Podobizna

Mne už bohužiaľ z dnešného diváckeho pohľadu táto dosť vyhrotená kritika zapredanosti umelca komerčným cieľom pripadala trochu naivná. Myslím, že tvorba umenia a zákazky sa dajú síce nie bez menších problémov, ale asi menej dramaticky zkombinovať a nemusí pri tom dochádzať nutne k deformácii charakteru. Celý film sledujeme tento prerod, inými slovami je dej predvídateľný. Jiří Slavíček však vytvára neskutočne ponurú atmosféru, ktorá môže konkurovať najlepším dielam filmu noir a štúdia Hammer. Podobizna by z maliarovho uhla pohľadu určite patrila medzi tie osobné, pravdivé diela, nepodliehajúce masovému vkusu. Takýto typ filmu môže vyvolať diskusiu ohľadom toho, či je zákazková, umelecky menej hodnotná tvorba v princípe zlá, ak ju väčšina ľudí vyžaduje. Film hovorí, že jednoznačne, ale neberie do úvahy sociologické stanovisko. (30.09.2014)

Ono je to přeci jenom spíše drama, příběhově nakopnuté mysteriózní zápletkou. Ale poměrně zdařilé drama. pravda, asi jsem od toho filmu očekával moc, více té mysteriózní zápletky, a proto jsem možná trošku zklamaný, ale rozhodně nemůžu říci, že je to špatný film. Není. Potěšující je minimálně v zástupu herců a hereček, které znám v jejich starším vydání a tady jsou mladí, švarní a... krásní :-). Dlouho mi trvalo, než jsem v hlavním hrdinovi poznal Bobliga z Edelstadtu. A spoustu jiných herců, jejichž jména ani neznám, ale ksichty si vybabuji. Příběh je v pohodě, možná podle mě moc tlačí na pilu (první záchvěv nástupu bolševiků k moci???) ohledně možná až moc černobílého vykreslování postav a oddělování dobra a zla (asi každý uzná, že to není tak jasně čitelné), což ale asi vychází z doby vzniku jak literární předlohy, tak samotného filmu. Na druhou stranu se mi líbily až filosoficko-"morální" promluvy o umění a umělcích. Hudba fajn, herci fajn, příběh fajn, jen mohl být trošku více mysteriózní, tak prostá zápletka mě trochu nenasytila. Závěr výborný. (31.05.2013)

Na motivy stejnojmenné povídky ze sbírky Arabesky (1835), v níž Gogol pojednal fantaskní syžet zasazený do konkrétního prostoru města Petrohradu, natočil režisér Jiří Slavíček snímek žánrově se vymykající české filmové produkci druhé poloviny čtyřicátých let. Ponurý, až hororový příběh malíře Romana, jenž si ve vetešnictví koupil podobiznu lichváře Chazaje, která ho - podobně jako předchozí majitele - přivedla do tvůrčí i osobní krize, se natáčel zejména v interiérech, čímž se vyřešila otázka místního ukotvení literární předlohy. Výtvarně se na snímku podílel malíř Josef Liesler, který byl rovněž autorem kostýmů. Film se stal vynikající příležitostí pro zkušeného kameramana Jana Rotha, jehož hra světel a stínů evokuje příznačně mrazivou atmosféru. Z herců se dostalo uznání Vladimíru Šmeralovi, který v hlavní roli rozkrývá hloubku svého hereckého rejstříku a předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů, ovšem ani obsazení Karla Dostala do postavy Chazaje nebylo krokem vedle. I po více než šedesáti letech od doby vzniku tohoto filmu vyvolává jeho šílený smích mrazení, které vzhledem k únorovým událostem roku 1948 dostalo až krutě ironický rozměr. (08.05.2009)

„Chceš říct, že ti ta práce nejde?“ - „Naopak, naopak, ta podobizna je to nejlepší, co jsem kdy namaloval. Ale čím déle ji maluju, tím je mi hůř a hůř. Víš, jako by se ty oči z plátna do mě zabodávaly! Jako by četly mé myšlenky. Jako by mi nutily něco, nač jsem nikdy ani ve snu nepomyslil.“ Nečekal jsem nějaký zázrak, v podstatě jsem se těšil jen na atmosféru. A že byla! Hra světel a stínů, výrazná hudba se zvukem, do toho všeho démonický Dostálův Chazaj…nádhera! Ale tohle fungovalo bohužel jen cca 15 minut. Pak už snímek stavěl hlavně na Šmeralově výborném a dominantním herectví, které ke konci přecházelo až v exhibici (z původní atmosféry však zbyly jen občasné záblesky). Film kvůli tomu nebyl vyloženě horší, prostě jiný. Co mi ale dost vadilo, byl ten čím dál silnější moralistní podtón, který celkový dojem zbytečně kazil, proto dám jen lepší 3*. „Mám po starosti, po bídě. Teď se mohu klidně zavřít a malovat si pro sebe. Nic na prodej! Já jim ukážu, všechny je předhoním! Budu známým. A taky budu trochu žít…teď už si nemusím nic odpírat!“ (19.03.2023)

Film s náznakem hororových prvků, kdy malíř namaluje zdařilou podobiznu starého muže těsně před smrtí, reprezentujícího zlo, které žilo s obrazem dále. Tento obraz dokáže toho, kdo je v jeho blízkosti negativně ovládat. Jako dítě jsem se velmi bál při tom filmu, působil značně depresivně. Pro malé děti rozhodně nedoporučuji. (11.09.2003)