Osvícení

Naprosto chápu, proč má King tuhle verzi radši. Nepřekáží mu tu geniální režisér ani bezchybní herci, za hlavní hvězdu je tu tedy on. A jeho příběh. Asi by tomu bylo jinak, kdybych celý film viděla v kuse (podle oficiálního doporučení jsem si ho rozkouskovala natřikrát), ale i přes ne zrovna krátkou stopáž jsem se ani jednou vyloženě nenudila. Jasně, střídaly se lepší momenty s těmi horšími, ale nezpomínejme, že tohle je materiál pro televizi, ne majstrštyk věhlasného umělce. Proto se pokusím vyhnout dalšímu srovnávání. Takže ano, líbilo se mi to, ale...Hmatatelné zlo už není zlo. V knížce to fungovat může (nevím, nečetla jsem), protože jsme odkázáni jen na svou vlastní ochotu představovat si, ale film, pokud chce děsit, by nám neměl cpát hotové obrazy. Teď mluvím především o násilných prostřihách z Jackova subjektivního světa plného duchů do objektivní reality, kde samozřejmě nic není. Ale proč?! Bylo to nutné? Proč nedali naší fantazii trochu volnosti? Abych pravdu řekla, celkově závěr se moc nepovedl (tedy až na vyjímku finálního souboje tatínek vs. maminka), nemám ráda, když jsou postavy, obzvlášť v hororu, hloupé. "Danny, uteč, táta tě chce zabít! - Ok, ale až si nazuju botičky" nebo "Rychle, hotel za chvíli vybouchne! - Hlavně nezapomeň na čepici!" No dobře, trochu jsem si ty situace přibarvila, ale jen pro zdůraznění debility jednání, které mě doháněla k šílenství. Co mě ale dohnalo jinam, přesněji do googlovského vyhledávače, byl mimořádný soundtrack. V Kubrickově šajnění sice byla parádní hudba, navíc mnohem děsivější, ale méně charakteristická. A vidíte, už zas srovnávám... (24.02.2016)

Čistě a věcně, je to na takovém rozmezí mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Všechny 3 části mají v sobě množství velice zajímavých scén, přičemž ale většina z nich není úplně dotažena. I to právě snižuje celou kvalitativní laťku, která zde byla nastavena. Stopáž, která právě nahrává na detailnější a propracovanější zobrazení různých napínavých scén, jakoby nebyla využita v pravém slova smyslu -- a i kvůli tomu se sám divák, kdy už očekává, že bude vystrašen, nakonec ani "nezpotí" z důvodu strachu a zesilujícího napětí. Jistě, je to TV film. A musí se nechat, že ze všech těch různých TV filmů s hororovou tématikou, tato verze "Osvícení" vybočuje a je jasným nadprůměrem. To je naprostý fakt. Nicméně, některé scény se jistě dali dopilovat a v konečném důsledku by vyzněli třebas jinak. To je ale samozřejmě pouhopouhá má hypotéza. Není na místě, srovnávat verzi z roku 1980 a dílo natočené v roce 1997. Režisér Mick Garris, který už natočil spoustu filmů podle předlohy Stephena Kinga, vytvořil z této minisérie dobré dílo a vůbec se nemá, za co stydět -- ba naopak. Steven Weber se role správce zhostil výtečně (jasně není to Jack Nicholson, ale i tak hrál na hranici svých možností), Rebecca De Mornay, jenž je všeobecně známá, zahrála jeho ženu skvěle. Věřil jsem jí ty nervydrásající scény s kroketovou holí. No a v neposlední řadě, nesmím opomenout scény, kdy "Danny" má různé flashbacky z minulosti (kde je možno vidět, že jeho nadpřirozená schopnost byla už i v menším věku) nebo když vytuší nadcházející konání svého otce. Kolem a kolem, jsem se rozhodl pro ***. (07.10.2010)

Hmm. Ťažko sa hodnotí tento film, alebo miniseriál bez toho, aby sa nespomenul majster Krubrick a jeho pôvodná adaptácia. King šiel do filmu asi s myšlienkou: Keď chceš niečo poriadne, musíš si to spraviť sám. Tu si však sám vyskúšal, že útok na diváka je o trochu zložitejší, ako útok na čitateľa. Divák potrebuje na vyvolanie daných emócií trocha viac stimulácií, ako je to u písanej knihy. Z Kingovej "my adaptation by myself" vznikla slabá televízna zlátanina. Zlátanina so síce rozšíreným obsahom, ale to sa pri trojdielnom filme dalo čakať. Tak isto charizma Nicholsona tu úplne chýba. Steven Weber sa síce snaží čo to dá, ale Jackovi nesiaha ani po členky. Zaujal ma skôr prístup k role, ktorá bola u oboch hercov úplne rozdielna. Kým Jack vyzeral už zo začiatku úchylne, Stevenova zmena bola dlhšia, markantnejšia a plynulejšia. Avšak v tejto verzii som našiel lepšiu variantu, a to v Rebecce De Mornay. Bola sympatickejšia a podľa mňa herecky na rovnakej úrovni ako, mojmu oku nie veľmi lahodiaca Shelley Duvall. Knižnú predlohu som samozrejme nečítal, ale tu mi neostáva nič iné, ako ísť na 50% z Kubricka. (30.04.2011)

Jak zde již spousta uživatelů psala, nemá smysl srovnávat tuto televizní minisérii s jedinečným Kubrickovým uměleckým dílem. Každý film je na úplně jiné úrovni. Převážnou část děje této filmové adaptace jsem zhlédla na Universal Channelu, doba vysílání byla určena mezi devátou večerní a třetí ranní. Sledovala jsem do jedné hodiny, neboť bych zřejmě další den nebyla schopna fungovat, pokud bych zůstala až do konce. Velmi velká škoda, protože právě v té chvíli mi připadalo, že se začala odehrávat nejlepší část příběhu. I přes svou délku jsem v něm nenašla příliš mnoho nudných pasáží, pár bych jich sice zkrátila, jinak mi však stopáž nijak nevadila. Osvícení se docela přesně drží Kingovy předlohy, místy však možná až trochu i křečovitě. Chyběla mi však nějaká atmosféra a napětí. Vše se, i přes spoustu dobrých míst, drží ve stojatých, průměrných vodách. Co se týče i scénáře a dialogů. Z obsazení jasně vyniká Steven Weber a Courtland Mead (ten kluk má ale ksichtík:). Rebecca De Mornay je možná hezká žena, ale pro mě charakterově i herecky naprosto nevýrazná. Velmi jsem byla potěšena podmanivou hudební stránkou a líbivou melodií In The Mood od Glenna Millera, která také zazněla v jiné minisérii podle Kinga, Dům v růžích. Zde jsem ji slyšela prvně a strašně se mi zalíbila. (07.10.2010)

Nechápu, proč bych nemohl srovnávat. Problém remaků je, že "nevstoupíš do téže řeky" je tvrzení, na kterém není co diskutovat. Když je v prvním kole nastavena laťka vysoko, nechápu, proč se vždycky najde někdo, kdo si myslí, že ji přečůrá a pro jistotu svůj záměr posílí ansámblem herců druhého sledu, zjevně nižších finančních požadavků, ale i kvalit. Produkt je zaměřen jednoznačně pro nenáročné publikum, není co řešit. (10.05.2009)