Byli jsme to my?

Nesmírně sarkastická a vzhledem k době šmahem odmítnutá výpověď, která není důležitá jen formálně (Máša zde filmařsky rozhodně není stařec nad hrobem), ale hlavně svým morálním apelem od člověka, co si to může dovolit jako málokterý. Velice si vážím pana režiséra, že se odhodlal takhle rázně dát najevo svůj názor. Souhlasím s ním a odmítám zároveň nařčení, že se jedná o film urážející herecké řemeslo. Je jen pro toho, kdo se jednostranně dívá. (15.09.2010)

Vida, i divadelní prostředí má svůj Trhák! Jen méně roztančený, zato více kousavý... ,,Ta scéna takhle vypadat nebude pane režisére. Uklízečky říkají, že to prostě stavět nebudou." Výborný Suchařípa v roli režiséra, který divadlo skutečně miluje, myslí to s ním poctivě a chce inscenovat velké věci, jenomže veškeré složky - od líných techniků až k egoistickým hercům - mu neustále házejí klacky pod nohy. I přes nepříjemnou naivitu některých dialogů (hlavně ty, v nichž figuruje Ondřej Vetchý, mladý technik-idealista, jehož snem je objíždět zemi ve stanu a hrát divadlo pro chudé) jde o velmi věrné zachycení divadelního zákulisí. A je tomu tak dodnes, což bohužel ze své praxe mohu potvrdit. Když jsme si tento film pouštěli jako inspirační zdroj k jisté inscenaci, polovina herců to vzdala už před začátkem s tím, že mají zrovna jiné povinnosti, a další dva odešli před koncem, protože spěchali na dabing... (29.12.2015)

,,Vždycky se najde tolik neumětlů, kariéristů a krys, kteří čekají na příležitost, aby je zničili. Nenávidím nás!" Už před zhlédnutím filmu mě zde zaujal v diskuzi komentář, že tenhle film je moc pravdivý na to, aby ho lidi měli rádi. Hlavním tématem filmu je umělecká a kulturní krize v období normalizaci, projevující se v osudu i vnitřní atmosféře divadla. O tři roky starší Smoljakova Nejistá sezóna se nesla ve znamení lehce tragikomické reflexi cenzury za dob socialismu, zde jsme již svědkem vážné kritiky a mravního úpadku téže doby. Jako podobenství své doby se silným nadčasovým rámcem i do současnosti (např. otázkou dělání "umění", resp. velké části své kulturní činnosti jenom pro finanční zisk) a film s výrazným přínosem pro diváka to funguje dobře. Leoše Suchařípu mám jako herce spojeného spíše se žánrem komedie, nicméně spojení jeho projevu s komorním dramatem působilo zde zajímavě. Svou roli zvládl obdivuhodně, byť poslouchat jeho zvláštní hlas téměř nepřetržitě v takovém poměrně depresivním filmu dá zabrat. Svým zpracováním rozhodně nepůjde o snímek pro každého diváka, hodně vlečící se tempo a hluchá místa ztrácejí i navzdory zajímavému tématu na atraktivitě. (70%) (21.06.2018)

Další z neprávem opomíjených děl české kinematografie (Masseba, V žáru královské lásky, Jen pro rodinné záležitosti, Vracenky), které vznikly buď na přelomu anebo krátce po pádu minulého režimu, jehož nahradil současný, po mnoha stránkách stejně, ne-li více prohnilejší kapitalistický režim. Máša v tomto filmu nemilosrdně nastavuje zrcadlo malému českému člověku prostřednictvím české herecké šmíry, ochotné se prostituovat v jakémkoli systému a snažící se své pokleslé jednání vysvětlit, že jsou stejní jako národ sám, proto jsou tak oblíbení. Ale jak prokazuje postava v tentokrát umírněně faunovském podání Leoše Suchařípy, jsou zde i tací, kteří jsou ochotni žít čestně a dělat svou práci poctivě i za cenu opovržení. Jeho nejvýraznějším protikladem budiž populární herecký vychytrálek zahraný ve skutečnosti charakterním Petrem Čepkem, který své slávě podřídil téměř vše. Antonín Máša, jak prohlásila Táňa Fischerová, byl tvůrcem, který nikdy neměl úspěch. Po procitnutí ze stalinistického mládí se stal skeptickou personou, jehož názory nikdy establishmentu nevoněly. Stejně jako se normalizátorům znelíbil svým Odhalením a scénářem k Schormově Každý den odvahu, narazil i tímto svým bohužel již posledním snímkem, který natvrdo odhalil, kdo jsou ve skutečnosti hrdinové tzv. sametové revoluce. Křiváci, ignoranti, prospěcháři, alkoholici, sexisti, trapní ubožáci, mezi nimiž je nezkorumpovaných a mravních jako šafránu. Lidé, ochotní se přizpůsobit diktátu rudé buržoazie i diktátu peněz. Je nepochybné, že Máša svými filmy tolik nezaujal i kvůli svému poněkud mdlému filmařskému stylu. Jistě, není to filmař s velkým F jako jeho generační souputníci Chytilová a Němec, jeho sklon k často akademicky plochým dialogům lze registrovat i zde (v podstatě se ho vyvaroval pouze v kafkovské hříčce Hotel pro cizince). Ale síla jeho autorské výpovědi i dlouhá řada výborných herců (vedle zmíněných dále hrají hvězdy typu Bohdalové, Jandáka, Brodské a Vetchého) činí z tohoto zapadlého a nikdy pořádně reprízovaného snímku významný příspěvek české kinematografie posledních 20 let. (09.08.2010)

Nadávání cestujícím z tramvaje. Herci nejdřív podvedou cestující a pak jim ještě sprostě vynadají. Ale to nestačí, nafoukanost pokračuje: „Ať žijí herci, ať žijí herci!!“ Vetchému a Kratinovi to šlo krásně. Ale má to jeden nedostatek. Vychovali pouze malou část Pražanů. Měli s touto scénkou jezdit pravidelně a na furt. Dělat kašpary a podvádět cestující profesionálně. Plat by dostávali od Pražského dopravního podniku. Turné by poté pokračovalo v dalších českých městech. (28.12.2020)