde až v poslední řadě. Kde řeky mají slunce je působivým psychologickým dramatem, které se po většinu času odehrává v příšeří petrolejek. Reflexy v očích (a nezapomenout na zuby, rty a slzy) spolu s propracovanou zvukovou složkou tu hrají velkou roli a dost se divím, že tento film není známější a uznávanější, protože to v sobě má. S trochou nadsázky by se dalo říct, že jde o Zde jsou lvi zasazené do desátých let dvacátého století... (28.06.2011)

Mě se to moc líbilo!! Perfektní roli má Bedřich Vrbský (známý ze Švejka jako Dr. Greinstein), který tady hraje otce rodiny ze mlýna, alkáče a karbaníka a neskutečně terorizuje rodinu...parádní atmosféra starýho mlýna...jo, je to dobrý a nějaká komunistická agitka tam není moc znát....je to spíš fakt o osudech lidí...Je to docela dost depresivní dílo, který už by nikdo takhle natočit nedokázal...Pro mě od Kršky asi nejoblíbenější zásek...Parádní kamera Josefa Illíka...A hodně mě dostala Gabriela Vránová, ta zahrála tak, jak jsem ji nikde ještě neviděl a facky, který uštědřila Karlu Hlušičkovi byly hodně drsný (sám Karel Hlušička prý měl z toho otřes mozku!). Ostatní herecké výkony také na vysoké úrovni (zejména tři sestry v podání Jaroslavy Tiché, Míly Myslíkové a Zuzany Fišárkové). K depkoidní atmosféře celého snímku vytvořil výbornou hudbu Jarmil Burghauser. Bezvadnej film!! (16.07.2014)

Patriarchát. Ťažké hrdlačenie na pozemku s mlynom, zaťaženým pachtovou zmluvou. Hľadanie bohatých manželov pre dcéry, bohatej nevesty pre syna. Mamonárstvo. Otec bez kúska citu, hľadajúci únik v každovečernom kartovom karbane.*) Najstaršia dcéra, pokorná, počúvajúca. Stredná dcéra - prostoreká, hľadajúca osobný prospech, najmladšia - túži sa vymaniť zo zovretia nemenných tradícií. Syn - nádejný novátor, sa po úraze ruky začína čoraz viac podobať na otca. Prvé prieniky socialistického myslenia a spolčovania sa chudobných pracujúcich a bezzemkov. Vyžraná, odporná vrstva majiteľov sedliackych usadlostí a pozemkov. Prvá svetová klope na dvere. Hodnoverne vyrozprávaný dobový obraz dediny na osude jednej rodiny. 85% Poznámka: *) Karban je slovo v moderných slovníkoch slovenského jazyka nepoužívané, Anton Bernolák ho však zaradil do svojho Slowára Slowensko Češko-Laťinsko-Ňemecko-Uherskího z roku 1825. V ňom mu priradil význam "lotéria". Zaujímavé je v tomto kontexte, že slovo "karbaňička" má v tom istom slovníku význam "veľká sračka". Túto prenesene mlynár vlastnej rodine vo filme svojim opileckým kartárstvom každý deň názorne predvádzal. (27.12.2020)

Na tento neznámý film jsem si počkala do pozdních večerních hodin a nelituji. Dávná, hodně dávná doba, kdy ještě muži byli hlavami rodiny, synové dědici a manželka a dcery jen služkami. Moc se mi líbilo vykreslení krutého otce, slabé matky, arogantního syna i tří dcer. Každá byla jiná, nejstarší tichá a pokorná, prostřední dravá a sebevědomá, nejmladší hrdá a odhodlaná jít za svým snem. Že ten sen za moc nestál, nemohla naivní mlynářská dcera vědět a pravděpodobně to nevěděl ani její nadšený přítel. Psal se rok 1914, komunismus byli ještě v plenkách. Proto film i s lehkým agitačním nádechem na konci hodnotím velmi kladně. (16.07.2014)