Mulholland Drive

Bravo ! Tento film je dôstojným nasledovníkom Lynchovej haluze Lost Highway. Opäť mám z neho ten istý pocit : a síce, že celkom ho nechápe ani pán maestro. Ale ruku na srdce: je treba vôbec Lynchove filmy chápať ? Ja radšej ostanem pri pocite nepochopenia a budem si užívať atmosféru ponurého mystična s Lynchovskými bizarnými postavičkami a tiesnivého deja podfarbeného Badalamentiho hllbokými tónmi. O hereckých výkonoch sa neoplatí hovoriť, pretože všetci tu zahrali bravúrne.10/10 (24.10.2005)

Největší kvalitou Lynchových filmů je pro mě skutečnost, že si i po několikátém zhlédnutí zachovají svoje TAJEMSTVÍ. Podařilo se mi konečně sehnat Mulholland Dr. i jako devadesátiminutový TELEVIZNÍ PILOT, který obsahuje jen málo neviděných záběrů, má v některých scénách jinou hudbu, samozřejmě televizní obrazový formát a pauzy pro reklamy, ale donutí vás ještě víc nenávidět televizní producenty, kteří tomuhle projektu nechtěli dát zelenou. Taky vás donutí přemýšlet, jestli by se seriál ubíral stejným směrem jako film po dvou třetinách (televizní snímek končí objevením těla Diane Selwinové a proměnou Rity v blondýnu) nebo jestli by zůstala zachována přímočarost a přehlednost jednotlivých dějových linií atd. Nakonec buďme rádi, že máme "alespoň" celovečerák, jeden z Lynchových nejlepších, na který se můžu dívat znova a znova... (30.11.2007)

Moje první setkání Davidem Lynchem (bohužel jsem nevěděl s kým mám tu čest). Příběh se pomalu rozjíždí, pak se začíná rozvíjet, lehce zaplétat a najednou...se začínám topit ve směsici zdánlivě nelogických scén, pestrobarevných výjevů, obrazů, které obrátí dosavadní děj vzhůru nohama, snažím se něčeho chytit, ztrácím pevnou půdu pod nohama, nemůžu rozpoznat, co se vlastně dějě, najednou film končí a já nevím, co se vlastně právě stalo. Nejdřív jsem měl chuť dát jen podprůměr za to, co si to vůbec režisér dovolil, ale pak mi začalo docházet, že právě tohle bylo účelem. Přemýšlel jsem o tom pořád dokola s finálním přiznáním, že jsem to prostě nepochopil, režisér si se mnou dělal co chtěl a totálně mě zarazil do křesla s otevřenými ústy a nechápavou, lehce rozlobenou grimasou ve tváři. To se mi ještě u žádného filmu nestalo, takže nakonec hodnotím plným počtem (1* navíc za neuvěřitelnou atmosféru, 1* za Naomi, 1* za režisérské umění mnou dosud neobjevené). (19.02.2008)

Spolu s Lost Highway určite najzásadnejšie dielo Lynchovej tvorby, ktoré presne definuje štýl, ktorým sa natrvalo zapísal do sveta filmu. Zápletka síce na prvý pohľad možno nepôsobí až tak zaujímavo a plno scén tu akoby nezapadá, ale neustále cítiť, že je za tým niečo viac, nájde sa aj niekoľko hororových prvkov a hlavne to má neuveriteľne podmanivú atmosféru, vďaka čomu ma to vtiahlo a už nepustilo. Navyše aj tie relatívne najmenej dôležité scény sú perfektne natočené a zahrané, takže ani pri tejto takmer dva a pol hodinovej dĺžke som sa vôbec nedokázal nudiť. Jedine ma tu trochu prekvapilo, že na rozdiel od spomínaného Lost Highway, ktorý ma zmiatol prakticky okamžite sa Mulholland Drive väčšinu času tvári celkom prehľadne, ale zdanie predsa len klame a v tej záverečnej polhodine je to ten pravý Lynch, ktorý ukáže, že nič nie je také, ako vyzerá a toto ma už dokonalo zmiatlo. Inak hlavné duo Naomi Watts a Laura Harring mi tu sedeli nadmieru dobre, len by to chcelo lepšie vedľajšie postavy, z nich ma vlastne bavil len mladý režisér. Takže síce plné hodnotenie nedávam, ale aj tak považujem oba tieto filmy za výnimočné a kultové záležitosti, ktoré by si žiadny filmový fanúšik nemal nechať ujsť. 79% (21.08.2016)

Velká lekce z vnímání, to je Lynchův Mulholland Drive. Stejně tak velká lekce z moci vyprávěče. Nad fikčním světem, jeho obyvateli, ale i nad těmi, kteří se ho snáží rozkódovat. V první části filmu láká režisér do pasti tradičního narativního vnímání, do svěrací kazajky jednot času, děje a postav. Odvíjí před divákem zdánlivě jednoznačnou thrillerovou zápletku o ženě, která ztratla paměť během automobilové nehody a s pomocí začínající hollywoodské herečky Betty se snaží hledat indicie. Nalézá tři materiální konstanty, která záhy zůstanou jedinými konstantami v chaotickém víření snu i reality – dům číslo 17, modrý klíč a 25 000 dolarů. Následující zemětřesení, které zničí divákem pečlivě budovanou a rekonstruovanou zápletku je typicky lynchovské. Postavy změní jména, děj souvislosti a čas se stane relativním... A v rukou zůstává klíč, který divákovi nic neodmyká, dům číslo 17, jehož obyvatelka je nám známá a přece neznámá, a 25 000 dolarů, jejichž určení tušíme, ale nedostává se nám pro to opory. Co je skutečné a co je horečným sněním? Jak zapadají do fabule filmu podivné a zneklidňující epizody, které Lynch jakoby asociativně vkládá do toku vyprávění? Co je vlastně Mulholland Drive? Odpověď neznám. Je to klasická mentální časovaná bomba, která vás zmate, naštve, ale vlastně nemyslíte na nic jiného. Lynch vytvořil znepokojivý labyrint, ve kterém zrcadla tříští klasickou narativní strukturu, ve kterém se pitoreskně odráží pokrytecký a prázdný svět Hollywoodu (mistrovská scéna s oživování nesmyslného a prázdného textu na castingu), ve které se divák nutně ztratí, pokud vnímá naučeně – materiálně, kauzálně. Labyrintem s geniálním a takřka schizofrenickým hereckým výkonem Naomi Watts... Lynch je velkým mágem snů, náznaků a hádanek. Kapelníkem, který tvoří iluze nástrojů, aby vzápětí odhalil, že vše pouští jen z pásky – falešné, umělé... matoucí. Nedám body, dokud film neuvidím podruhé, potřetí... přiznám se bez mučení, že vlastně nevím, jestli jaký film jsem viděl. Po formální stránce bezesporu mistrovský (zvuk, střih, kamera, hudba a celková atmosféra z nich plynoucí je mrazivá, temná, uhrančivá...), ale po stránce jeho vnitřku jsem stále příliš vzdálen jeho jádra, než abych vynášel soudy. (30.07.2004)