Who Looks for Gold?
Režie:
Jiří MenzelHudba:
Angelo MichajlovHrají:
Jan Hrušínský, Jana Giergielová, Július Pántik, Alois Liškutín, František Husák, Míla Myslíková, František Řehák, Blažena Holišová, Vlasta Jelínková (více)Obsahy(1)
I Jiří Menzel nesměl na úsvitu normalizace natáčet, hříchy musel vykoupit příkladným budovatelským dramatem. Mladý hrdina nachází své místo v soukromém životě i ve společnosti teprve na stavbě elektrárny. Tam, mezi opravdovými chlapy, kteří se nebojí žádné práce, nalezne navíc sílu rozejít se s maloměšťáckou rodinou své vyvolené... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (114)
klub nenáročného diváka, k vaření dobrý... ()
Pohodový snímek o lidech, hlavně řidičích, co se podílejí na stavbě vodní přehrady. Je zde zvýrazněn jejich život. Jak pracovní, tak v době volna. Hlavní linkou příběhu je mladík vracející se z vojny a snažící si najít poctivou práci, aby si vydělal na byt. A najde ji na oné stavbě. Smůlou tohoto filmu je, že se jedná o budovatelský výrobní výtvor z dob normalizace natočený takříc z nutnosti Jiřím Menzelem a tudíž je značně proklínaný a nenáviděný. Ale popravdě, dokázal by něco podobného někdo natočit dnes? Realizace námětu je velmi kvalitní a dokáže zaujmout. Divák dívající se nato politicky bude zhnusen a dobře mu tak. Já se dívám kulturně, nevidím nic špatného a proto hodnotím vysoko. ()
I J.Menzel musel něco natočit pro socialismus. Je třeba ještě upřesnit, že hlavní roli hrál Jan Hrušínský. ()
vyrovnávam balanc,dal by som ****-hviezdicku by som ubral za soc.mravny apel v zavere inak vyborneho filmu,no 41% si tento film rozhodne nezasluzi ()
Na podobných stavbách se prý v minulosti daly vydělat výrazně nadprůměrné peníze. Jenže krásce z Prahy to bylo málo. Raději šla za zlodějským zelinářem. Obyčejný poctivý příběh s dobrými herci, několika vtipnými průpovídkami Františka Řeháka a skvělou hudbou Angela Michajlova. Přestože byl snímek natočen na objednávku režimu, zdaleka v něm není tolik přesoudruhováno. Slavní autoři se prostě nezapřou. ()
Tohle se mi líbilo, akorát netuším proč. ()
Československý normalizační film především o budování vodní elektrárny Dalešice na řece Jihlavě, jenž byl natočen jako úlitba režimu, aby poté mohl režisér Menzel točit své slavné nezávislé filmy. Hlavní postavu představuje mladý hodinář Láďa Kratochvíl, jenž místo pohodlného života s dlouhonohou atraktivní slečnou zvolí práci řidiče na stavbě přehrady, což je samo o sobě poněkud překvapivé rozhodnutí. Ačkoli je snímek poměrně jednoduchého ražení, lze v něm zaznamenat některé povedené hlášky z pera režiséra či scénáristy Svěráka (nejvíc v tomto směru zaujal F. Řehák). Většina filmu se odehrává na staveništi, na němž se to hemží oranžovými Tatrami 148, kterým údajně vodní dílo vděčí za svou existenci. Kromě půvabné J. Giergielové, jejíž reakce na partnerovo chování se dala brzy předpokládat, film doplňují řidiči, stavební dělníci a lidé na stavbě. Mezi nejvýraznější postavy patřili bodrý Slovák J. Pántik a pomalejší F. Husák, tato dvojice tvořila jakousi humornou složku filmu. Nemohu říci, že by se jednalo o špatný film, to by ani Menzelova režisérská kvalita nedovolila, na pováženou však byly momenty, kdy J. Hrušínský láskyplně sleduje pracující rypadlo či s úsměvem nasedá za volant kopřivnického nákladního vozu. Přestože se jakoby film snažil diváka přesvědčit, že jezdit s Tatrou na stavbě na Vysočině je ta největší zábava na světě, jako stavební inženýr drama nemohu hodnotit příliš nízko. Přesně dvě a půl hvězdy. ()
No teda tak hlučnej film o naprostým hovně jsem ještě neviděl. Kdybych si zaběhl na nejbližší stavbu, hodinu a půl tam v prachu a randálu čuměl, jak jezdí Tatrovky s šutrama sem a tam a vzpomínal, co bylo za hlubokomyslnou zápletku v posledním díle Ulice, byl bych na tom snad i líp, než když jsem ten čas doslova zabil koukáním na tohle dílo. Charaktery postav jsou, i přes trapné pokusy, vesměs ploché a nudné, až často otravné (zejména ty z rodiny přihlouplé přítelkyně hlavního hrdiny) a příběh je geniálně nahrazen záběry ze stavby přehrady, které zahrnují prakticky celou stopáž filmu. Tatrovka jede, Hrušínský kroutí volantem, jeřáb zvedá, beton teče, Tatrovka vyklápí, buldozer hrne, Tatrovka jede... Hudbu i dialogy překrývá libozvučné řvaní motorů a Tatrovka jede, Hrušínský kroutí volantem, jeřáb zvedá... eh? Jedna hvězdička za techniku. ()
Z dnešního pohledu to beru jako odpočinkový film o budovatelích přehrady. Mladý Vláďa (Jan Hrušínský) je po vojně a rád by se oženil jenže jako vyučený hodinář si moc nevidělá tak jde jezdit s Tatrou na stavbu elektrárny. Parta chlapů ho mezi sebe přijme dobře a drží nad ním tak trochu ochranou ruku. Každý pátek se z ubytovny na stavbě vrací do Prahy za svou krásnou maloměšťáckou přítelkyní která by ho ale raději měla v Praze kde mu i sehnala dobře placený místo řidiče rozvážejícího maso. Vláďovi se ale příčí vydělávat šizením, braním tuzérů a podobně a její nabídku odmítne Na své si přijdou zejména milovníci Tatrovek Co je spojka? Spojka je pedál ()
Kdy jindy se pokusit přežít dílko o stavbě přehrady než stylově v době povodní. Díky bohu za pár odlehčujících dialogů, Svěrák Menzelův "normalizačně zápočtovej" film aspoň trochu polidštěl a pokud bych srovnávala jen s dalšíma budovatelskýma srágorama, který jsem měla doposud možnost vidět, na toto se alespoň dalo dívat. Ponechám film natočenej jakožto nutný zlo, aby se dalo nadále tvořit něco hodnotnějšího, bez bodování, budiž Menzelovi odpuštěno, bagrista budiž zapomenut. ()
Konjunktura, velké akce, spoustu práce pro každého, i pro nás průměrné a zmatené, bez namáhání hlavy - zlaté časy. Nikdo se neptá, co bude, až se přehrada postaví. Jména režiséra a scénáristů mi vyrazila dech - ale je to koukatelné, takže vlastně ano. Ještě než jsem si všiml jména p. Menzela, říkal jsem si u filmu, že má tu a tam hrabalovský nádech: industriální krása bagrů a tatrovek a do toho útržky hovorů řidičů. ()
Zajímavý pohled na stavbu přehrady, ale jinak je to film s absolutně nulovým dějem, zápletkou o ničem a tak se vlastně skoro hodinu a půl koukáme na to, jak jezdí tatrovky po stavbě přehrady. ()
Ano, cynik se na hodnocení tohoto filmu může vyřádit. Na druhou stranu, když se člověk snaží, tak dvakrát do hodiny chytne záchvěv skutečného Menzela. Proto ty dvě hvězdy. ()
Symfonie pro tatrovky, bagry, jeřáby a hromady železobetonových konstrukcí. Obdivovatel budování pompéních staveb si přijde na své (a taky jsem si přišel), neboť záběrů jízd po térénu, nakládání, sklápění, přemisťování a další logistiky je ve filmu přehršle. S příběhem už je to trochu slabší. Hlavní hrdina v podání tradičně prkenného neherectví Jana Hrušínského dá přednost testosteronovým dýchánkům na ubytovně s chlapy ze stavby před životem s fajn milující obětavou kočkou, která na něho čekala dva roky, než se vrátil z vojny, a teď pro oba vymýšlí pěknou budoucnost, přičemž hlavnímu hrdinovi shání práci či bydlení. Leč pojídání chleba s vysočinou s parťáky ze stavby nakonec jednoznačně vyhrává nad vidinou svatby a rodinného života. Za industriální poselství filmu a za přehlídku staré bytelné techniky dávám tři hvězdičky. ()
Tatra 148 dempr. Tatra 148 jeřáb. Tatra 813 tahač. Tatra 148 dempr. Tatra 148 dempr. Tatra 148 dempr. Tatra 138 sklápěčka. Tatra 148 dempr. Tatra 111 jeřáb. Tatra 148 dempr. Tatra 148 dempr. A tak pořád dokola. ()
Začátek a konec je film, prostředek dokument o schopnostech Tatry 148 v terénu. Jenže já mám Tatry rád a kromě toho, socialistický film otevřeně poukazující na slabiny socialismu bez většího výchovného efektu? Podle některých komentářů jsem čekal těžkou propagandu a ono nic. Hlavní hrdina má prostě svoji úroveň a hodnoty, které nehodlá zaměnit za cokoli na světě, i kdyby jej to mělo stát peníze, nebo snad vztah s dívkou. A obojí se vyplní, o vše přijde, a přesto je šťastný. Myslím, že tedy nejde o socialistickou utopii, ale model chování. Pokud bych hodnotil jen hlavní myšlenku filmu, oproštěnou od pozadí, na kterém se odehrává, pět hvězdiček by bylo málo. Existuje něco víc, než najít smysl života? Proč pořád máme tendence ukazovat jen, kde ho najít nelze (slavní a bohatí jako znudění a nešťastní atd.)? Aby si někdo nevysvětlil moje slova špatně, jeho štěstí nespatřuji v podlehnutí budovatelské euforií, ale v nalezení smysluplné práce v kolektivu správných lidí. Zní to moc jednoduše, já vím, ale funguje to! Jinak filmu samozřejmě chybí mnohé a samotná myšlenka by šla vyjádřit i daleko atraktivněji, ovšem díky tomu zde tvoří čistou esenci. ()
Normalizační srágora s vrcholně nesympatickým Janem Hrušínským, bez jakéhokoliv smysluplného děje a s nechutnou atmosférou sedmdesátých let, stručně řečeno, Menzel si prostě musel ty rudochy nějak usmířit, aby mu umožnili další tvorbu, proto jsem ochoten tento film akceptovat, ovšem nikoliv se na něj znovu podívat, to fakt ne. ()
Tak to byl nervák. Přes půl filmu čumět na jezdící tatrovku, to tedy byl nářez. Neskutečně hluboký kulturní zážitek. A dialogy ještě trapnější než v Atomové katedrále. A vůbec mně nezajímá, kdo film natočil. Navíc se mi i v tomto snímku jeví špatný postsynchron, při opakování vtipu vypravěč neotvírá pusu. 201110158935/9104 ()
No nedivte se,jsem zatvrzelý Tatrovák :-) ()
Ještě horší než Hřiště s Bartoškou. Bezduché a tupé ()