Kdo se bojí Virginie Woolfové?

„Dostáváš ze mě to nejlepší, lásko“. Přes pár „zcela nevinných společensko-konverzačních her na rozehřátí“ v podobě „vojeď hostitelku, pokoř hostitele, nachytej (své) hosty...“ se nakonec dostáváme k té nejdůležitější, (která se ostatně po celou dobu vznáší ve vzduchu) a to sice „(náš) život (existence) resp. soužití“. I přes nespornou (do očí bijící) kvalitu, kdy i „slepý“ musí chtě nechtě zaznamenat fakt, že ústřední duo E. Taylor-R. Burton hraje jako o život (kdy se navíc člověk neubrání myšlenkám, kolik si toho „vypůjčili“ ze soukromého života) a bezbřehou nápaditost hraničící (téměř) s genialitou (prosím nebrat jako lacinou frázi) kameramana H. Wexlera, nedokážu zcela vypudit myšlenku resp. holý fakt, že tomuhle by mnohem více slušela divadelní prkna. Přičemž, že bych si to (rád) (do)přál se stejnou úsřední sestavou (čtyřlístkem), je snad zbytečné dodávat. p.s. byť toto téma bylo bezesporu nejvíce aktuální v době svého vzniku (kdy muselo nutně (v řadách američanů) působit jako rozbuška, neboť se jedná o „rozcupování jejich snu v přímém přenosu“), o nadčasovosti a stálé aktualitě daného tématu netřeba pochybovat, neboť přesah v podobě existenciálního rozměru mezilidských vztahů je stále aktuální. Nebo vy nemáte ten pocit? 80% (27.09.2012)

Tolik krutosti a tolik bolestivého sarkazmu - snad až příliš mnoho. V duelu dvou individualit vítězí fantastický Burton nad lehce ukřičeně přehrávající Liz na celé čáře. Připadám si provinile za to, že chladně konverzačnímu dramatu vyčítám, že je hlavně v první polovině jen sledem dialogů, ale trvá déle než se k divákovi dostane ta pravá pesimistická nálada. Každý asi potřebujeme svini k tomu, abychom našli lanýže. A z toho je mi pěkně mizerně. (13.07.2007)

„Whatever Love wants!!“ Hluboká noc, dva manželské páry, hodně alkoholu, minimum lokací, nahromaděná frustrace a depresivní cesta do víru totální destrukce. Absurdní drama v domě George a Marthy plné hádek, které však brzy vypadají jako jedny z mnoha a které nabírají na síle hlavně díky dokonalé znalosti slabých míst manžela/ky. Součástí nekonečných dialogů a krutých her se brzy stává i druhý pár intelektuálů, kteří rovněž ztrácí zábrany a odkrývají nejedno tajemství. Výborní herci v úctyhodném debutu Mikea Nicholse, který je pětioscarovou pitvou manželství, která musela být ve své době malým zázrakem. A nejen dnes může od svazku samotného slušně odradit.. (12.03.2013)

Som rád, že môj tisíci komentár vyšiel na tento výnimočný film. Slovné spojenie "herecký koncert" je jeho nadužívaním pomerne sprofanované, ale snáď v žiadnom inom filme nemá také opodstatnenie, ako vo Virginii. Obzvlášť v prípade Liz Taylor, ktorá v ňom dokázala, že nie je iba hollywoodskou star, ale skutočnou herečkou. Nie je pritom dôležité, či mala na úlohu dobrú prípravu zo svojho búrlivého života. Mikeovi Nicholsovi s kameramanom sa podarilo divadelnú hru nasnímať tak, že je z nej plnokrvné filmové dielo. A nenápadná hudba jemne podkreslila explózie emócií na obrazovke. Film som videl už viackrát, takže ma depresívnosť jeho obsahu už tak nezasiahla a uvoľnila miesto vychutnaniu si kvality spracovania. Veľký film, pri ktorom ľutujem, že obľúbených môže byť iba desať. (23.08.2011)

Satira na manželstvo? Ostrosť charakterov schopných zabodnúť do najhlbšieho vnútra? Neľútostná sonda do spustošeného partnerského života? Toto dielo sa nedá nazvať ináč než unikátnou a zároveň bolestivou jazdou po zákutiach ľudskej psychiky sprevádzanou mučivými výčitkami, bezohľadnosťou či samotou. Elizabeth Taylor zožala slávu svojou samoľúbou Kleopatrou, ale postava vnútorne roztrieštenej Marthy ju v mojich očiach vyzdvihla na piedestál absolútnej hereckej dokonalosti. Kde inde by sa mohla táto šialená hra "kto komu viac ublíži" odohrávať, ak nie v jednom rodinnom dome, ktorý sa stáva akýmsi medzníkom pri nazeraní do zatrpknutých pováh a vnáša do ich pochmúrneho života nenávisť? Ani jedna z postáv mi po strhnutí jej rúcha nedovolila vydýchnuť a až sa mi nechcelo veriť, akou rôznorodosťou povahových segmentov oplývame pri neočakávanom predostrení našej duše. Silný filmový zážitok, ktorý sa do mňa zaryl na veľmi, veľmi dlhý čas. (24.04.2011)