Madame DuBarry

Spíše než rencenzovat film jako takový, je vhodnější pohlédnout na něj jako na film přes 100 let starý, a zamyslet se nad tím, kam se do dneška jako takový posunul. Myslím, že vcelku nikam, že pořád osciluje kolem jakési nominuální hodnoty (podíl na základním kapitálu společnosti, který připadá na jednotlivou akcii), kterou se dosud nepodařilo zodpovědně vyčíslit. A co se za tu dobu stalo s mravy? Asi totéž. (28.11.2021)

Tento historický spektákl na evropském trhu nastartoval tzv. výpravné filmy. Němci měli nesrovnatelně nižší náklady na jejich velmi drahou výrobu vlivem hyperinflace, levné hladové pracovní síly, zákazu zahraničních filmů (do r.1923), rozvoji kin apod. Bylo nesrovnatelné, za kolik bylo možno vyrábět výpravné filmy v Německu a jinde. Režisér Lubitsch (byl zároveň komik a herec) byl zdatný nejen výpravností, ale i řemeslně. Později se ve 20. letech dokázal v Hollywoodu přizpůsobit tamnímu stylu. Ale německá kinematografie byla ve dvacátých letech jedna z nejlepších na světě. (09.11.2017)

Klasický příběh královské metresy DuBarry v režii Lubiče za vydatné pomoci jeho stáleho ensemblu. Titulní hrdinkou je Pola Negri, Ludvíkem XV. je Emil Jannings, Armandem De Foix Harry Liedtke. Osobně nemám pocit, že by právě Pola Negri a její kreace byla tou zásadní devízou, proč tento film obdivovat, spíše se lze více soustředit na epochální rozpohybování obrazů francouzského dvora v rozpuku a kontrastující revoluční vřavy. Madame DuBarry je rozmáchlý velkofilm, historická freska, která předznamenala celý subžánr filmů pasoucích po finále s madame gilotinou v popředí. Zde je pouze navíc dokonalá symbióza s kukátkovou metaforou a indiskrétními situacemi. (02.09.2011)

Ako sa dá z limonády urobiť šampanské ukazuje Lubitsch na banálnom príbehu radodajnej kráľovej milenky. Nie je ani tak dôležité čo sa odohráva, ale AKO je to spracované. No a tu sa režisér vyznamenal. Popri veľkorysom kostýmovom riešení sú to najmä herecké výkony a komparz v masových scénach. Variácie výrazov a giest prehrávajúcich hercov nahradili do značnej miery chýbajúce hovorené slovo a prispeli k minimalizácii medzitiuliek. Davové scény ma však chytili asi najviac. Scéna operného bálu vyzerá skôr ako anarchistické dovádzanie zhýralých akrobatických ožralcov (kdeže dnešné plesy v opere!), davová rebélia zas pripomína z reťaze odtrhnuté akcie Ya Basty! a podobných radikálnych antiglobalizátorov, no a korunku tomu dodáva záverečná póza katov - mix svalnatého tela antických hrdinov a neučesaných vlasatých hláv jurodivých dvojičiek pod dominantným vraždiacim nástrojom - gilotínou, pričom v tvárach sa zračí oduševnelý výraz zarputilých sekačov hláv. (03.04.2008)

Pána Lubitscha by som nevystihoval, ako top režiséra nemej éry, ale jeho remeselný um nebol rozhodne podpriemerný. Tento jeho zrejme vrcholný snímok, dopadá z každej strany v dobrom svetle. Nesmie chýbať klasické herecké prehrávanie, výprava a kostýmy sú skvostné a dej plynie aj napriek všetkým tým klasickým dramatickým oblúkom plynule. Nemám väčšie výhrady. (19.12.2019)