Nosferatu, symfonie hrůzy
Nosferatu, eine Symphonie des Grauens
Upír Nosferatu
Nosferatu
VOD (1)
Obsahy(1)
Mladý úředník realitní kanceláře Hutter (Gustav von Wangenheim) je vyslán do karpatských hor k hraběti Orlokovi (Max Schreck), aby s ním uzavřel smlouvu o koupi nemovitosti. Po strastiplné cestě jej uvítá hrabě na svém hradu. S příchodem první noci však Hutter zjišťuje krutou pravdu, hrabě Orlok je totiž upír. Friedrichu Wilhelmu Murnauovi se nepodařilo získat práva na zfilmování románu Brama Stokera "Dracula" a tak pozměnil jména osob a dějiště příběhu zasadil do fiktivního městečka Wismar. Zajímavostí také je, že Murnau natáčel scény z Orlokova hradu na slovenském Oravském zámku. (caligari)
(více)Recenze (564)
Myslím si, že lepším filmom ako je tento, horory s upírskou tématikou ani odštartovať nemohli. Aj po 90tich rokoch tam boli scény s desivým podtónom. ()
Murnauův Upír Nosferatu,jeden z nejvýznamnějších filmů němé éry,porušil nepsané zákony německého filmového expresionismu.Murnau totiž opustil ateliéry a vydal se natáčet exteriéry do tehdejšího Československa,okolí Oravského hradu.Představitel upíra Max Schreck(hrabě Orlock) byl patrně nejbizarnější představitel upíra filmových dějin,především díky protáhlému tvaru jeho lebky,dlouhým nehtům a dvěma dlouhými zuby, posazenými nezvykle vepředu na čelisti.Kamera Fritze Arna Wagnera vyvolává pocit nadpřirozenosti během některých scén jednoduchým trikem-záběr natáčel zpomaleně a to způsobilo,že při promítání normální rychlostí se postavy hýbaly nepřirozeně rychle.Působivost ještě víc umocňovalo,když se místo postavy hraběte Orlocka objevil jen jeho stín.Film je vlastně první filmovou adaptací slavného románu Brama Stokera DRACULA,protože si ale studia buď zapomněla nebo se jim nepodařilo sehnat autorská práva od vdovy po Stokerovi,byly tvůrci donuceni změnit jména postav a míst. Vdova filmaře zažalovala a anglický soud přikázal zničení všech filmových kopií.Bohudík tento rozsudek nemohl být v Německu vymáhán a jen kvůli tomu můžme být vděčni,že se nám dnes po 80 letech od svého vzniku tento klenot dostane do rukou. ()
Předně musím říct, že vidět Upíra Nosferatu v brněnské Scale s naprosto úžasným hudebním doprovodem Ensemble Marijan byl velký zážitek a závidím Brňákům, že u nich studentský projekt kinẽma musica vznikl a že se mu daří. Co se filmu týče, jistě, je to z dnešního pohledu spíše zábavný snímek, obzvlášť pokud jde třeba o herectví Gustava Von Wangenheima, nicméně má i momenty, ve kterých jde veškerá legrace stranou. Tak třeba Orlokovo vyvražďování lodní posádky, to je přímo ukázkový horor, a závěr se stínem sápajícím se po dveřích a chvíli nato i po srdci krásné Ellen zrovna tak. ()
V roku 1922, sa nemecký filmár a režisér Friedrich Wilhelm Murnau rozhodol, že natočí filmovú adaptáciu slávneho románu "Dracula", ktorý v roku 1897 napísal írsky spisovateľ Bram Stoker. Aj keď nezískal autorské práva na toto literárne dielo, podarilo sa mu vyprodukovať absolútnu horrorovú klasiku, ktorú pozná každý obdivovateľ tohto filmového žánru. Pán Murnau natočil legendárny, kultový, jedinečný snímok "Nosferatu, eine Symphonie des Grauens" (Nosferatu, symfónia hrôzy). Čiernobiely, nemý titul, ktorý ešte aj teraz takmer po sto rokoch od svojho vzniku desí a fascinuje horrorových gurmánov. To čo predviedol Max Schreck v hlavnej úlohe je vskutku dychberúca vampírska sympfónia hrôzy. ***** ()
Maxe Schrecka bych za souseda nechtěl. Ačkoliv uběhlo už skoro 90 let od natočení Nosferata, pořád jsem měl víc nahnáno, než při současných hororech. Den poté jsem si pustil Herzogův remake, který už bohužel tolik nezaujal. ()
Nenalézám pro takovéto fenomenální dílo dost výstižná slova... oněměla jsem naprostým úžasem. ()
Mé hodnocení se váže na verzi od Diamond Entertainment z roku 2002. /Bez filtrů, pouze v černobílé barvě. Nepříliš dobrá obrazová kvalita (jas). Mezitititulky jsou anglické. Orlok byl nahrazen Draculou. Nejprve doprovázejí varhany, zhruba od poloviny pak orchestrální hudba. Ani jedna z částí však nebyla skládána přímo pro Muranauův film./ ()
môj najobľúbenejší nemý film.Na toto nemám slov.proste nádhera a klasika nad klasiku. ()
75% - Upřímně řečeno, tak vysoké hodnocení dávám pouze za význam tohoto filmu v dějinách kinematografie. Co se týče mého zážitku, taková sláva to není... Filmu se nedařilo udržovat mě v napětí, což je u tohoto žánru asi zásadní problém. Příčinu mé slabé emocionální odezvy vidím především v nesmyslném zacházení s jinak dobrým hudebním materiálem. Uprostřed filmu jsem měl pocit, že hudba, jež dohrála do konce byla puštěna znovu od začátku gramodesky, bez ohledu na děj... Rád bych mluvil o něčem jiném, než o hudbě, ale u horroru hraje hudba příliš zásadní roli na to, abych mohl spekulovat o tom, jaké by to bylo, kdyby bylo více Maxe Schrecka, a méně přehrávaných výlevů Harkerovy ženy. Kde mám obavy, že to hudba zazdila, nemohu dále pokračovat podmiňovacím způsobem. ()
Plakáty a fotky tohoto filmu mi připadají děsivější než film sám. Ovšem jeho atmosféra je mistrovsky vyvedená díky skvělému Maxi Schreckovi, dokonalým hrám se stínem, podhledům a jiným kouskům kameramana. Mezititulky jsou mrazivé, ale místy dost vtipné. I ostatní herci jsou výborní. Hutter je fakt HRDINA. Taky oceňuji výběr exteriérů. ()
Murnau + DG 307... Vrchol LFŠ 2005 ? ()
Popravdě, dneska to už asi nikoho příliš neosloví, ale furt se na to dá obdivně koukat a ze ten přínos si to 4* zaslouží. BTW zrovna u tohoto filmu mi ten zvuk fakt hodně chyběl a díky jeho absenci se po nějakém čase stává neuuuuunoooosněěěěěěě nuuuuudnýýýýýýýýým.... ()
Další němá éra a další zklamání. Dobrá tedy, dám šanci ještě Kidovi a potom se do toho nebudu šťourat a nechám to být! Asi tomu nerozumím, asi nejsem takový filmový labužník a asi nejsem tak trpělivý, abych vydržel hodinu a půl u pár zvuků sledovat "prázdnou" obrazovku. První půlhodinku jsem se i bál, prožíval to, ale potom mně přepadla nuda a odešla až s nápisem "KONEC". Na tu dobu vzniku je to briliant, ale na dnešní dobu obyčejnej šutr od Bečvy. ()
Klasický filmový horor předkládá divákovi šerosvitný příběh z pera B.Stokera, byť Murnau nezískal práva na knihu, a tak musel pozměnit jména i lokace. V roce 1925 měly být všechny kopie filmu zničeny, jelikož vdova po Stokerovi podala na filmaře žalobu a soud vyhrála. Jak se zdá, některé kopie krutému osudu unikly... Atmosferický příběh plný šílených postav, stromů, neklidně se klátících ve větru, temných stínů, tajemných mraků, transylvánských hor se zříceninou hradu a krys roznášejících mor všude, kam Nosferatu vkročí. Paralelní děj, kukátkové záběry a dopisy, zápisky, knihy, listiny. Zatímco šílený majitel realitní kanceláře chytá ve vězení mouchy a čeká na Mistra, pavouk nad ním hbitě omotává svoji oběť. A vědci? Ti pozorují masožravou rostlinu a polypa, kteří jim připomínají upíra... Ač jsem viděl film několikrát, teprve nyní jsem si všiml podrobněji scény: lékaři s pomocníky se sklánějí nad mrtvým kapitánem a současně zkoumají lodní deník. V jistých momentech kopírují známý obraz Anatomie dr. Tulpa od Rembrandta. Rozličných symbolů lze ve filmu najít více, mě osobně potěšilo, že i po několikerém zhlédnutí je stále co objevovat. Mé první setkání s králem upírů se odehrálo kdysi...v kině. Ale musím uznat, že působivý je i na menším ,,plátně". Fascinující. ()
Po 80 letech už film ztratil jakékoliv náznaky napětí. I přesto jde o zajímavou podívanou. ()
I po 97 letech má Upír Nosferatu úžasnou atmosféru, vskutku až hororovou, čemuž napomáhá nejen zdařilá hudba, ale též skvělá práce maskérů. Potěšit musí rovněž záběry na Vysoké Tatry (často Slavkovský štít), Oravský hrad či předtitulkový pohled na Starý hrad nad Váhem. ()
Nosferatu je dědečkem všech hororů a v té době to muselo být asi něco neuvěřitelného. U mě to bylo tak, že jsem se asi v půlce začal trochu nudit, až ke konci to bylo zase trochu zajimavý, ale né tak, abych mohl říct, že i přes svůj věk si film zaslouží vysoké hodnocení. Přidávám jednu hvězdu za to, co před devadesáti lety dokázali udělat. No už mám asi moc přehnané nároky na dobrý film, ale přece nebudu film hnát do nebeských výšin jen kvůli tomu, že ve svém žánru byl mezi prvními ne? ()
Jeden ze základních kamenů kinematografie, klenot německého expresionismu a "otec zakladatel" žánru. Jedinečný kousek, který by neměl vynechat žádný opravdový fanoušek filmu a raději by se mu měli vyhnout mentální embrya typu David1988. Ty se hochu raději dívej na četníky, u toho asi neusneš ()
Poznámka k olomoucké projekci Nosferatu v rámci Projektu 100 2009 – 24. 2. 2009: Viděl jsem dvakrát shodnou verzi filmu s hudebním doprovodem J. S. Bacha, takže jsem byl zvědavý na odlišný přístup – elektrickou kytaru hudebníka kapely Priessnitz – Petra Kružíka, od které jsem si sliboval především specifickou úroveň expresivnosti. Celý problém byl v tom, že hudba nepodtrhovala obrazy, ale strhávala pozornost na sebe. Tempo doprovodu bylo po většinu filmu neslučitelné s tempem filmu – až na povedenou část, kdy Nosferatu připlouvá na lodi a gradující kytara vzbuzovala silnou emocionální odezvu, kterou navíc dokázala udržel po celou dobu až do okamžiku příjezdu. Po zbytek filmu jaksi nedocházelo ke kontrapunktu obrazu a zvuku, ale celé představení budilo dojem, že sledujeme němý film, a do toho shodou okolností prosakuje zajímavá hudba. Navíc byl film na začátku hudebně zbytečně „přepálen“ a pak to vypadalo, že hudebník dalších dvacet minut ladí kytaru, aby nevyšel z tempa a silný úvod pak vyšel trochu naprázdno. Je to škoda – němé filmy s hudebním doprovodem jsou u nás poměrně vzácným zážitkem a například podobné klavírní doprovody Filipa Topola byly k promítaným obrazům citlivější. ()
Související novinky
Remake Nosferatu vznikne v Praze
Režisér Seveřana nebo Majáku Robert Eggers plánuje svůj příští film natočit v Praze. Potvrdil to v nedávném rozhovoru, ze kterého vyšlo najevo, že už zde nějakou dobu dokonce pobývá a pomalu se… (více)
Anya Taylor-Joy v dalším hororu
Herečka Anya Taylor-Joy (Dámský gambit) si velmi oblíbila spolupráci s režisérem Robertem Eggersem. Do Hollywoodu ostatně prorazila díky filmu Čarodějnice, teď se ale objeví i v jeho vikingské… (více)
Od Čarodějnice k Nosferatu
Robert Eggers si vybojoval režijní ostruhy Čarodějnicí a teď konečně oznámil svůj další film. Bude jím remake hororové klasiky Upír Nosferatu, která v roce 1922 nakopla upíří subžánr a představila… (více)
Festival Das Filmfest chystá filmové hody
Historicky první zpracování Stokerova Draculy, jeden z nejstarších evropských zvukových filmů, snímek oscarového Michaela Hanekeho, nejnovější film z dílny kultovního Fatiha Akina Šrám či vizuálně… (více)
Filmů s Drákulou v ústřední roli vzniklo dohromady přes 160. Ten dost možná nejlepší z nich přitom ani nesměl Drákulovo jméno použít. Friedrich Wilhem Murneau na adaptování Drákuly od Brama Stokera totiž nezvládl získat práva a tak musel změnit jména postav a lokací. Výsledný Upír Nosferatu se ovšem ve finále pořád příliš podobal Stokerovu Drákulovik, Stokerova vdova následně vyhrála soud a v roce 1925 tak měli být všechny kopie filmu zničeni. To se ovšem nakonec nestalo, protože kopií již tehdy existovalo příliš a díky tomu je možné se i po 100 letech radovat z jednoho z nejvýraznějších zástupců německého filmového expresionismu a především skutečně dost možná nejlepší adaptace příběhu o Drákulovi jako takového. Od premiéry sice uběhlo 100 let, atmosféra Upíra Nosferatu ovšem zůstává nesmrtelná. A to i přes fakt, že od doby němého filmu uběhl výrazný čas a především nároky dnešního hororového publika by nemohli být odlišnější. Upír Nosferatu je ovšem z dnešního pohledu nejen jeden z nejdůležitějších zástupců éry německého expresionismu, ale i právě zmíněné němé éry. Už i díky ikonickému výjevu, kdy se titulní upír vynořuje skrze stín a i skrze strhující ztvárnění Orloka Maxem Schreckem. Do úvahy musí být totiž zahrnut fakt, že nástup zvukového filmu přichází až v roce 1927 a herectví v němém filmu tak bylo sice v jednom ohledu možná snazší, v druhém ohledu ovšem též o poznání náročnější. Vše se muselo více zvládat přes emoce ve výrazech a Schreck dokázal i pod maskou dodat téhle verzi Drákuly něco jako duši. A děs šel z titulního upíra i díky právě jeho podání. Příběh Drákuly je možná po všech těch variacích tak trochu ohraný a z dnešního pohledu už nepůsobí dvakrát lákavě (chystaná předělávka Nosferatu v režii Roberta Eggerse si ovšem nejspíš svou existenci opodstatnit stejně dokáže), právě v Upírovi Nosferatu ovšem i přes tehdejší limity němého filmu dokázal Murneau odvyprávět stejně strhující příběh, jako Stokerova předloha. Atmosféra poté skutečně funguje i století po premiéře a to i přesto, že nejspíš nesplňuje nároky děsivosti pro dnešního průměrného hororového diváka. S odstupem času se ovšem musí Upír Nosferatu oceňovat ze zcela jiné stránky. Pro jeho neskutečně výtvarné kouzlo, kreativními záběry a především právě zmíněnou atmosférou. Přitom všem dokáže Upír Nosferatu u diváka vzbudit emoce, ať už různými vizuálními výjevy či právě schopnosti převést Stokerův příběh do tak působivé podoby. Právě k německému expresionismu, který se vyznačoval zobrazováním vhledu do duše člověka i depresivními výjevy Upír Nosferatu seděl ideálně . Oproti typickému natáčení v interiérech se Upír Nosferatu rozjelo natáčení ve výpravných exteriérech (točilo se nejen v Německu, ale i na Slovensku), onen pocit nepříjemnosti a a podivných výjevů spojených i s odpudivou titulní postavou ovšem německému expresionismu zcela odpovídá a není se čemu divit, že společně s Kabinetem doktora Caligariho a Metropolis jde zřejmě o nejvýraznějšího zástupce právě německého filmového expresionismu. Díky oné působivé atmosféře a kouzelným (i mrazivým) obrazům dokáže Upír Nosferatu z dnešního pohledu působit jako film, o kterém se už tehdy muselo diskutovat jako o filmu, který ještě dlouho zůstane v povědomí a bude jednou výrazně uznáván i přes nezastavitelný vývoj doby. Nastavil jistá klišé pro upírské filmy, částečně dokázala reagovat na válku, nějak pracovat s tématem možného konce světa a především být čirou ukázkou filmařského umění, především v oblasti tehdejších možností. I díky tomu se na něm zub času nepodepsal tak brutálně a dodnes to velké kouzlo prostě má. Nároky na horory se pochopitelně od roku 1922 razantně změnili a pro spousty lidí může být zásadní problém už fakt, že jde oficiálně film starý přes 100 let, v rámci atmosféry jich ovšem Upír Nosferatu dodnes většinu (dost možná i víc než většinu) strčí do kapsy. Upír Nosferatu je navíc bezpochyby jedním z otců zakladatelů hororového žánru, na kterého se nadále sem tam občas odkazuje. Naprosto zaslouženě! () (méně) (více)