V pasti

Skoro 70 let od vydání Wyndhamova románu Den trifidů je tu další z nekonečné řady jeho variací. Tentokrát jsem ale ovlivněný zejména tím, že jsem nedávno viděl dvě klasiky katastrofického žánru: Dobrodružství Poseidonu (1972) a Zemětřesení (1974) - a je fascinující, jak i tento "moderní" film z dílny Netflixu jede v přesně vyjetých stopách tohoto žánru a vlastně z klasické struktury vůbec ničím nevybočuje (snad kromě dvou časových linií). Dobré řemeslo, pramálo nového. (03.01.2019)

Dobrá komorná atmosféra, diváka necháva tápať až do konca, ale aj po konci. Má to svoje svetlé momenty ale ako celok to nemá až takú výpovednú hodnotu akú by si žiadalo, niečo čo by nás dostalo úplne do kolien. Škoda, že sa tvorcovia s tým viac nevyhrali. Susanne Bier, tiež nie je asi nejaká veľká vedátorka aby to posunula niekam vyššie. Herecky to ušlo, nikto to tam výraznejšie nekazil. /60%/ (30.12.2018)

Od začátku jsem Sandře tu matku čtyřicátnici nevěřila, přišla mi na prvorodičku moc stará. A by ne, když je jí ve skutečnosti 54 let. Mladší herečku asi nesehnali. Jinak ale napínavý a o level chytřejší počin, než Tiché místo (nebo aspoň míň nelogický...) s dobrým obsazením (tím myslím Malkoviche), skvělou hudbou a hlavně několika opravdu nervydrásajícími scénkami. Opět zas a znovu se potvrzuje pravidlo, že nejlíp se člověk podělá, když se mu hlavní zlo neukáže a pouhý pohled na krev rozlévající se za dveřmi a strach z neznámá stačí, aby se zrychlil tep. Nelíbil se mi tedy jenom závěr, který mi přijde strašně uspěchaný, smysl nedávající a přece jenom jsem se chtěla o tom zlu dozvědět trochu víc... (03.01.2019)

Ptačí budka se dá strašně rychle odstřelit. Někomu se zalíbil námět megahitu Tichého místa, narychlo se spíchla alternativa (místo ticha zrak), přidat pár pasáží z Vlaku do Pusanu z úvodu filmu, vynechat zbytečně předražená CGI mostra a servírovat na svátky. A ať už to tak je nebo ne (předloha je mnohem starší), z filmu je naprosto mainstremovej hit, lidi chodí venku s páskou přes oči a Sandra Bullock je opět na vrcholu (právem) a zanedlouho jistě přispěchá s dalším zářezem od Netflixu, který na tu produkci filmů tvrdě dupnul a teď mu to sype ovoce. A nutno říct, že oprávněně, jelikož kromě hitu je Bird Box i dobrý film, který si díky své jednoduché premise a neškodném provedení může užít úplně každý. A taky by měl. PS: Jsem rád, že má konečně Trevante Rhodes hit. Byl hrozně fajn tady i v Predátorovi, tam mu ale pšenka nepokvete. (09.01.2019)

Byly doby, kdy jsem měl tyhle popcornové high concept horory, které táhne snadno pochopitený gimmick, rád. Dokonce jsem byl zklamaný, když se žádný ve filmu neobjevil. Nevím, jestli se změnily filmy, nebo já, ale dneska to vidím spíš jako riziko. Bird Box je krásná ukázka proč. V tom filmu se není čeho bát, vůbec není točený stylem, který by měl budovat děs nebo napětí, jde být jen zvědavý, jak se ten gimmick využije (a ne že by to tady bylo rozpracováno zvlášť dobře. Na co slepota, když může hrdinka v potřebných chvílích se zavázanýma očima bez problému běhat po lese?) Prostě je to jen sranda, která pořádně neprozkoumává žádné možnosti média, jenom naplňuje ústřední nápad. Časové skoky jsou naprosto samoúčelné a vyprávění spíš škodí, místo rozvádění motivů jsou vhazovány nové postavy vždycky, když už to začíná být nuda. Bird Box je přesně ten typ filmu, po kterém teenageři běhají po ulici s šátkem přes hlavu a Netflix musí vydávat prohlášení, ať to nedělají. Dobrá záminka pro fanfic a creepypasty, ale nevím, jak z toho jde nevyrůst. Protože jde přece jenom o film, který v každém okamžiku vypadá přesně tak, jak si ho představujete, když slyšíte námět. Chápu, že tenhle typ zábavy je třeba pro mnohé příjemný a uklidňující, ale mně to přijde zvlášť u hororů jako velká chyba. (29.01.2019)