Modrý samet

Blue Velvet má u mě trochu nevýhodu v tom, že jsem ho v posloupnosti viděl jako jednu z posledních modernějších Lynchovek a působil na mě, dá-li se to tak vůbec říci, trochu doslovným a zbytečně opakovaným natahovyným dojmem - vzhledem k tomu, že ve svých dalších filmech (Zběsilost v Srdci, Twin Peaks, Lost Highway) dokázal podle mě Lynch sdělit a navodit to samé daleko výstižněji, jasněji a sugestivněji. (01.07.2007)

"It's a strange world, isn´t it?" Tak skvělou aféru kolem jednoho bezprizorního ouška nedokázal vycucat ani Mike Tyson a jeho náhlá chuť něco zakousnout během mače s Holyfieldem. On je v zásadě Modrý samet totiž naprosto běžný thiller. Akorát prohnaný umírněnější, prášky notně utlumenou, hemisférou Lynchovy bizarní imaginace. Vznikla tak běžnému divákovi asi nejpřístupnější lynchovina (tedy odpadají Duna a Alvin). Což však ani zdaleka neznamená, že by to dávalo kdo ví jaký smysl. Stejně jako tento komentář. A teď babo raď co tím chtěl básník říci, že? Možná jen to, že modrá je prostě dobrá i navzdory iritujícímu přehrávání Laury Dern a Dennise Hoppera. Lynch tedy ve výsledku může děkovat hlavně sobě a Badalamentimu. Skoro jsem v pokušení pronést, že druhému jmenovanému především. (23.04.2008)

Na Lynche hodně stravitelný film, i když jeho rukopis je zde viditelně znát. Jedná se o zvědavost budící kriminálku, která dokáže velmi dobře napnout, avšak ve výsledku se rozuzlení zdá býti velmi komorní. Lynch umě táhne diváka spolu s hlavnim hrdinou různými lokalitami, z nichž některé vytváří atmosféru již svou bizarností, jiné pak ve spolupráci s odehrávajícími se scénami. Herecký prim si uzmul Dennis Hopper, od kterého jsem však očekával daleko větší běsnění, no asi i proto jsem se dlouho rozmýšlel mezi troj a čtyřhvězdím, přičemž se přikláním k vyššímu spíše kvůli srovnání s další autorovou tvorbou. Prostě se mi to líbilo vice něž Twin Peaks. 75% (26.05.2014)

Lynchův pravděpodobně nejsrozumitelnější a divácky nejpřístupnější (psycho)thriller. Modrý samet je temná a drsná podívaná s několika obzvlášť hustými scénami (skoro ve všech se vyskytuje Dennis Hopper jako nezapomenutelný psychopat Frank), ale s celkem jednoduchým a hlavně jednoznačným příběhem. To samo o sobě není výtka, v případě Davida Lynche je to spíš zajímavost a tak trochu nezvyk. Filmu sice nechybí jeho typická tajemná a místy lehce perverzní atmosféra, ale celkově zde nalezneme výrazně méně snovosti a surrealismu než ve většině jeho (převážně pozdější) filmové a seriálové tvorby. 80 % (14.01.2019)

Ten, co se bojí Lynche a chce proniknout do tajů jeho filmařského světa, nechť ať začne tímto snímkem. Dalo by se říct šablonovitý krimi thriller, který postupem času stále více ustupuje milostnému vztahu dvou lidí a i když je téma a poselství jasné, tedy milovat a poukázat na zkažený svět tam venku, neodpustí si Lynch pár svých úchylek včetně dusitan amynatý inhalujícího slizkého Dennise Hoppera a jeho šílenou bandu. Film krásně uteče, je příjemně napínavý a eroticky laděný, ve své době dost provokativní a dnes zpětně jeden z nejpevnějších filmových tvarů, jenž Lynch dokázal stvořit. Někdy je dobré se držet zkrátka a svou imaginaci držet na míru hodné uzdě. Jestli chcete vyložený mindfuck, hledejte jinde, ale Lynch tímto potěšil. Heineken? Fuck that shit! [Přesná stopáž: 121 min] (29.10.2010)