Být či nebýt

Heil JÁ!!!! ------- (neskutečně svěží na dvaačtyřicátý rok,-ovšem měl by režisér tak lehkou ruku při dirigování tohoto FILMU ,kdyby byl tehdy věděl cokoli z toho co se dozvěděl po Norimberku třeba o Treblince?,-ovšem se v té době nic než propagandiše filmy nedělaly-na téma válka- a i když tohle vlastně agitka,tak vtipná,duchaplná /v dialozích zcela určitě/,inteligentní-prostě Lubitsch) (už kvůli kadenci ,,vódevil" /jak od bří Marxů/ vtípků jsem to ani na podruhý všechno nepobral,-ukecal jsem jednoho zdatného spolukoukače aby vyrobil tit,a díky moc za ně,ovšem v tomhle případě by snad jednou dobrý dabing potěšil-jenže s ohledem na to,jak se k tomuhle filmu zatím postavila naše matladistribuce-jsem pesimistou) (.....ten Tarantino taky viděl kde co-inu šílenec z videopůjčovny) (25.03.2011)

Konverzační komedie a rádoby dějové drama je asi to nejhorší spojení, co film může nabídnout. Všechny ty "vtipné hlášky", převleky, idioti z Gestapa, a všechen ten herecký lesk a šarm, mi daly notně pocítit vulgaritu celého podniku. Nejsou tu zesměšněny a zkarikovány jen gestapáci, ale také židé (všimněte si jejich jmen na vývěsních štítech) a také celý odboj. Skutečně nechutné a slaboduché. Lubitschovi jsem se dosud úspěšně vyhýbal, škoda jen, že se mi to nepodařilo i nyní. Ještě mi v hlavě zní: "Maj fjurer". - Pozdější pozn.: Napsal mi kolega Raroh: "Zdravím, k Lubitschově filmu Být, či nebýt. Nutno zdůraznit, že sám Lubitsch byl žid a s tradicemi židovského humoru pracoval (třeba i v Ninočce, k níž scénář napsal jeho žák Wilder). To jen na okraj Vašeho komentáře". - Pochopil jsme to tak, že můj pohled na věc je příliš subjektivní. A nejspíš ano! Ačkoli jsem sám čtvrtinový žid, a v životě jsem poznal několik plnokrevných židů, nikdy jsem se s nimi nesžil, jejich povahy mi byly cizí, stejně tak jako jejich kultura, kterou se domnívaly, že zastupují. Pozn.: Chtěl jsem uvést nějaký konkrétní příklad výše uvedeného, pak jsem to zamítl, ale o slovo se přihlásil Slavoj Žižek: "... když je vysoký nacistický důstojník dotázán na německé koncentrační tábory v okupovaném Polsku (moje pozn.: stav známý tedy již v roce 1941/42), odsekne: My se staráme o koncentraci a Poláci o táboření." (First As Tragedy, then As Farce, 2009) (01.04.2016)

G - E - N -I - Á- L -N- E. Mix Crazy komédie a napínavého špionážneho thrilleru ( často aj počas jednej scény ) miestami prekonávajúci aj to najlepšie od Wildera ( pre ktorého bol Lubitch najväčším vzorom). Jeden z najlepších filmov čo som videl. P.S. finále Inglorious Basterds už nebude nikdy rovnaké. (06.01.2015)

Úvodní situace s Hitlerem v ulicích Varšavy je geniální na tolika rovinách, že to je až těžko představitelné. Práce s očekáváním diváků, s filmem jako médiem (víme, že nejde o skutečného Hitlera, ale herce - ale nevíme, že jde právě o to i v rámci filmu - pointa vtipu má teda rovinu uvnitř i vně filmu) je v tomhle jediném okamžiku dál než v obou Deadpoolech dohromady. Zbytek filmu je plný podobných hříček, i když první půlce dost trvá rozjezd. Jakmile se začnou sklízet zaseté vtipy, rychle se to najde a poslední třetina je opět geniální, takže jsem jen rozmrzelý z toho, že první polovinu jsem byl po perfektním úvodu docela uondaný a pomalu se začínal nudit. Jsem trochu opatrný při tomhle směru výtek, protože právě silným set upem a vynikajícím pay offem Lubitsch vyniká a chápu, že aby byly pointy tak silné, je potřeba opatrně dávkovat informace, o nichž divák netuší, že jsou přípravou na vtip. A v tomhle případě navíc nejde o vyprávění jednoho vtipu za druhým, jako v současných komediích, ale vybudování veškerého podloží pro to, aby se pak rozjela nepřerušená série point, která se nečekaně vrství jedna na druhou - takže když si stěžuju na nepovedený rozjezd, riskuju, že tím ohrožuju ono mistrné pletení sítí, do kterých se divák později chytne. V důsledku to vnímám hodně jako svůj divácký nezvyk na tenhle typ dávkování informací - a poměrně snadno to hážu za hlavu. Zvlášť když je jasné, že v mysli člověku zůstanou spíš ty skvělé momenty než čekání na ně. (13.12.2018)

Bravurní válečná komedie Ernsta Lubitsche s břitkým vtipem nabitými bleskurychlými dialogy, jejichž důkladné sledování vyžaduje více než jedno zhlédnutí (a pro českého diváka také kvalitně přeložené titulky). Na rok 1942 netradičně aktuální a velmi černý humor nutně musel dobové diváky zastihnout nepřipravené, vtipkuje se zde o gestapáckých praktikách, popravách i koncentračních táborech. Dnes už s nadhledem můžeme odvážný humor jedině docenit a označovat Být, či nebýt za jednu z nejlepších komedií 40. let. Výborně zvolené obsazení v čele s Jackem Bennym a Carole Lombard neskutečným způsobem baví, a když celé dobrodružství vynalézavých divadelních herců skončí, říkáte si, že byste jejich trampoty klidně dokázali sledovat ještě nějakou tu hodinu navíc. (08.05.2019)