Nastala chyba při přehrávání videa.
  • J*A*S*M
    *****

    Buď geniální dílo, nebo strašná haluz, no každopádně vynikající nevšední zážitek. Navíc jsem se od svého prvního setkání s Lynchem poučil, jak se na jeho filmy koukat (přijmout, že většina děje se vlastně reálně vůbec neodehrála), takže tentokrát jsem přesvědčen, že vím, o čem ten film zhruba byl. A právě až v té poslední půlhodince to začne dávat smysl... Ve své podstatě ten snímek upozorňuje na časté pocity a stavy, které člověku svou každodenností tak zevšedněly, že už si jejich přitomnost ani neuvědomuje. Tužby, zklamání, bolest, únik, pomsta. PS: Anebo je to úplně jinak.(5.3.2009)

  • molotov
    *****

    Pěkná lynčovina.(6.2.2005)

  • B!shop
    *****

    Dalsi narez od Lynche, kterej tentokrat trochu ustoupil od psycho stylu, jako je treba v Ohni se mnou pojd a vic propracoval pribeh, takze je stravitelnejsi. Vetsinu casu se jedna o takovou jakoby detektivku, kde ovsem nechybi jedinecna Lynchova atmosfera a ponura hudba. Ale je tu silene mnozstvi postav. Kdyz film skoncil, tak jsem si uvedomil dve veci. Za prve, film jsem pochopil, nechci tvrdit, ze jsem pochopil uplne vsechno, spoustu postav Lynch nedoresi, ale aspon jsem chapal, co se to deje, az do konce filmu. A za druhe, Lynch podle me to obrovske mnozstvi postav pouzil proto, aby odlakal od hlavniho pribehu, ale ve skutecnosti spousta postav nema nejakej vyraznejsi vliv na pribeh, ale jen dokresluji tajemnou atmosferu. Opet jsem zcela spokojen, protoze malo kerymu filmu se podari udrzet divakovo pozornost 150 minut a ani na moment nenudit. Btw. vetsina Lynchovo filmu jsou v podstate dramata a jsou dost hruzostrasny, takze si myslim, ze kdyby natocil cistokrevnej horor, rozdejchal by to jen malokdo.(1.2.2005)

  • Radyo
    *****

    Vedle Mulholland Drive působí i slavné Městečko Twin Peaks jako pohádka srozumitelná i těm nejmenším. Tento film se sice až do svých cca 2/3 tváří naprosto "normálně" (dá-li se tak cokoliv od Lynche nazvat), ale pak se NĚCO stane a všechno co jste do té doby viděli jako by ztratilo smysl... Tak, jako se tady dobrovolně a bez mučení přiznávají jiní, se přiznám i já - nepochopil jsem to. Totálně jsem zabloudil. Ale bylo to úžasné bloudění...(16.10.2003)

  • Eodeon
    *****

    "EXTERIÉR, NOČNÍ HOLLYWOOD HILLS, LOS ANGELES. Tma. Vzdálené zvuky silniční dopravy z dálnice. Potom bližší zvuk auta - jeho přední světla osvítí oleandrový keř a údy eukalyptového stromu. Potom se přední světla stočí - a jasně ozáří značku s názvem ulice. Na značce je napsáno "Mulholland Drive". Auto za značkou odbočí a slova na značce opět upadnou do temnoty." - tak toto je český překlad prvních řádek scénáře pro původně plánovaný seriál Davida Lynche Mulholland drive. Já nebudu předstírat kdovíjak jsem tomuto filmu porozuměl, a proto můj komentář nenabídne žádná vysvětlení, ba ani prostá fakta, jen jediný úhel pohledu. Na spoustu svých otázek jsem zatím odpovědi nedostal, ale nepochybuji že tam jsou. Zápletka dalece překračuje rozsah "obyčejného" filmu a už z principu ji není možné jakkoliv zanalyzovat. Mulholland drive vnímám jako pravou podstatu filmového umění, kde je surrealistická vize posunuta nad realistické vyprávění. Nevím jak tomu skutečně je, ale pokusím se tedy tento film promítnout jako surrealistický film, v němž jsou postavy zachyceny cyklem obrazů a výjevů a mohou pouze vzdorovat událostem a kde není jen jediná správná interpretace. Nebo možná lze Mulholland drive vidět jako obraz. Uvnitř rámu vede klikatá cesta Los Angelské ulice Mulholland drive a vně rámu je, no nerad bych to nazýval smrtí, řekněme stav mimo život. Vstoupit do obrazu, to znamená započít svou životní cestu. Každý své Mulholland drive projdeme jinak a jinudy, ale každý jednou skončíme na konci. A po překročení rámu nastává to co nazýváme smrt. Vždyť čemu jinému mohu přirovnávat film. Film je unikátní druh umění, snoubící v sobě všechny jeho ostatní způsoby jako je divadlo, hudba nebo literatura a z estetické stránky i výtvarné umění. Jde tu tedy o jejich správnou souhru a správný poměr všech prvků aby bylo dosaženo žádaného výsledku. A právě na to je David Lynch expert. Jeho Mulholland drive je uměleckým dílem složeným z kamerových kreací, hry světla a podmanivého hudebního doprovodu za než vzdávám hold Angelu Badalamentimu. David Lynch, jeden z největších mistrů oboru, stvořil tento film jako náhled do snů. Težko povědět, které z oněch postav tyto sny náleží. Jejich příběhy spolu zdánlivě nesouvisejí. Jak se prolínají? Co znamená ten prázdně utnutý konec? Kam se poděla veškerá kontinuita? Sny jsou na tom ovšem nejinak. Kontinuitu snových vizí nelze ovládat vůlí a i přes nutkavou potřebu se jí ani v Mulholland drive nedočkáte. Paradoxně i přesto film funguje jako celek a funguje bezchybně jak ozubená kolečka v budíku. I tak se ale vyznačuje několika pro mě zvlášť silnými momenty. Identita různých postav se ve filmu prolíná a zaměňuje. Proto k jejich určení budu používat jména herců. Zaujala mě scéna kdy vyděšený muž vypráví v baru svému kolegovi prostý leč děsivý sen, který se mu zdál. O odporně vyhlížejícím muži vzadu za restaurací. Během jeho vyprávění kamera propátrává zadní exteriéry, ale nebezpečí se nezdá reálné. Jeho kolega se jej rozhodne uklidnit nejlepší možnou metodou, propátrat společně ta místa a ujistit se tak, že to byla jen jeden z mnoha nočních můr. Velmi dobře pamatuji i na scénu kdy je mladý režisér Justin Theroux, sžíraný mnoha pochybami o sobě a své práci, "pozván" na odlehlý ranč na setkání s mužem, který si říká prostě kovboj. Co asi znamenal muž přesvědčující Justina Therouxe aby do role v jeho filmu obsadil jinou herečku než chce on? Co symbolizují jeho šaty, celé to prostředí a pomalu pohasínající žárovka? Že by mladý režisér představoval samotného Lynche, vystaveného špinavosti jeho práce? Že by ranč symbolizoval "masově" orientovanou produkci Hollywoodu a žárovka jeho skomírající morálku? Težko říct. Pak je tu ovšem ještě scéna z klubu Silencio, kde Naomi Watts a Laura Harring pátraly po střípcích Lauřiny ztracené paměti. Mimochodem, také se vám zdá, že ve vztahu těchto dvou žen, se David Lynch inspiroval Personou Ingmara Bergmana? Vzpomínám na démonického uvaděče klubu Silencio, který s ďábelkým úsměvem představuje faleš celého podniku slovy "no aj banda". I na plačící zpěvačku, kterou uvede, pějící píseň o milovaném muži, jež ji opustil. Težko uvěřit, že co zpívala byl jen výmysl a faleš. Co je cítit ve vzduchu v klubu Silencio? Co se skutečně děje v něm a kolem něj? Mulholland drive je film, vyvolávající u mě samé otázky. Je ale také mistrovským uměleckým dílem, přesahujícím rám pouhého obrazu.(28.7.2005)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace