Indiáni z Větrova

U mně se nesl celým filmem smutný osud dětí, které dospělí odloží jako štěňata. Tohle se už netočí, a tím nemyslím pésáky , které Jiří Dienstbier odzbrojil v roce devadesát. Na tohle můžou koukat klidně i menší děti, které zaujme zábavná forma děje, ale zároveň si uvědomují tu hroznou bezmoc dětí bez rodičů. Moto i pointa velmi silná, zpracování občas zakulhá. 4. (25.07.2019)

Na tomto počinu nemrzí ani tolik vytýkané dobové normalizační kulisy, spíš naivita a nereálnost prostředí dětského domova. Děti deprivované nedostatkem lásky netvoří takové idealizované party, romské zastoupení je mnohem větší a pochopení personálu (nejen pro vojenské vlčáky) mnohem menší. Strhat by se dalo na tomto snímku kde co. Přesto 5* bez mrknutí oka. Proč? Protože podobné pochopení pro dětské vnímání světa se už dnes nevidí. Protože velký příběh lásky a přátelství nepotřebuje reálné kulisy, ale reálné emoce. Protože kamera je občas nádherně melancholická. Protože muzice Ursinyho je ponecháno hodně prostoru a téměř klipový střih ji v takových chvílích umocňuje. Protože oba dětští herci jsou výborně vybráni i vedeni. Protože jsem u toho filmu plakal před lety a nyní jsem plakal zas. Protože tohle je velké drama v pozoruhodně nedramatických kulisách. Není až tak důležité, jak vyprávíte, máte-li o čem. Napadá mne, že za sterilitou současných filmových dramat stojí absence opravdovosti základní jednotky dramatičnosti - lidského vztahu. (21.02.2021)

Přiznávám že tomuto dílu nadržuji (níže vysvětlím proč) a odpouštím mu jak vypráví o hodných pohraničnících, kteří hlídají, aby nikdo neutekl z naší krásné socialistické země. Strejdové pohraničníci na ně pošlou vycvičené pejsky, aby je roztrhali, nebo je rovnou zasypou dávkou ze samopalu. To vám samozřejmě ve filmu neukážou, možná tak rozborku a sborku toho samopalu v kasárnách. Bez hnusného politického tónu, by to byl zajímavý film s dobře hrajícími dětmi, melancholickou atmosférou a smutnou hudbou. A teď k tomu proč tomuto filmu nadržuji. Z prostého důvodu, točil se u nás doma. Bitva ve filmu byla v písečném lomu za naší vesnicí u odstaveného strýcova bagru. Vlčák patřil pánovi z naší ulice, kterého jsem s jeho psy vždy vidíval chodit kolem našeho domu, protože generaci za generací profesionálně cvičil další a další vlčáky a myslím, že tam chodí dodnes, ale já už tam nejsem. Dokonce si ve filmu zahrál zlého pána na kterého zaútočí hodný pes. Některé děcka ve filmu mluvijá našim nárečím a vrchol nostalgie tomu nasadili filmaři, když indiánský náčelník Přemek měl rande s Lidkou „Lehkým vánkem“ a sedli si na pokácený agác před naším vinným sklépkem. Ve filmu sem nehrál jedno z děcek v komparzu eném proto, že sem byl eště hodně malušenký. (07.05.2023)

STOJÍ ZA TO VIDĚT: Pod rouškou příběhu o "spřátelení chlapců a děvčat z dětského domova, s chlapci a děvčaty, kteří nejsou z dětského domova, za pomoci hodného starého psíka", je vymejvárna o tom, jak je super žít v zemi obehnané ostnatými dráty. Chrání nás před narušiteli! A kdyby chtěl někdo z našeho ráje ven, máme statečné pohraničníky, kteří s ním zatočí, když takového nevděčníka děti z Větrova napráší. (mrtví na čáře se do příběhu nějak nevešli)... ..PS: hvězdy jsou za dokonalou ukázku skryté propagandy. (22.03.2015)

Docela se mi zveda zaludek, kdyz vidim, jak kvuli tem par minutam s pohranicnikama dokazi zdejsi "zaslouzili uzivatele" tenhle film povazovat za propagandu. Tohle je predevsim zcela apoliticky pribeh chlapce a jeho kamaradu z detskeho domova. Od pohranicniku je tu predevsim pes (pro nektere urcite evidentni komunisticky hrdina). Knizku jsem jako maly cetl a moc se mi libila, predstava, ze by ve me zanechala obraz hrdinnych pohranicniku je zcela absurdni. Film je uz o neco slabsi, ale porad urcite pro deti mene zavadny, nez co muzou shlednou v dnesni dobe v televizi. (24.10.2009)