Byli jsme to my?

Velmi zajímavý snímek nedoceněného režiséra Antonína Máši, který natočil několik pozoruhodných filmů. Stěžejním tématem filmu je dilema, zda se plně věnovat umění bez ohledu na těžkosti, které toto rozhodnutí přináší, nebo se vydat jednodušší ale výnosnější cestou komerce. Toto vztahové drama se odehrává ve zdánlivém bezčasí poloviny 80. let, kdy z většiny protagonistů vyprchaly již všechny naděje na pozitvní společenské změny a jen zmínka o nich chutná jako těšínské jablíčko. Vysoká kvalita filmu je umocněna výbornými hereckými výkony většiny zúčastněných. Plně doporučuji všem současným hercům i široké veřejnosti. (18.01.2015)

Tak dnes viděno s odstupem mnoha let a musím zvýšit hodnocení ! Velmi zvláštní záležitost. V rámci divadelní zkoušky režisér na postavách rozebírá charaktery (ty skutečné) jednotlivých herců. Film tvrdě napadá některé herce a jejich postoje v osmdesátých létech. Ačkoliv jsem divadelní předlohu neznal, díky jisté statičnosti mi zvláště závěr připadal jak zfilmovaná divadelní hra i tak. Každopádně úžasný zážitek ! * * * * (29.10.2014)

Výborný "polistopadový" film, natočený po listopadu, zobrazující dobu před a také zákoutí divadelní branže...oddanost i rezignaci (Bohdalka výborná) a také deroucí se kapitalismus, který pomocí "známých" lidi připravuje celý národ, podobně, jak to dělali ti před nimi. Máša dokázal skvěle nastavit zrcadlo doby, když tedy mohl. (16.08.2013)

Jeden z největších výkonů Leoše Suchařípy ve filmu , který vznikl hned po Listopadu a snaží se reflektovat život v socialistické společnosti, vztahy mezi lidmi. Ukazuje k jakému cynismu vede kličkování a snaha mít se co nejlépe, byť třeba i na úkor ostatních. Čím více se vzdalujeme téhle době, tím více zapomínáme na tyhle vzorce chování a tím obtížnější (jak se zdá) je natočit film, který by tak věrně zachytil atmosféru doby. Evald Schorm by se jistě neurazil. (11.01.2010)

Další z neprávem opomíjených děl české kinematografie (Masseba, V žáru královské lásky, Jen pro rodinné záležitosti, Vracenky), které vznikly buď na přelomu anebo krátce po pádu minulého režimu, jehož nahradil současný, po mnoha stránkách stejně, ne-li více prohnilejší kapitalistický režim. Máša v tomto filmu nemilosrdně nastavuje zrcadlo malému českému člověku prostřednictvím české herecké šmíry, ochotné se prostituovat v jakémkoli systému a snažící se své pokleslé jednání vysvětlit, že jsou stejní jako národ sám, proto jsou tak oblíbení. Ale jak prokazuje postava v tentokrát umírněně faunovském podání Leoše Suchařípy, jsou zde i tací, kteří jsou ochotni žít čestně a dělat svou práci poctivě i za cenu opovržení. Jeho nejvýraznějším protikladem budiž populární herecký vychytrálek zahraný ve skutečnosti charakterním Petrem Čepkem, který své slávě podřídil téměř vše. Antonín Máša, jak prohlásila Táňa Fischerová, byl tvůrcem, který nikdy neměl úspěch. Po procitnutí ze stalinistického mládí se stal skeptickou personou, jehož názory nikdy establishmentu nevoněly. Stejně jako se normalizátorům znelíbil svým Odhalením a scénářem k Schormově Každý den odvahu, narazil i tímto svým bohužel již posledním snímkem, který natvrdo odhalil, kdo jsou ve skutečnosti hrdinové tzv. sametové revoluce. Křiváci, ignoranti, prospěcháři, alkoholici, sexisti, trapní ubožáci, mezi nimiž je nezkorumpovaných a mravních jako šafránu. Lidé, ochotní se přizpůsobit diktátu rudé buržoazie i diktátu peněz. Je nepochybné, že Máša svými filmy tolik nezaujal i kvůli svému poněkud mdlému filmařskému stylu. Jistě, není to filmař s velkým F jako jeho generační souputníci Chytilová a Němec, jeho sklon k často akademicky plochým dialogům lze registrovat i zde (v podstatě se ho vyvaroval pouze v kafkovské hříčce Hotel pro cizince). Ale síla jeho autorské výpovědi i dlouhá řada výborných herců (vedle zmíněných dále hrají hvězdy typu Bohdalové, Jandáka, Brodské a Vetchého) činí z tohoto zapadlého a nikdy pořádně reprízovaného snímku významný příspěvek české kinematografie posledních 20 let. (09.08.2010)