Imperial and Royal Field Marshal
Režie:
Karel LamačHudba:
Jára BenešHrají:
Vlasta Burian, Theodor Pištěk, Helena Monczáková, Máňa Ženíšková, Jiří Hron, Čeněk Šlégl, Jan W. Speerger, Jindřich Plachta, Ivo Richard Stuchlý (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ačkoliv populární pražský divadelní komik Vlasta Burian byl častým hostem ve filmových ateliérech ještě v době němého filmu, teprve zvukový film dokázal úspěšně využít mnohostrannosti a výjimečnosti jeho talentu, jehož nedílnou součástí byl slovní projev, muzikálnost a nesporné nadání k imitacím všeho druhu. Hned jeho první zvukový film z roku 1930 C. a k. polní maršálek, který režíroval Karel Lamač, se stal hitem. Diváci se hrnuli do kin nejen proto, aby z plátna uslyšeli českou řeč, ale hlavně aby uviděli a uslyšeli Vlastu Buriana, který zde přesvědčivě dokazoval, že teprve dar řeči z něj dělá prvotřídního komika a znamenitého herce. Předlohou filmu se stala fraška E. A. Longena, komedie o setníku Františku Procházkovi, který využije situace a vyzkouší si maršálskou uniformu. Je tak považován za vrchního velitele rakouské armády a způsobí u zapadlého útvaru v Haliči nevýslovný poprask. Filmový přepis překypoval situační komikou i slovním vtipem, umocněným režijními nápady. Film přesvědčivě dokázal, že čeští tvůrci si rychle osvojili nejen novou technologii, ale že našli i adekvátní filmovou řeč. Umělecký úspěch se zde snoubil s mimořádným úspěchem technickým i diváckým. (Česká televize)
(více)Recenze (104)
Vlasta Burian si dvanáct let po smrti monarchie odvážně tropí šprťouchlata z poměrů v rakousko-uherské armádě, ostatní postavy vyrábějí humor pro hospodyňky (paní Monczáková terorizuje uťápnutého manžela, důstojnický sluha omdlévá při spatření špiona etc.), k tomu jedna povinná romance a několik pěveckých čísel, mezi tím spousta vaty – a první česká zvuková komedie byla na světě a byl to panečku sukces. Ukoukat to celé je dneska spíš za trest, ale dávám tři hvězdičky z respektu k tomu, jak se autoři statečně poprali s možnostmi nového média (dokonce je tam i pár neumělých zvukově-obrazových gagů – a pak ovšem ten dojemný zvukařův výkřik „Pššt, ticho!“ zapomenutý uprostřed milostné scény). ()
Opět zápletka založená na záměně osob. Vlasta Burian byl co by voják penzionován kvůli posměšné písničce, která se týkala polního maršálka. V hospodě ji přezpívá svým přátelům. V civilu se necítí dobře a tak navštíví svého synovce Rudiho, který slouží na ruských hranicích. Od této chvíle se rozjede kolotoč komických událostí zapříčiněných Burianem, který se převlekne do uniformy polního maršálka, protože jí prostě nedokázal odolat. Krásně působí atmosféra starého Rakouska. ()
Kategoricky nesouhlasím s tím, že je zde Máňa s Hronem navíc. Nejen jako pár měli své fandy. Dále je tu pěkná Olga Augustová jako pikantní Pavla Garbo. K Burianovi se vyjadřovat nemusím, ale Karel Lamač to tímhle filmem vyhrál na všech frontách. Kdyby ne, tak český film by měl mnohem větší problémy se zvukem a v Berlíně by musel opustit Anny Ondrákovou pro údajnou neschopnost mnohem dříve. Tehdy se ovšem ještě nevědělo, že na to bude potřebovat Magdu Schneider a Pepu Goebbelse. ()
"Připijme našemu milému poručíkovi Eberlovi na štěstí a zdraví! Na shledanou pod stolem!" "Není nad to, když je strava domácí...a z které hospody to berete? " "Abtreten, ty ksichte!" "Váš muž má být dávno tady a ne někde vyřezávat pimprlata!!" "To je zajímavá stavba, že to jeviště postavili přímo naproti hledišti". Nesmrtelná klasika!!! ()
Zámena postáv ako obľúbená zápletka tej doby vo filme jedného muža, ako to už u Buriana býva zvykom. Svojimi dlhými výstupmi a grimasami nedá veľkú šancu ostatným na pritiahnutie pozornosti. Keďže je to jeden z prvých zvukových ČS-filmov, tak netreba celkom odsúdiť slaboduché dialógy, ale nedá sa povedať, že by som sa bavil. ()
Galerie (21)
Photo © Elektafilm
Zajímavosti (15)
- Výrobní náklady české a německé verze dosáhly výše 3,5 milionů. (Mertax)
- Natáčení probíhalo v Benediktánském a Břevnovském klášteře. (M.B)
- Film je považován za třetí zvukový film v ČSR. Prvním je až dodatečně ozvučený Tonka Šibenice (1930). Druhý v pořadí je film Když struny lkají (1930). (Dzonysek)
Reklama