Režie:
Vladimír MichálekKamera:
Martin DubaHrají:
Martin Dejdar, Jiří Lábus, Jaroslava Rytychová, Kateřina Kozáková-Bílková, Jiří Schmitzer, Oldřich Kaiser, Pavel Landovský, Libuše Tomanová (více)Obsahy(2)
Film režiséra Vladimíra Michálka je postmodernistickou vizí nedokončeného románu Franze Kafky "Nezvěstný". Do Ameriky počátku 20. století, země velkých vzletů i velkých pádů, přijíždí mladý Čech (M. Dejdar). Jeho strýc (J. Lábus) je nejbohatší muž Ameriky. Synovce přijme jako vlastního syna za podmínky absolutní podřízenosti. V tvrdých poměrech, tolik vzdálených idylické Evropě, mladý muž neobstojí. Je strýcem tvrdě a nečekaně zavržen. Amerika mu nastaví svoji druhou tvář – stává se z něj vyděděnec bez budoucnosti. Filmová vize mu však jistou naději poskytne. (Česká televize)
(více)Recenze (187)
Mohlo to byť oveľa lepšie... Škoda. ()
Kafka je moc těžký na zfilmování a ačkoliv se to ani v tomto filmu ne úplně podařilo, já jsem byl mile překvapen. Zvláštně, tak trochu ojediněle natočený film a i když mně chvílemi některé z hereckých výkonů začaly připomínat TV Nova (respektive úroveň vystupujících na jejích estrádách) a občas to působilo toporně, tak to udrželo moji pozornost až do konce. Slušné herecké výkony, velice se mně líbilo, jakým způsobem ztvárnil strýce Jiří Lábus - ani nevím proč, ale kdykoliv se objevil na scéně, tak mě z něj mrazilo. Spokojenost: 77%. ()
I když jinak mám tvorbu Vladimíra Michálka vcelku rád, tenhle film jsem asi nepochopil... nebo co... ()
Nezvěstného jsem nečetl, takže nemám srovnání, ale atmosféra je přesně taková jako u Kafky má být, takže super! ()
Nejsou to jen tak nějaké tři hvězdičky. Jsou to TŘI HVĚZDIČKY. A to už něco znamená. ()
..o strastech a spletitých cestách Nové doby, v nové době 90.let v česku.... pamatuji si ten pocit v mozku, kdy jako děcko, jsem očekával nový český megafilm s Lábusem a Dejdarem, jak jsem je doposavaď neznal, protože už to nebyl Rumburak a parodér Mrazíka.... každá postava je jak z Batmana.. a na koncertu jsem si vyřval hlas u "pápápá" ()
I když z Kafky jen určitá inspirace, duch Kafky v tom byl. Umělé a odlidštěné prostředí, ve kterém se člověk stává obětí vnějších okolností. Je mu svěřen úkol, aniž by byla šance ho řádně splnit. Ztracenost Karla Rossmanna odpovídá ztracenosti dnešních mladých lidí - okolí ho táhne ke dnu, chce nahoru, nahoře je poklop, když už leze ven, někdo ho kopne dolů a poklop zatáhne. A přitom to ve výsledku nepůsobilo depresivně, naděje prosvítala. Považuji ten film za Gesamtkunstwerk ve smyslu jedinečnosti - dílo má rozpoznatelnost (Wiedererkennungswert), ať už jde o hudbu, výtvarnou stránku, hlavní představitele. ()