Indiáni z Větrova

U mně se nesl celým filmem smutný osud dětí, které dospělí odloží jako štěňata. Tohle se už netočí, a tím nemyslím pésáky , které Jiří Dienstbier odzbrojil v roce devadesát. Na tohle můžou koukat klidně i menší děti, které zaujme zábavná forma děje, ale zároveň si uvědomují tu hroznou bezmoc dětí bez rodičů. Moto i pointa velmi silná, zpracování občas zakulhá. 4. (25.07.2019)

Rodinný příběh o dětech, které postrádají domov, končí spřátelením Větrováků a jejich nepřátel Šímáků, nalezením nového domova pro vysloužilého psa Dana a odjezdem Bystré lišky z domova na Větrově, kterého si do péče vzala jedna bezdětná rodina. Film je natočen podle knižní předlohy Markéty Zinnerové. Markéta Zinnerová byla dramturgyní literárně-dramatického vysílání pro děti. Pracovala také v Domově dětí jako medička, takže dokonale poznala dětskou psychiku a také zde načerpala inspiraci pro své dětské příběhy. Jako malá holka jsem příběhy paní spisovatelky Zinnerové milovala. (14.10.2008)

Snímek Indiáni z Větrova jsem viděl jako malé dítě pravděpodobně v kině, když jsme povinně chodili se základní devítiletou školou za korunu na dětské filmy, protože právě do této kategorie přesně zapadá. A protože i Popelka musela oddělit zrno plev, aby dosáhla pěkného výsledku, bylo z něj potřeba při jeho sledování vyjmout několik scének v rámci socialistické propagandy. Pak se již jednalo o milý, lidský a jednoduchý příběh dětí z dětského domova, natočený v krásném prostředí Jižní Moravy, konkrétně Valtic a Pálavy. Tehdy zde ještě na hranicích s Rakouskem sloužili vojáci, kteří měli zabránit tomu, aby někdo náhodou nechtěl odejít za kapitalistickým způsobem života z tehdy socialistického Československa. Pár vojáků se mihlo i v tomto filmu, přičemž jednoho z nich ztvárnil začínající herec Vladimír Dlouhý či jeho velitele výborný Ilja Prachař. Naštěstí moc komunismus nepropagovali a jak se nakonec ukázalo, důležitějším prvkem filmu byl dosluhující pes pohraničník, jehož si na psí důchod k sobě vzali kluci z dětského domova z Větrova. Tato parta dětí různého věku vytvořila jakousi indiánskou skupinu, která sváděla tuhé boje s dětskými nepřáteli z vesnice a zdálo se, že obě party nic na světě nemůže spřátelit. Anebo ano ? Ale důležitější otázka byla, jestli si děti z domova ještě rodiče někdy vezmou domů anebo jestli se ty menší někdo osvojí a domov jim vytvoří. Celý příběh byl celkem jednoduchý a především lidský až dojímavý. Líbila se mi moravská mluva, které dávala autentičnost prostředí, kde se film odehrával. Také jsem v něm poznal spoustu dětských herců té doby, nejvíce mi byl ale sympatický Jiří Strnad, hlavní hrdina filmu, marně čekající na svou maminku. Přiznám se, že je docela těžké po tak dlouhých letech film Indiáni z Větrova ohodnotit, když se na něj dívám již dospělýma očima, nicméně kdy sečtu již zmíněné plusy a odečtu mínusy, k výsledku jsem došel. Suma sumárum, snímek Indiáni z Větrova ode mne získal tři indiánské hvězdy ***. (09.04.2017)

Přiznávám že tomuto dílu nadržuji (níže vysvětlím proč) a odpouštím mu jak vypráví o hodných pohraničnících, kteří hlídají, aby nikdo neutekl z naší krásné socialistické země. Strejdové pohraničníci na ně pošlou vycvičené pejsky, aby je roztrhali, nebo je rovnou zasypou dávkou ze samopalu. To vám samozřejmě ve filmu neukážou, možná tak rozborku a sborku toho samopalu v kasárnách. Bez hnusného politického tónu, by to byl zajímavý film s dobře hrajícími dětmi, melancholickou atmosférou a smutnou hudbou. A teď k tomu proč tomuto filmu nadržuji. Z prostého důvodu, točil se u nás doma. Bitva ve filmu byla v písečném lomu za naší vesnicí u odstaveného strýcova bagru. Vlčák patřil pánovi z naší ulice, kterého jsem s jeho psy vždy vidíval chodit kolem našeho domu, protože generaci za generací profesionálně cvičil další a další vlčáky a myslím, že tam chodí dodnes, ale já už tam nejsem. Dokonce si ve filmu zahrál zlého pána na kterého zaútočí hodný pes. Některé děcka ve filmu mluvijá našim nárečím a vrchol nostalgie tomu nasadili filmaři, když indiánský náčelník Přemek měl rande s Lidkou „Lehkým vánkem“ a sedli si na pokácený agác před naším vinným sklépkem. Ve filmu sem nehrál jedno z děcek v komparzu eném proto, že sem byl eště hodně malušenký. (07.05.2023)

Toho malýho jsem nemoh a nemůžu vystát, gejzové jsou tu v podstatě ti nejslušnější a při čem úplně pěnim je ten major nebo co je to zač (Ilja Prachař), kterýho tu vykreslili jako hodnýho tátu roty. Tak todle vám soudruzi nežeru ani náhodou. Já v armádě byl a byly tam všude samý gumy a to byli zmrdi bez rozdílu. Jděte do prdele. (02.01.2011)