Vražda v Orient expresu

"Je len dobro a zlo. Nič medzitým." Suchetovo stvárnenie Poirota je ťažko nahraditeľné, ale nevidím dôvod, prečo to neskúsiť. Zrejme neexistoval lepší nasledovník, než uznávaný shakespearovec Kenneth Branagh. Super je, že Poirota poňal inak. Síce tiež ako neznesiteľného egomaniaka, puntičkára a „asi najlepšieho detektíva na svete“, ale i menej vážne (až roztopašne). Lenže i kvôli tomu finále nefunguje až tak dobre, ako v televíznej verzii so Suchetom. V nej bol Poirot poňatý ako starý, životom, prípadmi a zločincami unavený, prísny, tvrdý, nekompromisný a spravodlivosťou nezdravo posadnutý muž. Nie je možné s ním vyjednávať. O to fascinujúcejší bol záver, v ktorom musel prehodnotiť mnohé zo svojich dovtedajších priorít. Výborne to fungovalo i vďaka úvodu, ktorý ukázal, že zločincom neodpúšťa (ukameňovanie ženy, samovražda vojaka). O to viac bol jeho finálny prerod epickejší. Branagh to od začiatku hrá trochu do komédie. Žiadna enormná posadnutosť zákonmi. Odhaľuje zločiny, ale nie je to životná filozofia, ale skôr hra, aby sa nenudil. Takže hoci je koniec už z princípu intenzívny a plný satisfakcie a pozoruhodných myšlienok o vine a treste, NIE JE to epické, ale „len“ OK. Branaghovo herectvo a réžia síce robia svoje, ale film v strede dosť stagnuje, niektoré scény sú čudne ustrihnuté, iné sú absurdné (nindža bitka s ruským baleťákom - to fakt nevystrihli a nechali to v hotovom filme???), kasting mohol byť lepší (vyložene páčiť sa mi páčil len Branagh a potom už v podstate nikto, ehm) a ak by ste sa tešili na slávne mená, vedzte, že každá známa tvár má malý priestor, ktorý nakrútila, tipujem, tak za dva tri dni. Troška čudne pôsobí tiež vlak, ktorý mal byť mohutným kolosom, križujúcim po železniciach, a nakoniec sa z neho stala len jedna lokomotíva ťahajúca tuším štyri vozne. Wtf. Ten príbeh je bombový (úžasné rozuzlenie!), ten sa pokaziť nedá možno ani keby niekto veľmi chcel. Ale proste to nefunguje tak emotívne silne, ako televízna (a podstatne lacnejšia) verzia so Suchetom. Za dobrý začiatok, pôsobivý záver, Branagha a predlohu 3,5*. Kino Považan NMNV 2017 (13.11.2017)

Naposledy ma rovnakým spôsobom podobne nadchli Most špiónov a Popoluška práve od Branagha. Sústredený, po remeselnej stránke dokonalý a najmä s obrovským srdiečkom urobený Old School, ktorý evidentne baví celý štáb pred aj za kamerou. A mňa s ním. Navyše pomáha opora v predlohe, ktorú by sa podarilo zničiť asi iba totálnemu patlalovi. A tým Branagh nie je. Miesto v tohtoročnej top10 isté. 9/10 (09.11.2017)

Je rozhodně dobře, že se VRAŽDA V ORIENT EXPRESU dočkala další interpretace. ___ Zaprvé z filmařských důvodů, protože podobně jako v poirotovských filmech sedmdesátých a osmdesátých let Branagh úspěšně vytěžuje potenciál napětí plynoucí ze střetu makroperspektivy a mikroperspektivy. Makroperspektivou myslím vizuálně atraktivní lokality, velkolepé stranové i hloubkové kompozice plynoucí i ze zvoleného 70mm filmového materiálu a především luxusu v kontrastu s divokými kraji, jimiž vlak projíždí (obdivuhodná je i práce s proměňujícími se pohyby kamery, barvami a vztahem mezi rámováním a prostředím). Mikroperspektivou pak míním pro Christie typickou hru s drobnými aspekty fikčního světa v analýze společenských a psychologických vazeb mezi postavami, jež všechny mohou být vinné... i když tady je to obráceně, zdánlivě nikdo neměl důvod vraždit (jestli vznikne i SMRT NA NILU, tam hra s motivy naopak vystupuje do popředí). ___ Zadruhé je ale Branaghův snímek ozvláštňující i jako interpretace předlohy, zejména pak kvůli onomu závěrečnému testu morálního rozhodování, jemuž vystaví Poirot podezřelé - aby našel odpověď na test morálního rozhodování, jemuž je ve svých očích vystaven on sám. ___ Zatřetí shledávám pozoruhodným už samotný fakt, nakolik je Branaghovo pojetí Poirota herecky mnohem komplexnější než u předchozích variant. Svádí pozornost k velkému kníru a "aspergerovským" detailům typu porovnávání vajíček při hledání souměrnosti, ale tyto detaily spíše klamou, protože z hlediska uchopení vnitřní integrity postavy má vlastně jeho pojetí postavy méně karikujících rysů než u předchozích interpretů, jakkoli ona Suchetová uctivá a vlastně laskavá karikatura starosvětských hodnot, jež Hercule Poirot reprezentuje, je samozřejmě mnohem přijatelnější než Branaghův nikoli roztomilý, rtuťovitý nebo od reality lehce odtržený bonviván, nýbrž chladně uvažující, dost odměřený a jako společník ne úplně příjemný profesionál. (29.08.2018)

Ano, smíšené pocity rozhodně převládají. Ono pojmout návrat Hercula Poirota nějak neotřele není vůbec žádný med. Prostě tenhle slavný detektiv cestuje luxusním vlakem z brány do Orientu směr Londýn a rád by odpočíval. Jenže dojde k mordu a motiv k vraždě nebo příležitost k ní měl leckdo ze smetánky, kterou tahle mašina přepravuje. Na scénu tak nastupuje pomalejší tempo, hodně dialogů, postav, přetvářek a lží. A jedna puntičkářská ikonická postava s výrazným knírem. Několik (vyšetřovacích) kroků nám tvůrci úplně nevysvětlili, podezřelí jsou pouze jednorozměrnými figurkami, ač je hrají vesměs výborní herci. Mnohé scény i přes komornější pojetí působí velkolepě, modernějšího looku se hlavní strůjce téhle zábavy Kenneth Branagh nebojí. Sen se mu každopádně splnil, beru, já ale zase bude snít o něčem jiném. Hutnou detektivku si prostě představuju jinak. (22.02.2018)

"Ten vrah se mi vysmívá. Dobře. Jeho první chyba." Hercules Poirot nejel Orient Expresem poprvé, ale naštěstí si už nepamatoval, že tento případ již několikrát vyřešil, takže mohl uvést šedé buňky mozkové opět do pohybu. A mě bavil jeho perfekcionismus, zdvořilost, neschopnost přijmout přiznání a vlastně i ten vyžehlený smeták pod nosem. Jen jsem to celé už někde viděl. (31.05.2018)