Režie:
Vít OlmerKamera:
Ota KopřivaHudba:
Jiří StivínHrají:
Luboš Veselý, Veronika Jeníková, Barbora Straková, Jana Švandová, Milada Ježková, Karel Brožek, Valentina Thielová, František Švihlík, Václav Knop (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Antony je posedlý představou spokojeného rodinného života, ovšem o jeho malou dcerku se musejí starat rodiče jeho ženy, která zemřela při autonehodě. Naneštěstí Marta, se kterou se Antony poněkud zbrkle oženil, si svou budoucnost představuje zásadně jinak, než on. (oficiální text distributora)
Recenze (41)
Antonyho šance dobře dokumentuje takřka diametrální rozdíl mezi kinematografií 70. a 80. let. Zatímco to první období patřilo zčásti normalizačním agitkám, které socialistická produkce chrlila na diváky po desítkách ve snaze umrtvit jejich umělecké cítění a vkus a též je přinutit zapomenout na některé aspekty novodobé historie (případně je přinutit vzpomenout si na ně poněkud jinak tím způsobem, že jim bude až do úmoru opakovat svoji verzi), osmdesátá léta přinesla jistou uměleckou obrodu, která se projevila i zobrazovanou kritikou tehdejší společnosti. Není náhodou, že Antonyho šance připomíná skvělý film Bony a klid. Olmer uměl zobrazovat "nahou" společnost se všemi jejími patologickými prvky - chudoba, beznaděj, špína, kriminalita, sex za peníze i příšerný módní vkus (haha), vše podávané v ubíjejícím uniformním kabátku tehdejší bezkrevné, "panelové" společnosti. (Nejen) v jeho filmech již nejsou deklasované živly pouze nepřáteli, ale jsou i hlavními postavami, tudíž někým, kdo je tady s námi, proti komu nelze jen bojovat a koho již nadále nelze ani ignorovat, jsou produktem neschopného režimu, který odmítá přiznat sobě i okolí fatální chyby; ze zničeného Antonyho se rázem stává antihrdina, který do třídní společnosti nezapadá a ona ho vlastně ani nechce přijmout, neboť je nejen případem pro psychiatrii (s čímž měl socialismus vždy potíže se srovnat), ale též beznadějným idealistou, který touží po něčem, co mu nikdo není schopen nabídnout - po rodině. Jeho snahy stále narážejí, přičemž jediným útočištěm se paradoxně zdá být rodina jiná, kterou neustále odmítá, neboť není jeho vlastní. Slavná teze "já chci, ale nemohu, nelze toho dosáhnout" zde nabývá širších významů a jde hluboko do nitra tehdejších nesvobodných poměrů uvnitř všeubíjející rovnosti. Jedním z hlavních lákadel je pro mne výkon Veroniky Jeníkové, která se filmem probíjí podobně jako hlavní hrdina a též chce něco, co jí společnost není schopna dát. Olmer uměl točit, což dokázal několikrát. Bohužel to, co pro něho dlouho bylo jen vedlejším tématem a účinným nástrojem vyprávění, se pro něho v 90. letech stalo tématem hlavním a hlavní osou vyprávění, což se v jeho tvorbě spolu s tvůrčí vyčerpaností ukázalo jako zcela fatální. ()
Na rozdíl od podobných filmů 80.let (především Jaroslava Soukupa), je vážnější a realističtější Antonyho šance citlivěji natočenou sondou do života mladých lidí. Hlavní dvojice si musí nejenom ujasnit svůj vlastní vztah, ale také najít své místo ve společnosti. Jediné co bych filmu vytkl, jsou příliš uměle působící momenty tragické nehody, které se Antonymu vybavují. Nevýznamným, ale přece jenom rušivým okamžikem je nepochopitelná, pár sekund trvající účast Jiřího Bartošky. ()
Evička Tričko tu má sice už trošičku vytahanější kozy, ale to tomuhle filmu nijak neubírá na kráse. Stivínova hudba tomu chvílema vytváří atmosféru ne nepodobnou filmu Jako jed, i když do těchhle výšin se film nedostává ani náhodou. ()
Zajímavý film o obyčejném životě. :) Líbilo se mi použité prostředí Folimanky i další exteriéry. Luboše Veselého znám spíše z jeho pozdějších rolí, tak byla pro mě jeho mladistvá herecká doba nová. Film je vlastně syntéza snů a dosažených cílů, které se snům ani nepřiblíží. Tragická událost i prostředí výrobních závodů a skladiště dotváří příjemně ponurou a utopickou náladu. ()
Tento snímek se mi jeví jako divná směsice psychologie a laciné podbízivosti (nahota, náhled do tehdejší společenské smetánky, náznak homosexuality). Hlavní hrdinové mají vzbuzovat sympatie nebo alespoň emoce, ale nemají k tomu prostor, protože film musí těkat od jednoho sociálního neduhu k jinému, až dostaneme směsici suchého pokrmu bez šťávy. Jestli tohle má být lepší Olmerová tvorba, tak ten pán neměl talent nikdy. ()
Sociální drama, které nestárne a troufám si tvrdit, že je stále aktuální. Jde tu o uplatnění se v životě a hlavně o porozumění, což je i dnes velice těžké. Šeď 80. let ze snímku sice sálá, ale jinak se jedná o velmi zdařilé dílo, které je televizemi svorně přehlíženo. Pokud je odvysílán, je to doslova svátek. A přitom má hodně říct. Veronika Jeníková se tu ukázala v jiné herecké rovině, než jak bylo u ní zvykem a obstála na jedničku. Pochopila charakter své postavy, její složitost v životě a brouzdání mezi životními překážkami. Nepříliš známý Luboš Veselý ztvárnil mladého otce poznamenaného tragickou událostí a bojujícího se svým osudem a o blaho své malé dcerky. Ano, doba a myšlení lidí se za ty roky změnila, ale příběh je stále tak silný, že má co říct i dnes. Dokáže vyvolat debatu, co bylo správné a co ne. Takové snímky ze života se dnes už bohužel netočí. ()
Tenhle film se Olmerovi celkem povedl, na rozdíl od těch následujících.Hlavní hrdina Antony má problémy poté, co mu žena zemřela při autonehodě a on se narychlo oženil s Martou, která má jiné plány. ()
Jedna z těch drsnějších podob lásky, *SPOILER* ale nakonec to všechno dobře dopadne :-) ()
Pana Olmera neberu v posledních výkřicích za žádného skvělého režiséra, ba spíše naopak. Ale tohle je fakticky zapomenutý skvost, který jsem prvně viděl v pubescentních letech…Samozřejmě „Tohle“ sociálně existencionální drama jsem nemohl zcela pochopit. V podstatě nemám, co bych vytknul, vytřískal z herců, potažmo i z doby možností, maximum. Výborně obsazené, včetně malých roliček (potěšil Hraběta, Kocourek a další…). Postavy nejsou černobílé, natož výrazně kladné či záporné. Smysl života, přestože máte pocit, že vám utíká pod rukama, si musíte chytit sami. A nikdy není tak zle, aby nebylo hůře. Ještě musím zaopěvovat proces snímání kamery, který mne už rak dlouho nenadchnul, pane Kopřivo, smekám. Na velmi vážný film, jsem se několikrát i zasmál drobným fórkům, čímž se jen zvýšila jeho poživačnost. Ještě, že film neskončil jako podobně jmenující se snímek (Szansa). Nebojím se panu Olmerovi zvýšit jeho karmu, pro celkové podhodnocení, na pět zasloužených hvězd. ()
Jeden z nejlepsich filmu pana Olmera a i Lubose Veseleho. ()
Ryzí socialistická beznaděj - tohle by měl skouknout každý povinně před volbama... ()
Vcelku obyčejný film, nic zvláštního nepřináší a v podstatě nemá čím upoutat. Potěšila přítomnost brněnského siláka Franty Kocourka. 201311047324/7527++++++Souhlas s mým předchozím tři roky starým komentem. 20161022 ()
Film o ničem. Jediné co zaujalo je, že Jana Švandová by se ráda vyspala s Veronikou Jeníkovou, která se ráda toulá po barech. Luboš Veselý je tu za kokota, který si chce něco dokázat, ale nemá na to. Nic tu nedává smysl. ()
NA TU DOBU TO BYL OPRAVDU VELMI DOBRÝ FILM . VÍTE CO DŘÍVE TOČILO ZA FILMY ???? VY CO NEVÍTE , TAK SE ZEPTEJTE STARŠÍCH . A JÁ VÁM PAK ŘEKNU - TAK VIDÍTE . ()
Velmi přesvědčivě hrající Luboš Veselý a vůbec celý film byl uvěřitelný a ani na chvíli nenudil. ()
Nejsem pamětník let předlistopadových, narodil jsem se rok po uvedení snímku do kin, tudíž reálie ve kterých se odehrává beru jako pomník doby. Drama by to ale bylo platné i dnes. Mladík při frajeřině přijde o manželku, její rodiče mu to mají za zlé a on se chce po léčení na psychiatrii rychle oženit aby mohl dceru dostat zpátky do své péče. Jeho novou nastávající se má stát první děvče které potká .. Luboš Veselý je sympaťák, pokud není nalitej, Veronika Jeníková jako vždy oplývá přirozeným půvabem, dále překvapují někteří herci ve vedlejších rolích, třeba silák Franta Kocourek, "pan domácí" Václav Knop ještě s docela bujnou a tmavou kšticí, Jiří Bartoška hrající Jiřího Bartošku, lesba Jana Švandová atd. Přijde mi ale, že ve snímku chybí minimálně jedna scéna a to důvod proč se Magda rozhodla sebrat věci a utéct...? Tehdy jsem zaváhal a chtěl udělit tři hvězdy. Ale o čtyřech mne přesvědčila hudba Mistra Stivína a také to že dnes podobné snímky, hlavně námětem a scénářem, neuvidíte. ()
V každém případě zajímavý příběh, vypovídající něco málo o letech nedávno minulých. Řekl bych, že pro ty, kteří si tuto dobu nepamatují, těžko k pochopení. ()
Psychologický film. Dobře natočený. Člověk si říká, jak by se sám zachoval v takovéhle situaci. ()
On to zase takový zázrak není, ostatně scénáře Rudolfa Ráže vždy oplývají významnou mírou trapnosti a nesmyslnosti (zde například fakt, že se Marta nesebere okamžitě a neodchází ihned ve chvíli, kdy se Antony objeví s dcerou - to je přece principiální porušení důvěry, které lze stěží řešit jinak - a vzhledem k vykreslení hrdinky by to ani jinak řešit nemohla), nicméně asi hlavní otázkou, kterou si člověk po shlédnutí položí je, proč Vít Olomer po roce 89 začal točit něco zcela jiného než předtím. To je otázka, na kterou asi odpověď neexistuje a ani sám režisér by ji zcela jistě nezodpověděl, neb by měl tendenci dělat se lepším. Je to ale relativně solidní film se zajímavým námětem. Skvělá je hudba Jiřího Stivína. A rozhodně za zmínku stojí i herecké výkony. Snad i proto, že šlo především o, v tehdejší době, nepříliš obsazované herce. ()
Hodně povedený, realistický, dojemný a citlivě natočený film. Nic jsem od toho nečekala, ale byla jsem mile překvapená. Luboš Veselý a Veronika Jeníková se mi líbili a příběh taky. ()