Dvanáct rozhněvaných mužů

12 mužů, 12 mužů rozdílného vzdělání, vyznání i věku, 12 mužů, kteří mají v rukou život jednoho kluka, který možná vraždil a možná taky ne. Zprvu pouze jeden z členů poroty upustí od zbrklého hlasování pro „vinen“, s přibývajícími minutami je však nahlodáváno také přesvědčení ostatních a poměr hlasů se začíná naklánět opačným směrem. Postupně slábne také divákovo přesvědčení o chlapcově vině, založené však výhradně na prvotním, bezmála jednoznačném, přesvědčení porotců. Samotný soudní proces je nám úmyslně „zatajen“ a musíme se tedy spoléhat výhradně na subjektivní názory jednotlivých mužů, které však – jak se ukáže – nemají k pravdě ani dále ani blíže než fakta ze soudní síně. Na scénáři je nejpozoruhodnější pečlivé psychologické vykreslení pohnutek vedoucích porotce ke konečnému rozhodnutí. Někdo nechce kazit hru, někdo se chce včas dostat na baseballové utkání, někomu je to vlastně úplně jedno a někdo pojímá celou záležitost příliš osobně. Film důmyslně, nepříliš útočně, zpochybňuje americký (a v podstatě jakýkoliv) soudní systém, kdy určitá skupina lidí přejímá pomyslnou úlohu Boha a musí dle svého nejlepšího svědomí a vědomí rozhodnout o budoucím osudu živé bytosti. Jenže do jaké míry jsme ochotni tvrdošíjně respektovat zákon, nevyvratitelné důkazy, a kdy přicházejí na řadu naše emoce – iracionální, zaslepené? Á propos, existují jediné správné důkazy, nebo je vždy nějaké „ale“? Morální rovina filmu je zřejmá a jasně srozumitelná, takže je obtížné zůstat nestranný a nevytvořit si na celou věc vlastní názor. Celý film se odehrává v jediné místnosti a je fenomenální přehlídkou dvanácti odzbrojujících hereckých výkonů podpořených (v rámci možností) dynamickou kamerou Borise Kaufmana. Víc režisér Sidney Lumet k natočení strhujícího dramatu skutečně nepotřeboval. Divadelní charakter dokázali tvůrci využít plně ve svůj prospěch, pečlivě budovaná klaustrofobní atmosféra zdůrazňuje důležitost celé situace a na okamžik vás nenechá v klidu. Celá realizace údajně zabrala pouhých 20 dní a navíc šlo o Lumetův debut na poli celovečerního filmu! Což je naprosto fascinující skutečnost, která – opovažuji se tvrdit – s každým novým rokem nabývá vyšší hodnoty. Bonusem pro českého diváka pak může být herecká účast Jiřího (George) Voskovce, který ztvárnil rozvážného porotce číslo 11. 95% Zajímavé komentáře: Gemini, Isherwood, tron, Knuckless (05.04.2007)

Dvanáct rozhněvaných mužů v uzavřené místnosti argumentačně dokazuje, že k natočení geniálně napínavého snímku není třeba astronomický rozpočet, několik trikových studií ani barevný film. Nikdy jsem neviděl tak skvělý film ze soudního prostředí, nikdy bych nevěřil ve svůj fascinovaný pohled na hádající se chlapy, do této doby jsem ještě nikdy film v půlce nevypnul, abych si ho dal hned znovu od začátku a poprvé jsem viděl, že počáteční stav 1:11 se dá za hoďku a půl bez velkých obtíží otočit. A to nehrála Barcelona s Houslicemi. (19.07.2011)

Já si připadala, že tam sedím s nimi a rozhoduji o vině či nevinně obžalovaného, natolik mě to vtáhlo do té místnosti a to se mi jen tak nestává. Po tolika letech stále dokonalé konverzační a herecké drama . A co víc, zjistila jsem, jak jsem lehce zmanipulovatelná osoba. Stačilo mně jen malinko nahlodat nějakou teorií a už jsem se přikláněla k nevinně. Dokonalé! Filmová výzva 2016 (26.05.2016)

Jednička si klade cíl dát celé diskuzi jasnou strukturu. Dvojka je nejistá až poddajná a nechce se pouštět do velkých sporů. Trojka je tvrdohlavá a temperamentní a její názor ovlivňuje vlastní rodinná situace. Čtyřka je vysoce racionální a analytická a zajímají ji jen fakta. Pětka zná podmínky, ve kterých obžalovaný vyrostl. Šestka dodržuje principy a respekt. Sedmička touží po rychlém rozsudku, aby se rychle mohla vrátit ke svému životu. Osmička věří, že pro vynesení rozsudku "vinen" je třeba mít naprostou jistotu. Devítka je laskavá a pozorná. Desítka rasistická. Jedenáctka pochází z nedemokratické země a o to více jí záleží na spravedlnosti. Dvanáctka jde vždy s hlavním proudem. Společně mají rozhodnout o osudu jednoho člověka a to, jací jsou, ovlivňuje i rozsudek, který nakonec vynesou. (15.11.2016)

Nejen parádní scénář a výborní herci, nejen důkaz o síle filmu bez ohledu na rozmáchlost interiérů i exteriérů. Dvanáct rozhněvyných mužů je i ukázkou Lumetovy fenomenální schopnosti režírovat zároveň nenápadně, přesto však neustále překvapivě a i na prostoru nedovolujícím formální excesy inscenovat velmi živě a s vnitřní dynamikou. Už pouhý způsob nasvícení, jenž se proměňuje spolu s houstnoucí atmosférou, volba zcela jiných způsobů zobrazení při různých hlasování, gradace fungující pouze na bázi sugestivních pohledů na jednoho z porotců, to vše hovoří o Lumetově režijní moudrosti, které se nedokázal vyrovnat ani o čtyřicet let později William Friedkin. Lahůdka. (26.08.2005)