Dunkerk

Převeliká očekávání…byla naplněna! Dunkirk předvádí válečné peklo trochu jinak. Ale výborně. S výjimkou pilotů, kteří se snaží sestřelit každého nepřátelského letouna dřív, než shodí další smrtící bomby, nejde o válčení v pravém slova smyslu…to, co zoufale prchající angličtí vojáci svádí, je boj o holý život. A je jedno, zda zrovna utíkají z obklíčeného města, stojí (jateční) fronty na pláži, marně se snaží ve vodě připlavat k pevnému, nepotápějícímu se a hořícím olejem neobklopeného bodu či se tlačí ve stísněných lodích. Ty jsou zde maximálně symbolické; představují svobodu, přežití, na druhé straně ale také uvěznění a smrt. A zdejší výtky na odosobnění? Se mnou to po emocionální stránce házelo pořádně. A nemusel jsem toho o hlavních hrdinech moc vědět (no dobře, uznávám, o Murphyho postavě bych snesl kapánek víc informací). A dojemný konec…či vlastně začátek? U žádného z 8 mnou viděných Nolanových filmů jsem s hodnocením neklesl pod 4*, ale teprve potřetí to bude plná palba. Snad i to vypovídá něco o kvalitě tohoto snímku. (01.01.2018)

Nolan mě zase dostal. Dunkerk není jen další obyčejný válečný film, pro mě naprosto geniálně promyšlené dílo. Nolan na to vůbec nejde přes postavy, o žádné se nedozvíme prakticky nic a vážně jsem byla velice překvapená, jak moc může tento přístup fungovat, jenže on to prostě dokázal. Nolan to neskutečné do diváka šije od první minuty a nedá mu vydechnout ani na minutu. Celý film se odehrává ve třech příběhových liniích a ten moment, ten MOMENT, kdy se protnou, bylo pro mě to WOW, které mě posadilo na zadek, a já si znovu uvědomila Nolanovu genialitu. Dunkerk je navíc ten film, který v divákovi roste, dva dny od zhlédnutí a já si stále uvědomuji další a další věcí ukryté ve filmu. Vím, že tento film uvidím v kině minimálně ještě jednou a už teď se nemůžu dočkat. (26.07.2017)

Nolan je zkrátka jediný režisér se na světě, který si může vybrat na svůj příští film naprosto cokoliv za libovolnou hromadu peněz a každého to zkrátka bude zajímat. Je velmi důležité si uvědomit jak moc je námět komorní a jak odlišně ho Nolan natočil. Nevidíme v něm jediného Němce a jedinou hmatatelnou hrozbou jsou neidifikovatelné letouny, které sem tam pokropí pláž plnou spojenců bez funkční defenzívy. Zároveň je třeba dodat, že Dunkirk rozhodně není o herectví. Samozřejmě je film plný známých a kvalitních herců (hodně mě potěšil můj oblíbenec James D'Arcy), ale třeba Tom Hardy je až do famózního konce celý v obličeji vidět jednou na pár sekund (scéna z traileru) a dál už Chrisovi musíme věřit, pokud nemáme vyloženě ostříží zrak, že vypouklé, děsivé a nekompromisní oči známé z Dark Knight rises opravdu patří Hardymu...a takový Kenneth Branagh taky moc šancí nedostane. Dunkirk je jedna velká přehlídka naprosto úžasného audiovizuálu s neuvěřitelně bombastickou kamerou Hoyte Van Hoytemy (kdo povzdychával nad roztřesenou kamerou ze Spectre, tak tady bude slintat blahem), která hlavně v letadlových sekvencích dokáže pořádně zamotat hlavu a myslím si, že minimálně tady je ten zlatej plešoun sakra jistej. A když jsme u toho, tak nemůžu opomenout formát, který Chris Nolan zkrátka miluje a jako jeden z mála na něj nedá dopustit a to všude vyzdvihovaný 70mm film, který je navíc díky nejmodernější technologii a IMAX kamerám v Imaxovém sálu roztažen po většinu stopáže na plnou velikost plátna a je to ohromující zážitek. Sice by dle mého měl i digitál být roztažen na takovou velikost, aby dávalo větší smysl si za takový luxus připlácet, ale zkrátka se od Nolanova tři roky starého Interstellaru až na pár výjimkových scén několika filmů tak nestalo. Abych to tedy shrnul, tak Dunkerk je tedy skutečně dílo od mistra v oboru, které ale jen stěží uspokojí pravidelné konzumenty blockbusterů po stránce epičnosti, jelikož kombinuje krásné záběry s jako vždy líbivě korespondující hudbou Hanse Zimmera, která tentokrát postrádá nějaký výraznější motiv, není však o nic méně strhující ve vygradovaných momentech a je s celým filmem v až nebezpečné korespondenci. Nejlepší režisér současnosti si jednoduše vyhrál s komorností námětu a zbytečně nepřidával moneyshoty, které dělají z blockbusterů blockbustery. Dostáváme tedy malý film za více než sto mega, ovšem hravě překonávající kdejaké megafláky sázející na žánrovou jistotu. Napoprvé nadšený nejsem, jelikož to úplně najednou vstřebat nejde, ale velice spokojený ano...9/10 PS : Absolutně nemůžu pochopit Nolana, jak vůbec mohl zapnout kamery bez Michaela Cainea (Ale alespoň něco přecijen). Viděno v kině 2x. (20.07.2017)

Pomo, ty jsi to prostě jenom nepochopil. Tohle není „nefukčne zostrihané“, ale naopak geniální tvůrčí záměr Nolana. To, jak v tomhle filmu pracuje s časem, jak vypráví tři dějové linie skrze různá časová rozpětí a pak je s chirurgickou přesností mistra hodináře slepuje a na konci nechá protnout, aby tak dosáhl katarzního účinku, to je zkrátka obdivuhodné. Brilantní scenáristická práce. Navíc tenhle film má tak vysoké produkční hodnoty, že bych ho neváhal přirovnat k válečným epikám Davida Leana. Holt, kdo umí, ten umí. O tomhle filmu se v budoucnu budou psát rozsáhle slohové práce na filmových školách a filmoví teoretici ho budou rozebírat do aleluja. Oscary už teď jisté. (24.07.2017)

Skutečné křižníky, záchranné čluny, přesně zrekonstruovaná letadla a jedno důležité molo. Též věrně postavené pro autentické potřeby filmu. S nějakou CGI animací si Nolan příliš netyká, snaží se maximálně využívat klasické filmařské postupy a jeho film tak opět vypadá neuvěřitelně reálně. Je radost sledovat, jak Chris za dunění hudby Hanse Zimmera a hřmění padajících bomb - všechno dokonale rozbije na kusy, přičemž poutá příběhem silnějším, než silnice... (05.12.2019)